Agrese: Porovnání verzí

Odebrány 4 bajty ,  před 3 lety
m
oprava překlepů: nastávájící → nastávající; kosmetické úpravy
(→‎Projevy agrese: verbální +)
m (oprava překlepů: nastávájící → nastávající; kosmetické úpravy)
Psychoanalytik [[Sigmund Freud]] rozeznával dva základní zdroje lidské energie – [[libido]] (životodárná a o rozkoš usilující energie) a thanatos (destruktivní energie). Základní zdroje energie soupeří mezi sebou, čímž způsobují konflikty a rozpory v lidském chování. Agresivita je podle Freuda projevem [[frustrace]] a je způsobena právě pudem [[thanatos]].
 
[[Konrad Lorenz]] tvrdil, že agrese je vrozená. Na základě studií ptáků a ryb se domníval, že agresivní energie se v jedinci hromadí, dokud není uvolněna ([[hydraulický model katarze]]). Uvolněním agrese (např. při sportu) dochází ke katarzi (očištění) jedince, což zvyšuje bezpečnost společnosti. Empirické studie však tuto teorii nepotvrzují, viz např. Buss (1966), Loew (1967), Bandura (1973).
 
Jacobs, Brunton a Melville (1956) se zaměřili na chromozomové abnormality. Zjistili, že mezi vězni se vyskytuje více osob s chromozómy XYY než v běžné populaci. V běžné populaci má tuto odchylku asi 0,01 % chlapců, u vězňů se objevovala v 1,5 %. Vyvodili z toho závěr, že osoby s chromozómy XYY jsou agresivnější kvůli nadbytečnému chromozómu Y. Tato teorie byla ve své době velmi populární, ale ani pro ni neexistuje dostatek důkazů.
V roce 1939 navrhl [[John Dollard]] a jeho spolupracovníci vysvětlení agresivity na základě [[frustrace]]. Pokud nemohou lidé dosáhnout nějakého svého vytyčeného cíle či nemohou uspokojit svou potřebu, vyvolává to v nich agresivitu. Dle Dollardova modelu vede frustrace vždy k agresivnímu chování.
 
[[Martin Seligman]] (1975) poukazuje, že dlouhodobá frustrace může vést naopak k pasivitě (případně ke stavu tzv. [[naučená bezmocnost|naučené bezmocnosti]]). Tato teorie upozornila na případ nastávájícínastávající při nemožnosti překonání zdroje agrese – orientaci agresivity na jiný objekt, tzv. [[obětní beránek|obětního beránka]]. Bandura (1977) poukazuje na odlišnost reakcí jedince na frustrující situace při dosahování cílů (mohou i [[motivace|motivovat]]).
 
L. Berkowitz (1978) ukazuje na agresivní případy, které nejsou způsobeny frustrací. Příkladem je např. [[boxer]], který se chová agresivně, protože je za to placen. Rose, Kamin a Lewontin (1984) upozorňují na fakt, že pojem agrese zahrnuje velmi často různé jevy.
 
== Projevy agrese ==
Projevy agresivního chování jsou závislé na účelu, kterého chceme dosáhnout, nebo na podnětu, který v nás agresivní chování vyvolal.
 
Na základě odlišnosti podnětových nebo fyziologických zdrojů vytvořil Moyer (1968) sedm oblastí projevů agresivního chování u zvířat. Pokusy byly prováděny na zvířatech, jimi získané projevy chování jsou však užitečné i pro pochopení lidské agresivity. Jde o agresi predátorskou, agresi mezi samci, agresi vyvolanou strachem, agresi dráždivou (vyvolanou různými objekty), mateřskou a sexuální agresi a agresi jako obranu teritoria.
 
V této souvislosti odlišujeme agresi vnitrodruhovou a mezidruhovou. Jedná se o zcela odlišné způsoby chování, které je možné pozorovat především u zvířat (odlišné chování při obraně teritoria nebo útoku na kořist), ale i u člověka.
 
Dle této teorie vytvořili A. H. Buss a A. Durkee (1957) následující inventář agresivního chování:
117 842

editací