Konstantin I. Veliký: Porovnání verzí

Odebráno 79 bajtů ,  před 3 lety
Infobox - osoba, adata, cleneni
m (Editace uživatele 78.45.255.95 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Sokoljan)
(Infobox - osoba, adata, cleneni)
{{Infobox - osoba}}
[[Soubor:0 Constantinus I - Palazzo dei Conservatori (2).JPG|thumb|upright=1|Hlava Konstantinovy kolosální sochy v Kapitolských muzeích v Římě]]
 
'''Flavius Valerius Constantinus''' ([[27. únor]]a někdy mezi léty [[272]] až [[285]] v [[Niš|Naissu]], [[Moesie|Horní Moesie]] – [[22. květen|22. května]] [[337]] poblíž [[Nikomédie]], [[Bithýnie]]), známý také jako '''Konstantin Veliký''', nebo '''Konstantin I.''', [[Východní křesťanství|východními křesťany]] uctívaný jako '''Svatý Konstantin''', byl od roku [[306]] [[Seznam římských císařů|římským císařem]] a od roku [[324]] až do své smrti nezpochybnitelným vládcem celé [[Římská říše|římské říše]].
 
 
==== Vnitřní politika ====
[[Soubor:0 Constantinus I - Palazzo dei Conservatori (2).JPG|thumb|upright=1|Hlava Konstantinovy kolosální sochy v Kapitolských muzeích v Římě]]
Konstantinovo panování se všeobecně vyznačovalo reformním úsilím. Především v oblastech civilní administrativy a organizace armády, jejichž řízení od sebe důkladně oddělil, se Konstantin přidržoval Diocletianem nastoleného uspořádání, jež dále rozvíjel. Konstantin završil reformu armády započatou Diocletianem a rozdělil římské vojsko na dvě části. Bezprostřední obranu říše vykonávaly pohraniční oddíly (''[[limitanei]]''), zatímco k odrážení vážnějších vpádů byly nasazovány v týlu umístěné mobilní polní zálohy (''[[comitatenses]]''), které představovaly hlavní složku armády a byly z velké části tvořeny těžkou jízdou. Tento krok byl podroben kritice v leckterých pramenech, ačkoli Konstantin jím přispěl ke stabilizaci pohraničních regionů, protože nepřátelská vojska útočící na hranice říše mohla být rychleji a efektivněji zastavena. [[Pretoriánská garda]], která si udržovala v předchozích staletích značný vliv, byla kvůli své loajálnosti k Maxentiovi rozpuštěna. Na její místo nastoupila jízdní císařská garda, nazývaná ''scholae palatinae'', složená z mužů často germánského původu. Počet barbarů působících v římském vojsku se za Konstantina znatelně zvýšil. Sám Konstantin si velice cenil [[Germáni|Germánů]], z nichž se mnozí domohli vysokého postavení ve vojsku. Velení nad armádou svěřil Konstantin do rukou generálů, pro něž zřídil nové hodnosti vojenského velitele (''[[magister militum]]''), velitele pěchoty (''magister peditum'') a velitele jezdectva (''[[magister equitum]]'').
 
Při hodnocení Konstantinova panování nelze odhlédnout od jeho obrácení na víru. Jeho veřejná činnost v oblasti náboženství se vyznačovala jistou rozporuplností, neboť na jedné straně vycházela z respektování zavedených způsobů, současně ale vedla k odklonu od dosavadních kultů, čímž byla uvedena v chod pozvolná, nicméně zcela zásadní proměna římské společnosti. Pozvolné omezování pohanství, jež se projevovalo jak ve formě zákonů, tak v podobě ojedinělého ničení pohanských svatyň a drancování jejich bohatství, bylo vyvažováno příležitostným projevováním ohledů vůči pohanství. Bylo tedy možné, aby jisté město v Malé Asii muselo na podporu své žádosti odkazovat na veskrze křesťanskou příslušnost svého obyvatelstva, zatímco jinému městu v Itálii bylo povoleno slavit místní festival zahrnující uspořádání gladiátorských her a zasvěcení chrámu císařské dynastii. Na počátku své vlády Konstantin zakázal kněžím a věštcům ve městě Římě vstup do soukromých domů, v roce 320 nebo 321 však vyzval k provádění očistných obřadů podle starých způsobů, pokud by císařský palác nebo jakákoli jiná veřejná budova byly zasaženy bleskem. Tradiční provozování [[magie]] na venkově bylo Konstantinem nadále tolerováno. Klasická kultura a vzdělanost, které byly úzce spjaty s pohanstvím, si stále zachovávaly značný věhlas a autoritu. Taktéž pohanští kněží v provinciích, kteří sehrávali výraznou roli ve veřejném životě, si udrželi své postavení ještě dlouho po skončení Konstantinovy vlády. Konstantinopol byla sice slavnostně vysvěcena jako křesťanská metropole, ale ceremonii jejího založení přihlížel i známý pohanský věštec Sopatros.
 
