Nikos Dimou: Porovnání verzí

{{pravopisInfobox - osoba}}

Narodil se v Aténách do významné rodiny, jelikožneb z matčiny strany pocházel ze starého a významného obchodnického rodu Rodokanakisovců z ostrova Syros, který byl známý ještě během [[Byzantská říše|Byzantské říše]].

V Athénách vystudoval francouzskou [[Filologie|filologii]], následně pokračoval ve studiích v [[Mnichov|Mnichově]], kde studoval filozofii a anglickou filologii. Během studií se věnoval i psaní poezie, své první básně vydal v roce 1953.

V roce 1962 začal podnikat, vybudoval nejúspěšnější reklamní agenturu v Řecku. Věnoval se také podnikání s automobily, založil společnost, která jako první v Řecku prodávala značky [[BMW]] a [[Porsche]]. V roce 1983 se přestal věnovat podnikání, protože se chtěl naplno věnovat pouze psaní. V roce 1984 se stal první soukromou osobou v Řecku, která vlastnila počítač.

Od 70. let přispíval články do mnoha známých novin a vystupoval v televizi. Věnoval se především společnosti, její problémům a literatuře. Dobře se znal s významnými řeckými spisovateli té doby, jakými byli [[Odysseas Elytis]] či [[Giorgos Seferis]].

V roce 2009 se stal členem mimoparlamentní strany DRASI a v roce 2014 vstoupil do nové úspěšné politické strany [[Stavros Theodorakis|Stavrose Theodorakise]], [[To Potami|POTAMI]], z níž však následně odešel, protože nechtěl svými názory poškodit stranu (šlo zejména o jeho tvrdou kritiku k církvi). Stranu POTAMI však nadále podporuje. Dimou je také známý svou ostrou kritikou namířenou proti řecké ortodoxní církvi, ale i proti církvi obecně. Dimou je ženatý, děti nemá.

Vydal přes 90 knih, přispívá také mnohými články a televizními diskusemi. Ve knize ''Neštěstí být Řekem'', kterou napsal po vojenské diktatuře 60. letech, kritizuje řeckou společnost a její problémy výstižným a humorným způsobem. Tato kniha byla oblíbená nejen v Řecku, ale i v Německu, Anglii, Itálii, Španělsku a Francii.

Známá je i jeho básnická sbírka o kočkách, ''Kniha koček'' (''Το Βιβλίο των Γάτων'', ''To Vivlio ton Gaton''), která byla přeložena do italštiny pod názvem ''La Gatta di Corfu'' (Kočka z Korfu).

Známé jsou i jeho filozoficko-etické rozhovory s názvem ''Nikodémovy rozhovory'' (''Νικόδημου άπαντα'', ''Nikodimu Apanda''), kde sám píše v první osobě jako Nikodimos (spojení Nikos a Dimou), Sokratův žák, jak se sám Dimou vyjádřil, jde o jeho antické alter ego .

Jiné jeho knihy jsou ''Satirický novořecký slovník'' (''Νεοελληνικό Σατιρικό Λεξικό'', ''Neoelliniko satiriko lexiko''), kde satiricky vysvětluje jednotlivá slova z pohledu typického Řeka. V díle ''Ztracená třída'' (Χαμένη Τάξη, Chameni Taxi), kritizuje postupné vymírání staré řecké obchodnické městské společenské třídy (do níž patří i Dimou) a nástup nové společenské třídy, která nemá starou tradici a morálku. Pravidelně také přispívá na svůj blog, byl vůbec první v Řecku, který si vytvořil soukromý internetový blog. O tvorbě Nikose Dima bylo vydáno mnoho sbírek.