Bitva u desátého milníku: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Odstranění pravděpodobně duplicitního parametru
sloučen duplicitní článek Bitva u Decima dle návrhu, úpravy
Řádek 1:
{{Sloučit|Bitva u Decima}}
{{Upravit}}
{{Infobox - válka
| střetnutí = '''Bitva u Desátéhodesátého milníku'''
| konflikt = Byzantsko-vandalská válka
| obrázek = Byzanc za Justiniána.png
| popisek = [[Byzantská říše]] (fialová) ve svém největším rozsahu.
| trvání = červen [[533]]
| místo = Poblížpoblíž [[Kartágo|Kartága]], severní [[Afrika]]
| výsledek = Pádpád Vandalské říše
| strana1 = [[Byzantská říše]]
| strana2 = [[Vandalové]]
| velitel1 = [[Belisar]]
| velitel2 = [[Gelimer]], <br />[[Givamund]]†, <br />[[Ammatas]]†
| síla1 = 10 000 [[pěšák]]ů, <br />5000 Thráckýchthráckých jezdců, <br />600 [[Hun]]ů, <br />400 Herulů
| síla2 = 2530 000 [[Jezdec|jezdců]]
| ztráty1 = neznámé, málo
| ztráty2 = neznámé, moc
|}}
 
'''Bitva u desátého milníku''' (''Ad Decimum'') se odehrála [[13. září]] roku [[533]] v severní Africe, na území dnešního Tuniska, mezi armádou [[Vandalové|Vandalů]], jimž velel [[panovník|král]] [[Gelimer]], a vojskem [[Byzantská říše|Východořímské říše]] vedeným generálem [[Belisarios|Belisariem]]. Vítězství byzantského vojska bylo počátkem pádu Vandalského království a rozmachu Východořímské říše za vlády [[císař]]ecísaře [[Justinián I.|Justiniána]].
 
== Předehra ==
Předposlední vandalský král [[Hilderich]] byl nakloněn byzantskému císaři [[Justinián I.|Justiniánovi I.]], kterému dokonce začal platit vazalský poplatek, ale kvůli zavraždění své manželky, sestry gótského krále [[Theodorich Veliký|Theodoricha Velikého]], a kvůli toleranci vůči neariánským křesťanským kultům (Vandalové byli tradičně [[Ariánství|ariánští křesťané]]) prudce zhoršil přátelské vztahy s gótským králem [[Theodat]]em. Roku 530 byl z těchto důvodů sesazen a uvězněn svým synovcem [[Gelimer]]em. Zpráva o Hilderichově svržení velmi pobouřila východořímského císaře Justiniána. Neúspěšné vyjednávání, podbarvené Gelimerovou arogancí, jež vedlo k dalšímu zhoršení vztahů mezi oběma říšemi, uspíšilo Justiniánovo rozhodnutí k vojenskému zásahu a navrácení Hildericha zpět na trůn. Uzavřel mírovou smlouvu s [[Sásánovská říše|Peršany]] a díky tomuto zajištění východní hranice mohl uvolnit značné množství vojska. Vrchním velitelem trestné výpravy jmenoval zkušeného vojevůdce Belisaria a vyčlenil mu kromě Dvorského pluku další kvalitní byzantské jednotky, včetně proslulé spojenecké jízdy středoasijských Hunů.
V květnu roku [[530]] byl svržen vandalský král [[Hilderich]] a na jeho místo nastoupil uzurpátor Gelimer. Zpráva o Hilderichově svržení velmi pobouřila, císaře Východořímské říše Justiniána. Hilderich byl totiž Justiniánův přítel. Za Gelimerovy vlády vztahy mezi oběma říšemi velice utrpěly a po několika diplomatických jednáních Justinián sebral [[Armáda|vojsko]] a rozhodl se dosadit na trůn zpět Hildericha. Rychle uzavřel mírovou smlouvu s nově vzniklou Perskou říší a poté poslal svého velmi zkušeného vojevůdce Belisara na výpravu proti Vandalům. Belisar toto přijal velmi nerad, neboť vojsko bylo unaveno z boje s Peršany. Kartágo, kde Vandalové vládli, bylo vzdáleno více než 40 dní plavby a navíc měli Vandalové nejmocnější flotilu v celém Středozemním moři. I pozemní vojsko bylo tvrdým oříškem neboť Vandalové disponovali velice dobrou jízdou. Té měli až 30 000. I přes očekávaný neúspěch přípravy pokračovaly. 22. června 533 byzantská flotila v počtu 500 dopravních plavidel a 92 válečných lodí vyplula. Na palubě se nacházelo 10 000 pěšáků, 600 Hunů, 400 Herulů a 5 000 jezdců složených z thráckých spojenců. Nejprve se výprava zastavila na Sicílii aby doplnila zásoby a zde se Belisar dozvěděl o tom, že na Sardinii vypuklo povstání a Gelimer tam poslal celou svoji flotilu. Proto se už Belisar nemusel obávat námořního útoku. Navíc s flotilou odplulo i 5 000 Vandalů, čili se výrazně oslabila jejich pozemní síla. 31. srpna 533 se Byzantské vojsko vylodilo asi 300 km jihovýchodně od Kartága. Hned další den padlo město Sullekhtum. Tam Belisar zajmul Gelimerova kurýra. Po výslechu ho Belisar poslal ke Gelimerovi s tím, že přišel dosadit na trůn právoplatného krále a ať se radši vzdá. Gelimer odmítl a nechal popravit Hildericha i s celou jeho rodinou. Byzantinci na cestě do Kartága museli projít dlouhou, úzkou soutěskou Ad Decimum podle milníku, který označoval vzdálenost deseti mil od Kartága. Gelimer tedy přichystal plán útoku.
 
