Porcelán: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
sloučen článek Výroba porcelánu dle návrhu |
||
Řádek 2:
'''Porcelán''' (zastarale též '''porculán''') je keramická hmota, vzniká vypálením keramického těsta tvořeného směsí [[kaolin]]u, ostřiva a taviva. Používá se pro výrobu nádobí, sanitární keramiky, elektrických izolátorů, dlaždic, ozdobných předmětů, v dentální keramice a mnoha dalších předmětů (hlavičky panenek aj.).
Porcelán byl objeven a vyráběn v [[Čína|Číně]]
Při správném [[poměr]]u všech složek a jejich dobrém vypálení vznikl dostatečně tvrdý, bílý a průsvitný [[Látka|materiál]] –
== Historie
[[Soubor:Porzellanmanufaktur Meißen.jpg|thumb|Budova míšeňské porcelánky]]
* '''Čína''' Tajemství pálení porcelánu první objevili v [[Čína|Číně]]. Už zhruba od roku 700 př. n. l. se v Číně pálí tzv. protoporcelán. Jsou to ještě ne zcela bílé, ani transparentní výrobky. Pravý porcelán se v Číně vyrábí asi až od 7. století n. l. Název kaolín vnikl od názvu kopce Gao-ling, kde těžili porcelánovou hlínu. Porcelánové zboží s celadonovou glazurou bylo určeno jen pro císaře a jeho dvůr. Do [[Evropa|Evropy]] se dostal porcelán kolem roku 1290, kdy ho dovezl ze svých cest po Asii [[Marco Polo]]. Název "porcelán" vznikl z italského slova "{{cizojazyčně|it|porcella}}" – mušle, protože ji hmotou připomíná a když se kousek odštípne, zůstane po něm ploška připomínající mušli. Od té doby se Evropa snažila porcelán vyrobit sama. Po nějaké době, kolem 15. století se sice začal porcelán z Číny dovážet ve větším množství, ale bylo to stále velmi drahé zboží, které se vyvažovalo zlatem. Evropské porcelánky zatím nedokázaly vypálit na tak vysoké teploty, jaké porcelán vyžaduje. Jedna z prvních evropských napodobenin byl tzv. Medicejský porcelán v 15. století v [[Itálie|Itálii]]. Byla to pórovitá hmota ze směsi bíle se pálících jílů, která nedosahovala takové pevnosti a už vůbec ne transparentnosti. Byla dekorována [[kobalt]]em, kterým se napodobovaly čínské vzory. Ty se uplatnily i na známé delftské [[Fajáns|fajánsy]] z Holandska, které napodobovaly i tvary čínských nádob.
Řádek 12:
[[Soubor:Augarten porzellan-manufaktur.jpg|thumb|Budova vídeňské porcelánky]]
Střep byl velmi pevný, slinutý, ale měl hnědočervenou barvu. Hmota se lila do kovových tepaných forem. Poté si Böttger povšiml vlastností jemného bílého prášku, který se dosud používal jen na pudrování barokních paruk, a tak objevil naleziště kaolínu. Vyrábělo se z něj na [[Míšeň]]ském hradě, pracovní postup byl pečlivě střežen, a tajemství výroby bylo rozděleno mezi několik lidí.
*'''
* '''Německo''' Další německou porcelánkou byl [[Höchst]] z roku 1746, roku [[1747]] na zámku [[Nymphenburg]] v [[Mnichov]]ě, téhož roku vznikl [[Fürstenberg]]. Během 2.poloviny 18. století je v Německu následovaly pruská královská porcelánka v [[Berlín]]ě, dále [[Gotha]] z roku 1757, [[Ansbach]] a [[Ludwigsburg]] z roku [[1758]], [[Volkstedt]]-[[Rudolstadt]] (1760), [[Ilmenau]] (1777), [[Grossbreitenbach]] (1778), bavorský [[Wallendorf]] (1764), [[Limbach]] (1772), Kloster [[Veilsdorf]] ([[1760]]), [[Fulda]], [[Frankenthal]], durynský [[Blankenhain]] a [[Gera]], pozdního založení z roku 1896 byla porcelánka [[Rosenthal]] a.s. v [[Selb]]u, jež však do současnosti patří k nejvýznamnějším producentům nádobí i figurálního porcelánu na světě.