[[Soubor:0 Gaius Flavius Valerius Constantinus - Palatino.JPG|thumb|upright=0.95|Hlava bronzové sochy Konstantina v Kapitolských muzeích]]
Objektivní posouzení ostatních Konstantinových činů není snadné, což je zapříčiněno jednak jeho nezměrným významem v náboženských záležitostech, jimž zasvětil svoji vládu, jednak jeho reformním a novátorským úsilím, vnímaným částí císařových současníků podobně negativně jako jeho náboženská politika. Některé z Konstantinových změn byly však jen důsledkem trendů, které probíhaly už v předchozích desetiletích. Takto lze vysvětlit reformy administrativní hierarchie a vzrůstající spoléhání se na mobilní polní armády na úkor pohraničních vojsk, čímž Konstantin pouze navazoval na předchozí vývoj. Konstantinovy daňové reformy a zavedení nové zlaté mince, která přetrvala po staletí jako základní jednotka byzantského měnového systému, by stěží mohly být uskutečněny, pokud by jeho předchůdci neobnovili politickou a vojenskou stabilitu ukončením [[krize třetího století]]. S Konstantinovou politikou byla více spjata reorganizace úřadu pretoriánských prefektů, jimž byla odejmuta kontrola nad vojenskými záležitostmi. Ovšem jistou snahu o oddělení vojenské a civilní moci projevoval i Diocletianus.
 
Konstantinova vláda přesto představovala jeden z nejzásadnějších momentů evropských dějin. Existence do značné míry christianizovaného císařského správního aparátu společně s nástupem Konstantinových synů, kteří byli plně oddáni křesťanské víře, vedla k pevnému zakotvení privilegované pozice křesťanství. Právě tyto příznivé podmínky, k jejichž vzniku dal Konstantin podnět, umožnily, aby se křesťanství postupně etablovalo jako dominantní náboženství v římské říši. V průběhu 4. století se tím vytvořilo prostředí, které podstatným způsobem určilo charakter [[Byzantská říše|byzantské]] a [[Západní kultura|západní civilizace]] v dalších staletích. Vedle klasické antické kultury vyšších vrstev římské společnosti se vyvíjela křesťanská biblická kultura a zároveň se šířila nová forma náboženského patronátu mezi vládnoucími vrstvami a biskupy, křesťanskými intelektuály a svatými muži. Dílo, jež Konstantin zanechal svým nástupcům, sice zůstalo nedokončené, nicméně bylo to jeho osobní rozhodnutí v roce 312, kterým předurčil postupný přerod římské říše v křesťanský stát. Eusebios proto chápal Konstantinovo panování jako naplnění božské prozřetelnosti. Nedlouho po jeho smrti obdařili pozdně antičtí historikové Konstantina přízviskem „Veliký“. Většina [[Východní křesťanství|východních křesťanů]] uznává Konstantina za svatého a v [[Pravoslaví|ortodoxní církvi]] je označován jako ''isapostolos'' – „rovný [[apoštol]]ům“.
 
== ReferenceOdkazy ==
 
=== Reference ===
{{Překlad
| jazyk = en
| revize2 = 53293704
}}
*
<references />
 
=== Literatura ===
* BURCKHARDT, Jacob Christoph. ''Die Zeit Constantins des Grossen''. Basel : Schwabe, 1978. ISBN 3-7965-0684-4
* CLAUSS, Manfred. ''Konstantin Veliký: římský císař mezi pohanstvím a křesťanstvím''. Praha : Vyšehrad, 2005. ISBN 80-7021-734-0
* ''Synové slávy - oběti iluzí: Z pozdních římských panegyriků''. Praha : Svoboda, 1977
 
=== Související články ===
* [[Bitva u Milvijského mostu]]
* [[Edikt milánský]]
* [[Konstantinopol]]
 
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat|Constantinus I Magnus}}
* [http://rim.me.cz/cisarove/constantinus/constantinus.php Constantinus Magnus (Římské císařství)]
* [http://www.answers.com/topic/constantine-i-the-great Constantine I The Great (Answers.com)] {{en}}
* [http://www.constantinethegreatcoins.com/ Constatine the Great (coins.com)] {{en}}
 
{{Autoritní data}}
 
{{Římský císař| titul =Římský císař| předchůdce =[[Constantius I. Chlorus|Constantius I.]]| nástupce =[[Konstantin II.]], [[Constantius II.]] a [[Constans]]|kdy=[[306]] - [[337]]}}