V květnu roku [[530]] byl svržen vandalský král [[Hilderich]] a na jeho místo nastoupil uzurpátor Gelimer. Zpráva o Hilderichově svržení velmi pobouřila, císaře Východořímské říše Justiniána. Hilderich byl totiž Justiniánův přítel. Za Gelimerovy vlády vztahy mezi oběma říšemi velice utrpěly a po několika diplomatických jednáních Justinián sebral [[Armáda|vojsko]] a rozhodl se dosadit na trůn zpět Hildericha. Rychle uzavřel mírovou smlouvu s nově vzniklou Perskou říší a poté poslal svého velmi zkušeného vojevůdce Belisara na výpravu proti Vandalům. Belisar toto přijal velmi nerad, neboť vojsko bylo unaveno z boje s Peršany. [[Kartágo]], kde Vandalové vládli, bylo vzdáleno více než 40 dní plavby a navíc měli Vandalové měli nejmocnější flotilu v celém Středozemním moři. I pozemní vojsko bylo tvrdým oříškem, neboť Vandalové disponovali velice dobrou jízdou. Té, měli k dispozici až 30&nbsp;tisíc 000jezdců. I přes očekávaný neúspěch přípravy pokračovaly. 22. &nbsp;června 533 byzantská flotila v počtu 500 dopravních plavidel a 92 válečných lodí vyplula. Na palubě se nacházelo 10 000&nbsp;tisíc pěšáků, 600 [[Hunové|Hunů]], 400 [[Herulové|Herulů]] a 5 000&nbsp;tisíc jezdců složených z [[Thrákové|thráckých]] spojenců. Nejprve se výprava zastavila na [[Sicílie|Sicílii]], aby doplnila zásoby. a zdeZde se Belisar dozvěděl o tom, že na [[Sardinie|Sardinii]] vypuklo povstání a Gelimer tam poslal pod velením svého bratra Zazy celou svoji flotilu. Proto se už Belisar nemusel obávat námořního útoku. Navíc s flotilou odplulo i 5 000&nbsp;tisíc Vandalů, čilitakže sejejich výrazněpozemní oslabilasíla jejichbyla pozemnítaké sílaoslabena. 31. &nbsp;srpna 533 se Byzantskébyzantské vojsko vylodilo asi 300 &nbsp;km jihovýchodně od Kartága. Hned další den padlo město Sullekhtum., Tamkde Belisar zajmul Gelimerova kurýra. Po výslechu ho Belisar poslal ke Gelimerovi s tím, že přišel dosadit na trůn právoplatného krále a proto ať se radširaději vzdá. Gelimer odmítl a nechal popravit Hildericha i s celou jeho rodinou. Byzantinci na cestě do Kartága museli projít dlouhou, úzkou soutěskou Ad Decimum podle milníku, který označoval vzdálenost deseti mil od Kartága. Gelimer tedy přichystal plán útoku.
== Plán ==
 