*'''Švýcarsko''': [[Curych]] a [[Nyon]].
Řádek 26:
*'''Maďarsko''' [[Herend]]
== Historie
První česká porcelánka byla založena roku [[1792]] v [[Horní Slavkov|Horním Slavkově]], druhá o 2 roky později v [[Klášterec nad Ohří|Klášterci nad Ohří]], pak v [[Březová (okres Karlovy Vary)|Březové]] a [[Stružná|Kysiblu]] roku [[1803]]. Další porcelánky můžeme nalézt v [[Loket (okres Sokolov)|Lokti]], [[Chodov (okres Sokolov)|Chodově]], [[Praha|Praze]], [[Dalovice (okres Karlovy Vary)|Dalovicích]], [[Žacléř]]i a dalších městech, později také na Moravě, například ve [[Znojmo|Znojmě]].
Na konci 18. století se v severozápadních Čechách uskutečnilo několik pokusů s výrobou porcelánu, protože bylo známo, že se zde nalézají ložiska kvalitního kaolínu. V sousedním [[Durynsko|Durynsku]] vznikala již v průběhu druhé poloviny 18. století řada malých porcelánek. Tyto podniky inspirovaly podnikatele, kteří chtěli využít surovinové zdroje na Karlovarsku. Nejstarším podnikem na našem území bylo založení malé manufaktury v obci Háje u Horního Slavkova v roce 1789. Její snahy však byly málo úspěšné, jednak pro nedostatek finančních prostředků, jednak pro malý počet pracovníků. Úroveň prvních porcelánových výrobků byla zřejmě nízká. Společnost se rozpadla a výroba zde po čtyřech letech zanikla.
▲==== Horní Slavkov ====
První úspěšnou továrnou na výrobu porcelánu, které se podařilo udržet výrobu dodnes (v roce 2011 byla činnost Slavkovské porcelánky zastavena), se stal podnik v Horním Slavkově. Vznik továrny zde podnítil v roce [[1792]] důlmistr Jan Jiří Paulus ve spolupráci s Janem Reumannem a Janem Pöschlem. Zakladatelé se snažili roku [[1793]] získat privilegium na výrobu porcelánu, ale jejich žádost nebyla úspěšná. Z postojů vídeňských úřadů vyplývá, že neměly zájem na vzniku porcelánek v oblasti severozápadních Čech především proto, aby neohrozili pozice preferované císařské vídeňské porcelánky. Bylo však také zřejmé, že první výrobky nově vzniklých provozů byly málo kvalitní.
Řádek 50 ⟶ 49:
Továrna se snažila posilovat svoje pozice na stávajících trzích a usiluvala o získání dalších trhů v Asii a Americe. Prezentovala se na výstavách u nás i v zahraničí a pečovala o propagaci výrobků. Po zakoupení ruským investorem s cílem vyvážet luxusní porcelán do Ruska se továrna bohužel dostala do potíží, ze kterých se už nevzpamatovala. Velký podíl na tom zřejmě měla příliš jednostranná orientace na ruský trh, kde bylo oproti asijskému porcelánu zavedeno téměř likvidační dovozní clo na evropský porcelán. Továrna byla nakonec 31.1. 2011 uzavřena. Nejstarší porcelánka v Čechách a jedna z nejstarších v Evropě je tak bohužel minulostí.
