Replikace DNA: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
odborné, terminologické a typografické úpravy značka: editace z Vizuálního editoru |
|||
Řádek 10:
[[Arthur Kornberg]] objevil v roce [[1957]] při studiu bakterie ''[[Escherichia coli]]'' první [[DNA polymeráza|DNA polymerázu]], jež nese jméno [[DNA polymeráza I]].<ref name="harperova">{{citace monografie| příjmení= Murray| jméno = Robert K.| spoluautoři= et al. |titul= Harperova biochemie, z angl. 23. vyd.|vydání=. 4. vyd. v ČR.|místo= Praha|vydavatel=H & H, |rok=2002 | isbn= 80-7319-013-3}}</ref><ref>{{Citace periodika
| titul=Enzymatic Synthesis of Deoxyribonucleic Acid. I. Preparation of Substrates and Partial Purification of an Enzyme from ''Escherichia coli'' | autor=Lehman, I. R.
| spoluautoři= Bessman, M. J.; Simms, E. S.; Kornberg, A.
| rok=1958
| měsíc=July
| periodikum=J. Biol. Chem.
| ročník=233
| číslo=1
| strany=163–170
| pmid=13563462
}}</ref> Ačkoliv je dnes známo, že hlavní roli má v replikaci spíše [[DNA polymeráza III]], i tak je tento objev důležitým milníkem. V roce [[1958]] bylo zjištěno, že replikace probíhá tzv. [[semikonzervativnost|semikonzervativně]] (více viz [[Meselsonův-Stahlův experiment]]). V šedesátých letech byl učiněn další krok kupředu, když bylo zjištěno, že každé z vláken původní DNA je replikováno mírně odlišným způsobem, u jednoho z nich dochází vlivem diskontinuální syntézy ke vzniku [[Okazakiho fragment]]ů.<ref name="molbio">{{citace monografie | autor = Alberts, Bruce , et al.|rok=2002|titul= The Molecular Biology of the Cell | edice=4th. ed|vydavatel = Garland Science | isbn=0-8153-3218-1 | kapitola = DNA Replication Mechanisms| url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/bv.fcgi?highlight=DNA%20replication&rid=mboc4.section.754#759}}</ref>
Řádek 70:
Eukaryotické genomy jsou obecně větší než prokaryotické, čemuž musí být celý proces replikace přizpůsoben. Na rozdíl od bakterií, jež mají pouze jeden [[replikační počátek]] (místo, odkud začíná replikace), mají eukaryota replikačních počátků více. U kvasinky ''[[Saccharomyces cerevisiae]]'' se tyto replikační počátky označují [[ARS]] a je jich kolem 400 (u obojživelníků však jich je až 15 000). Z těchto replikačních počátků směřují oběma směry [[replikační vidlice]] ve tvaru písmene Y. Když se potkají dvě protijdoucí replikační vidlice, jednoduše dojde k jejich splynutí.<ref name="redei" />
V replikaci eukaryotického genomu zřejmě hraje roli větší množství různých proteinů. Příkladem je situace u [[SSB protein]]ů: u bakterií jsou tyto „stabilizátory jednovláknové DNA“ složené z jediné [[podjednotka|podjednotky]], u eukaryot se skládají ze tří podjednotek.<ref name="molbio" /> Situace je také komplikovanější, co se týká počtu [[DNA polymeráza|DNA polymeráz]]. U eukaryot jich bylo nalezeno nejméně 15.<ref>{{citace elektronické monografie| titul = Human DNA polymerase ε; Expression, phosphorylation and protein-protein interactions: Eukaryotic DNA polymerases| url= http://herkules.oulu.fi/isbn9514265815/html/i276224.html| autor=
Tuusa| jméno=Jussi}}</ref> [[DNA polymeráza α]] obsahuje podjednotku, jež funguje jako [[primáza]], a je schopná vytvořit na začátku každého [[Okazakiho fragment]]u RNA primer, načež k němu přidá několik DNA nukleotidů. Poté zřejmě předá místo na 3' konci prodlužujícího se řetězce [[DNA polymeráza δ|DNA polymeráze δ]]. Vedoucí řetězec je zřejmě rovněž načat DNA polymerázou α, ale na rozdíl od opožďujícího se řetězce se zde zřejmě předává vlákno [[DNA polymeráza ε|DNA polymeráze ε]] (ale stále o tom panují diskuse).<ref>{{Citace periodika| autor=Pursell, Z.F. et al. | datum vydání=2007 | titul= Yeast DNA Polymerase ε Participates in Leading-Strand DNA Replication | periodikum=Science | ročník= 317 | pmid=17615360 | doi=10.1126/science.1144067| strany=127-130}}</ref><ref name="Scott D McCulloch; Thomas A Kunkel 148-161">{{Citace periodika| autor=Scott D McCulloch; Thomas A Kunkel | datum vydání=01/2008 | titul=The fidelity of DNA synthesis by eukaryotic replicative and translesion synthesis polymerases | periodikum = Cell Research | ročník = 18| strany= 148-161 | pmid=18166979 | doi = 10.1038/cr.2008.4}}</ref>
=== U virů ===
[[Virus|Viry]], které stojí na pomezí živého a neživého, mají poměrně specifický typ replikace DNA, odvíjející se od jejich [[Parazitismus|parazitického]] způsobu života. Toto se netýká tzv. [[RNA viry|RNA virů]], protože u většiny z nich v jejich rozmnožovacím cyklu molekuly DNA vůbec nefigurují (u těch ostatních, např. u [[Retroviry|retrovirů]], molekula DNA figuruje, ale nedochází k její replikaci [[DNA polymeráza|DNA polymerázou]]). Replikace DNA se tedy týká výhradně [[DNA viry|DNA virů]]. Některé DNA viry obsahují [[jednovláknová DNA|jednovláknovou DNA]], a tak po infekci musí nejprve dojít k syntéze [[komplementarita|komplementárního]] vlákna, aby vznikla klasická [[dvoušroubovice]]. U virů se vyskytuje poměrně velké množství dalších odchylek od běžného schématu DNA replikace.<ref name="redei" /> Co se týče ''[[Polyomavirus|Polyomaviru]]'', jenž infikuje eukaryotické buňky, jeho DNA je replikována téměř stejně jako vlastní eukaryotický genom. Důvod je prostý: viry často zneužívají hostitelské [[DNA polymeráza|DNA polymerázy]] a celou jejich enzymatickou mašinérii. Jediný rozdíl spočívá v tom, že u ''Polyomaviru'' musí dojít k navázání tzv. [[velký T antigen|velkého T antigenu]] (''large T-antigen'') na [[replikační počátek]].<ref>{{citace elektronické monografie| titul = VIROLOGY - CHAPTER
== Využití ve výzkumu ==
Řádek 87:
* [[Centrální dogma molekulární biologie]]
* [[Transkripce (DNA)|Transkripce]]
* [[Translace (biologie)|Translace]]
=== Externí odkazy ===
| |||