=== VandalovéStřetnutí ===
Byzantinci na cestě do Kartága museli projít dlouhou a úzkou soutěskou nazvanou ''Ad Decimum'' podle milníku, který označoval vzdálenost deseti [[Míle (římská)|mil]] od Kartága. Gelimer chtěltam přichystal plán útoku. Chtěl rozdělit svoji armádu do tří částí.: Jehojeho bratr Ammatas měl Byzantince zdržet v soutěsce., Náhlepoté měl náhle na bocích zaútočit jeho synovec Givamund se dvěma tisíci jezdci na boky a aby Byzantinci nemohli utéct, měl sám Gelimer s hlavní sílou zaútočit zezadu.
 
Belisarius byl zaštítěn loďstvem, z jehož ozbrojených posádek hodlal v případě nouze vytvořit pomocné pěchoty. Spěšně pochodoval na Kartágo a každou noc stavěl opevněný tábor a neponechával nic náhodě. Zakázal vojsku plenit, protože potřeboval podporu místního obyvatelstva. Zprávy zvědů jej totiž varovaly, že i přes oslabení vandalské válečné moci výpravou na Sardinii může Gelimer stále shromáždit až 60&nbsp;tisíc bojovníků. Sjíždějící se vandalské jízdní oddíly narážely náhodně na byzantské šiky, ale jejich sebevědomí při těchto střetnutích rychle bralo za své. I přes svou dřívější pověst vůbec nebyli schopni bránit se například prudkému útoku středoasijských Hunů.
== Bitva ==
Belisar každou noc stavěl opevněný tábor a neponechával nic náhodě. Zakázal vojsku plenit protože potřeboval podporu místního obyvatelstva. Náhle se Belisar dostal až k soutěsce. Tam se utábořil a poslal na průzkum Joanna z Arménie s polovinou pluku jezdců. Přesně v tom okamžiku z Kartága vyrazil Gelimerův bratr Ammatas. Obě průzkumné jednotky se náhle setkaly uprostřed soutěsky. Jak Byzantinci, tak Vandalové byli velice překvapeni. Jako první se vzpamatovali Vandalové. Zuřivě se vrhli na Byzantince a díky lepší výbavě jich mnoho pobili. Náhle ale vzduchem něco zasvištělo. Ammatas náhle spadl z koně s oštěpem v čele. Jakmile se jeho jezdci o jeho smrti dozvěděli, ztratili odvahu a prchali. Joann se je vydal pronásledovat. V soutěsce potkal mnoho malých skupinek Vandalů, kteří když viděli, že jejich jezdci prchají, mysleli si, že je bitva ztracená. Navíc v soutěsce, kde nebyl vidět jasný počet jezdců vypadala řvoucí eskadra poněkud děsivě. Nakonec 300 Joannových jezdců hnalo před sebou asi 3 000 Vandalů. Joann dokázal Vandaly pronásledovat až k samotnému Kartágu, kde se zbytek pronásledovaných skryl za hradby. Pláň před městem vypadala jako po velké bitvě. Během pronásledování narazil Gelimerův synovec Givamund se dvěma tisíci jezdci na Huny. Poněvadž si myslel, že mu početní převaha přivede vítězství, zatroubil k útoku. Hunové byli elita Byzantské armády schopna zasypávat protivníky šípy i za rychlé jízdy a navíc i dobře bojovat na blízko. Zbraně na blízko ale nebyly potřeba neboť se Vandalové obrátili na útěk již pod záplavou šípů. Hunové se je poté vydali pronásledovat a do posledního je pobili. Jak Belisar, tak Gelimer o obou šarvátkách vůbec nevěděli. Belisar ponechal pěchotu v táboře a vydal se se svými jezdci do soutěsky. K milníku dorazili jako první thráčtí spojenci a s překvapením tam našli mrtvoly z první srážky. Mezitím se Gelimer toulal se svým vojskem po okolí a hledal Byzantský tábor. Málem by ho i našel, ale aby tábor viděl, musela by zmizet jedna malá terénní vlna. Marně čekal na zprávu od Ammatase, který byl už mrtvý s oštěpem v čele. Rozhodl se tedy podívat k soutěsce. Tam se zrovna nacházel vůdce thráckých Gótů Pharas se svými muži. Ten se právě dozvěděl o tom, že Joann z Arménie právě pronásleduje Vandaly u Kartága. Chtěl mu pomoci a aby se lépe zorientoval, vystoupil na pahorek. Tam spatřil Gelimera. Pharas se svými muži tento pahorek rychle obsadili, ale díky obrovské početní převaze ho Gelimer celkem snadno vytlačil. Pharas ale stačil vyslal posla se zprávou o blížícím se Gelimerovi k Belisarovi. Ale poněvadž Gelimer ovládl pahorek, rozdělil Byzantské vojsko vedví. Gelimer mohl vyhrát, ale právě se dozvěděl o smrti svého bratra Ammatase. Gelimer se zhroutil a nebyl schopen vydávat rozkazy. Náhle se dozvěděl i o osudu Givamunda a to mu vrazilo nůž do zad. Díky tomu se Belisar vzchopil a připravil se k útoku. Rychle své jednotky poslal na výšiny na obou stranách a odtud zaútočil na Vandaly. Totálně dezorientovaní Vandalové neměli šanci. Začali hojně prchat soutěskou pryč ale tam nešťastně narazili na Huny. Ti již podruhé pobili nepřítele do jednoho. Na poslední chvíli se stačil vzchopit ještě Gelimer, který stačil uprchnout. Ačkoli byzantská armáda spoléhala na svoji desetitisícovou pěchotu, ta do boje vůbec nezasáhla.
 
