Směrování: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Konkretizace wikiodkazů RIP |
m +link |
||
Řádek 41:
Dále vypsaná směrování nejsou široce používána, jsou uvedena pro ucelený přehled:
;Izolované: Izolované směrování je založeno na individuálním přístupu. Nikdo nikomu neposílá žádné informace o stavu sítě, každý směrovač se rozhoduje zcela samostatně. Do této skupiny patří například [[záplavový algoritmus]] (též roztékání, flooding), kdy každý směrovač pošle paket do všech rozhraní kromě toho, z nějž dorazil. Tento algoritmus je velmi nehospodárný, na druhé straně ale zkouší všechny cesty, takže najde i tu nejlepší. Používá se v případech , kdy je možné síť nadimenzovat (například pro přepravu dat pro řízení jaderného reaktoru, nebo ve vojenství) nebo je třeba informaci co nejrychleji rozšířit po celé síti. Největším problémem roztékání jsou cykly v síti, které způsobí, že paket se po čase vrátí znovu a znovu… Primitivním řešením tohoto problému je omezit životnost paketu.
: [[Záplavový algoritmus]] používá směrovací protokol [[OSPF]] pro šíření informací o změnách v síti.
;Náhodné směrování: Náhodné směrování je zdánlivě nesmyslný způsob, avšak občas se používá v případě zahlcení směrovače, který nestíhá prohledávat routovací tabulku, a tak pakety, které by normálně zahodil, pošle náhodným směrem a má částečnou šanci se s paketem trefit do správné cesty (tudíž odesílatel nebude muset ztracený paket znovu po síti posílat a tím fakticky zvyšovat zátěž sítě).V pozadí je myšlenka, že kromě náhodnosti paket narazí na router, který správnou cestu zná (nalezne ve své tabulce).Kromě šance na doručení jinak zahozeného paketu může takto zahlcený router přenést část své zátěže na okolní aktivní prvky.
| |||