Stěhování národů: Porovnání verzí

{{Historická období}}

Pojmem '''stěhování národů''' se označují rozsáhlé [[migrace]] obyvatelstva (tzv. [[barbar]]ských kmenů a jejich skupin), které probíhaly koncem [[starověk]]u a počátkem [[středověk]]u. Jejich příčinou byly [[demografie|demografické]] změny, především růst počtu obyvatelstva, způsobený přechodem od pastevectví k zemědělství, to znamená k usedlému způsobu života, i sociální důvody. Kromě toho primitivní způsob obdělávání půdy vedl k jejímu rychlému vyčerpání, což bylo dalším důvodem ke stěhování.

 

 

== Všeobecně ==

Vlastním stěhováním národů se obvykle rozumí pohyb [[Germáni|germánských]] a slovanských kmenů začínající ve [[4. století|4.]] a končící koncem [[7. století]].{{#tag:ref|[[Soubor:Cimbrians_and_Teutons_invasions.svg|thumb|right|Putování Kimbrů a Teutonů]] Vpády barbarských kmenů hluboko do území [[Starověký Řím|římské říše]], při kterých docházelo k putování celých kmenů, však začaly již mnohem dříve. Prvním takovým významným vpádem bylo putování kmenů [[Kimbrové|Kimbrů]] a [[Teutoni|Teutonů]],<ref>[[Plútarchos|PLÚTARCHOS]], ''[[Životopisy slavných Řeků a Římanů]] II.'' (Pyrrhos & [[Gaius Marius]]), Praha, Arista, Baset, Maitrea, 2006. ISBN 978-80-86410-47-0</ref> které začalo v r. 120 př. n. l. [[Plinius starší]] je považoval za germánské kmeny z oblasti [[Jutský poloostrov|Jutského poloostrova]], i když jména Teutonů naznačují, že by mohli být i keltského původu<ref>[http://engel.ic.cz/germani_soubory/Page531.htm Germáni ...a římská říše] (Petr Engel: Kingdom of Secrets, 2005-2011)</ref>. Kimbrové a Teutoni pronikli z dunajské oblasti po severním okraji [[Alpy|Alp]] až do římské Galie a odtud na [[Pyrenejský poloostrov]] a zvítězili přitom v několika bitvách nad Římany. Při následném tažení do Itálie se kmeny rozdělily, což pro ně bylo osudné. Pro Teutony byla likvidační bitva u Aquae Sextiae v r. 102 př. n. l., pro Kimbry bitva u Vercellae o rok později (101 př. n. l.).|group="pozn."}} Konec germánské etapy stěhování národů znamená na západě současně konec pozdní antiky resp. římského císařství. Začíná [[raný středověk]]. V širším smyslu jsou do stěhování národů zahrnovány také [[Vikingové|vikinské]] výpravy a příchod [[Maďaři|Maďarů]] do [[Karpaty|Karpatské]] kotliny.

 

 

=== Invaze [[Anglové|Anglů]] a [[Sasové|Sasů]] do Británie ===

Zřejmě již od konce 4. století pronikali – ačkoli zpočátku jen v malých skupinách – [[Frísové]], [[Anglové]] a [[Sasové]] ze severního Německa a z dnešního [[Dánsko|Dánska]] do [[Velká Británie (ostrov)|Británie]] a obsazovali rozsáhlé části země. Obyvatelstvo Británie nebylo bojeschopné po staletích "římského míru". V několika vlnách odešly vojenské jednotky, které měly zemi chránit. Roku 384 odešly legie pod vedením vojevůdce Maxima do Galie, kde Maximus porazil císaře Graciána, ale sám pak byl poražen císařem Východu Theodosiem. Jeho legie se už nikdy nevrátily. Zůstala po nich jen jedna z nejkrásnějších keltských bájí, která oplakává mrtvé rytíře.<ref>Maurois, André: Dějiny Anglie, str. 23</ref> Další vojáci odcházejí počátkem pátého století na žádost generála [[Stilicho|Stilicha]] bránit Římskou říši proti Vandalům a Burgundům. Římská správa v Británii se po odsunu posledních vojenských posádek na počátku [[5. století]] zhroutila. Brzo na to římská kultura v Británii zcela zanikla. Germáni pak zabírali další části země, došlo tak k bojům mezi nově příchozími Germány a domorodými [[Keltové|Kelty]]. Zde se také zrodila legenda o králi [[Artuš]]ovi, který prý byl vůdcem domácích Keltů v bojích proti saským útočníkům. Poražení keltští Britanové se stáhli do okrajových oblastí Británie, část se dokonce přemístila kolem roku [[450]] až do galské [[Armorika|Armoriky]] (odtud název [[Bretaň|Bretagne]]).