Ještě důležitější se později ukázalo drobné střetnutí, ve kterém byl zabit Gelimerův milovaný nejmladší bratr Ammatas. Belisar se dostal až k soutěsce, kde se utábořil a poslal na průzkum Joanna z Arménie s polovinou pluku jezdců. Přesně v tom okamžiku z Kartága vyrazil Gelimerův bratr Ammatas. Obě průzkumné jednotky se náhle setkaly uprostřed soutěsky, jak Byzantinci, tak Vandalové byli velice překvapeni. Jako první se vzpamatovali Vandalové, zuřivě se vrhli na Byzantince a díky lepší výbavě jich mnoho pobili. Náhle ale vzduchem něco zasvištělo a Ammatas náhle spadl z koně s oštěpem v čele. Jakmile se jeho jezdci o jeho smrti dozvěděli, ztratili odvahu a prchali. Joann se je vydal pronásledovat. V soutěsce potkal mnoho malých skupinek Vandalů, kteří když viděli, že jejich jezdci prchají, mysleli si, že je bitva ztracena. Navíc v soutěsce, kde nebyl vidět jasný počet jezdců, vypadala řvoucí eskadra poněkud děsivě. Nakonec 300 Joannových jezdců hnalo před sebou asi 3&nbsp;tisíce Vandalů. Joann dokázal Vandaly pronásledovat až k samotnému Kartágu, kde se zbytek pronásledovaných skryl za hradby.
 