▲==== Klášterec nad Ohří ====
Manufaktura na výrobu porcelánu založena roku [[1793]] Alsasanem J. N. Weberem, pensionovaným thunským lesmistrem a správcem panství, s pomocí specialisty z Durynska. Na kláštereckém panství v okolí [[Černice (Horní Jiřetín)|Černic]] byla objevena zemina podobná kaolínu. To podnítilo Webera, aby za podpory hraběte, který mu byl nadále příznivě nakloněn, provedl zkoušku této zeminy. Hrabě propůjčil k tomuto účelu zahradní grotu, kde byla zbudována provizorní [[muflová pec]] a proveden výpal nádobí, tvarovaného tehdy podomácku. Pokus byl bezvýsledný. Nato Weber angažoval arkanistu J. N. Fetzera, aby vystavěl novou pec na místě domu beneficianta při někdejší loretánské kapli, ale ani tady nevyšel jediný zdařilý pokus a Fetzer byl propuštěn. Na jeho místo byl přijat J. G. Sonntag, jenž se nedlouho předtím vzdal výroby porcelánu v Hájích. Jeho přičiněním byla zbudována nová pec a stavení pro točírnu. První výpal v této peci se konal 15. září 1794 a svědectví tvrdí, že porcelán byl žlutavý a špinavý. Nejspíše z tohoto výpalu pochází jako první zkušební kus – koflík s nápisem "Vivat Böhmen". Tento nejstarší klášterecký výrobek, koflík a miska z roku 1794, je podle Meyera významný především proto, že jde o jediný příklad, kdy se zachoval pokusný exemplář. V dnešní době ho lze spatřit v muzeu porcelánu na Zámku v Klášterci nad Ohří.
Řádek 69 ⟶ 67:
Porcelánka se účastnila výstav jako roku 1857 v [[Paříž]]i, 1865 v [[Linec|Linci]], 1873 ve Vídni. Zde se Klášterec reprezentoval rozměrným dekorativním pohárem a džbánem. Pro výrobu porcelánu byla sedmdesátá léta obdobím značných změn. Potřeba vyhovět rostoucí poptávce po běžnějším a tedy i méně esteticky náročném užitkovém porcelánu, silná konkurence i nové technické vymoženosti porcelánu vynutili co nejrychlejší přechod k sériové výrobě. Komerční zaměření se odrazilo i ve struktuře výroby. Zcela vymizela náročná figurální plastika a porcelánka se orientovala výlučně na stolní nádobí a užitkový porcelán. Pracné ruční dekory byly stále více vytlačovány sériovou, stylově velmi různorodou dekorací.
Závěrem století patřila klášterecká porcelánka k největším výrobcům porcelánu u nás. Z pohledu přínosu její produkce pro výtvarný vývoj a snahami jiných porcelánek však nevyniká nad průměr. Důsledky vypuknutí druhé světové války nebyly zpočátku nijak hrozivé, ještě v roce 1941 směřoval vývoz do Švédska, Norska, Dánska, Švýcarska, Španělska, Chorvatska, Srbska, Bulharska, Rumunska a Holandska. Podle posudku německé společnosti pro užitkovou keramiku byla porcelánka zařazena do druhé nejlepší skupiny. Bylo ji uděleno právo vyrábět soupravy pro vojenské kantýny. Konec války a následné znárodnění však znamenaly nový směr v jejím dalším vývoji.
Porcelánka, známá spíše pod svým starým názvem
Už rok po převzetí porcelánky Fischerem a Reichenbachem se začíná porcelánce dařit. Již v roce 1829 získává jako první porcelánka v Čechách povolení k dekoraci vlastním [[měditisk]]em. Ve dvacátých a třicátých letech devatenáctého století nastává velký rozkvět porcelánky. V [[zlacení]] nádobí byla březovská porcelánka v první půli století na prvním místě mezi porcelánkami vůbec. Působili zde vynikající malíři, jako např. K. F. Quast, S. Schermer, nebo S. Wabersich. Po Fischerově smrti roku 1824 zde začal podnikat jeho syn Johann Christian Gottlieb, jenž se roku 1846 stal jediným majitelem porcelánky. Podnik však formálně byl nadále veden pod firmou Fischer & Mieg až do roku 1918.▼
▲Již v roce 1829 získává jako první porcelánka v Čechách povolení k dekoraci vlastním [[měditisk]]em. Ve dvacátých a třicátých letech devatenáctého století nastává velký rozkvět porcelánky. V [[zlacení]] nádobí byla březovská porcelánka v první půli století na prvním místě mezi porcelánkami vůbec. Působili zde vynikající malíři, jako např. K. F. Quast, S. Schermer, nebo S. Wabersich. Po Fischerově smrti roku 1824 zde začal podnikat jeho syn Johann Christian Gottlieb, jenž se roku 1846 stal jediným majitelem porcelánky. Podnik však formálně byl nadále veden pod firmou Fischer & Mieg až do roku 1918.