Pláň před městem vypadala jako po velké bitvě. Během pronásledování navíc narazil Gelimerův synovec Givamund se dvěma tisíci jezdci na Huny. Poněvadž si myslel, že mu početní převaha přinese vítězství, zatroubil k útoku. Hunští jezdci ale tvořili elitu byzantské armády, byli schopni zasypávat protivníky šípy za rychlé jízdy a navíc dovedli dobře bojovat i na blízko. Zbraně na blízko ale nebyly nyní potřeba, neboť Vandalové se obrátili na útěk již pod záplavou šípů. Hunové se je poté vydali také pronásledovat a do posledního je pobili.
 
Jak Belisar, tak Gelimer o obou šarvátkách vůbec nevěděli. Belisar ponechal pěchotu v táboře a vydal se se svými jezdci do soutěsky. K milníku dorazili jako první thráčtí spojenci a s překvapením tam našli mrtvoly z první srážky. Mezitím se Gelimer toulal se svým vojskem o síle nejméně 30&nbsp;tisíc vandalských jezdců a pěšáků po okolí a hledal byzantský tábor. Marně čekal na zprávu od Ammatase, který byl už mrtvý. Rozhodl se tedy zamířit k soutěsce, kde se zrovna nacházel vůdce thráckých Gótů Pharas se svými muži, který aby se lépe zorientoval a mohl pomoci Joannovi pronásledujícímu Vandaly ke Kartágu, vystoupil na pahorek. Zde spatřil vojsko Gelimera, jenž jej ihned díky své obrovské početní převaze celkem snadno vytlačilo a obsazením pahorku rozdělilo byzantské vojsko vedví. Díky tomu mohl Gelimer uštědřit Belisarovi rozhodující porážku. Vzápětí se však dozvěděl o smrti svého bratra Ammatase a propadl naprostému zoufalství a žalu. Pak se dozvěděl i o osudu Givamunda, zhroutil se, nebyl schopen vydávat rozkazy a přestal brát na vědomí svoji armádu, která se tak ocitla bez velení.
 
Díky měl Belisarius dost času rozvinout jádro svého vojska a napadnout hlavní síly nepřítele. Rychle své jednotky poslal na výšiny na obou stranách a odtud zaútočil na Vandaly. Za neustálého ostřelování salvami šípů vyrážely na nepřítele šiky jízdy i pěchoty a pokaždé se zase stahovaly. Totálně dezorientovaní Vandalové neměli šanci, jejich nekoordinované pokusy o protiútok byly smetávány novými salvami od lučištníků. Za půl hodiny po počátku bitvy začali zbylí Vandalové nekoordinovaně prchat. Tři setniny vandalské jízdy při tomto úprku narazili na Huny, kteří je zahnali do slané bažiny. Kdo se v ní neutopil, toho Hunové podřezali. Gelimer sice stačil uprchnout, ale vítězství bylo jinak dokonalé.
 
== Důsledky ==
Podle letopisce [[Prokopios z Kaisareie|Prokopia]] Belisarius později pravil, že se cítí jako šachista, jehož protivník zahodil hru a obětoval všechny své figury. Kartágo přivítalo Belisaria a jeho vojáky otevřenými branami jako osvoboditele od stoleté vandalské nadvlády. Jeho zbývající vandalská posádka uprchla dílem po souši, dílem po moři, čímž nechala přístav, pro případ útoku od moře chráněný trojitými masivními řetězy, otevřený i pro byzantské loďstvo. Zhroucení vandalské armády, která nebyla schopna klást jakýkoliv účinný odpor vycvičeným a ukázněným byzantským oddílům, jakož i nekompetentnost krále a celého vandalského velení, předznamenaly pád vandalského království a jeho definitivní zánik o rok později.
 
== Literatura ==
* Lord Mahon Philip Henry Stanhope, ''The Life of Belisarius'', 1848, 2. vyd. 2006, Evolution Publishing, ISBN 1-889758-67-1.
* Procopius, ''History of the War''
 
[[Kategorie:Bitvy Byzance|Decimo]]
[[Kategorie:Bitvy 6. století]]
[[Kategorie:Dějiny Tuniska]]
[[Kategorie:Vandalové]]