I když se Ludwig Mieg snažil udržet továrnu jak po stránce technické, tak i umělecké na výši (v roce 1868 byl povolán francouzský malíř A. Carrier a založena učňovská malířská škola), komerční zájmy podporované snahou čelit stále se zvyšující konkurenci koncem století zákonitě zvítězily a umělecká kvalita se téměř ztratila. Jen kvalita střepu zůstala i nadále vynikající.
Řádek 86 ⟶ 82:
== Fyzikální vlastnosti ==
Hustota porcelánu je (dle druhu)
== Výroba ==
[[Soubor:Bundesarchiv B 145 Bild-F006621-0013, Selb, Porzellan-Manufaktur Heinrich.jpg|thumb|Výroba v německé porcelánce v 60. letech 20. století]]
Základní surovinou pro výrobu porcelánu je [[kaolin]]. Je to [[bílá]] hmota vznikající zvětráváním [[minerál]]u [[Živec|živce]]. Její chemické složení lze vyjádřit vzorcem [[Oxid hlinitý|Al2O3]] – [[Oxid křemičitý|SiO2]] – [[Voda|H2O]]. Kromě základní hmoty obsahuje [[kaolin]] ještě koloidní látky, které způsobují jeho dobrou tvárnost, jejich nadbytek má však za následek přílišné smršťování vytvarovaných předmětů v žáru. Hmota pro výrobu porcelánu obsahuje ještě jemně mletý nezvětraný živec a [[oxid křemičitý]]. Často se přimíchávají rozdrcené střepy z brakových výrobků. Základní suroviny se melou v kulových mlýnech a promísí se s vodou ve stejnorodou kaši. Kaše se nechává delší dobu odležet, pak se zbaví přebytečné vody a vzduchových bublinek.
Tvarování potřebných předmětů ze základní suroviny se provádí na [[Hrnčířský kruh|hrnčířském kruhu]], lisováním, případně litím vodou zředění hmoty do sádrových forem. Zformované výrobky se suší na vzduchu a pak se vypalují v peci při teplotě 900 °C. Vypálením se atomy [[hliník]]u, [[křemík]]u a [[kyslík]]u přeskupí a vytvoří nové vazby. Tak vzniká tvrdá látka pevná v [[tlak]]u, ale málo odolná proti nárazu, tzv. biskvit. [[Biskvit]] se bez další úpravy používá převážně k technickým účelům. Pro běžné použití se porcelánové předměty glazují – namáčení do glazurového mléka – řídké kaše stejného složení jako porcelánová hmota. Glazované výrobky se pak vysuší a vypalují při teplotě 1300 – 1600 °C. [[Glazura]] se za vysoké [[Teplota|teploty]] roztaví a vyplní póry v surovém materiálu. Vypálený předmět se nechává pomalu vychladout, kdyby rychle tak by došlo k popraskání glazury. Porcelánové předměty se zdobí nanášením [[Suspenze|suspenzí]] oxidů kovů, které po dalším vypálení dají žádaný barevný odstín.
Porcelánu podobné hmoty jsou kamenina, porovina a hrnčířská hmota. [[Kamenina]] slouží jako stavební materiál ([[obkladačka|obkladačky]], kachle). Pórovina se užívá na levnější nádobí a na hygienická zařízení. Od porcelánu se liší jednak neprůsvitostí (předměty vyrobené z porcelánu jsou průsvitné), jednak tím, že při jemném úderu nevydává zvonivý zvuk. Vyrábí se podobně jako porcelán, nároky na čistotu surovin jsou však menší.
Výrob hrnčířského zboží má v [[České země|našich zemích]] delší tradici než výroba porcelánu. Zbytky těchto výrobků bývají součástí archeologických vykopávek až několik tisíc let starých. Velmi dlouhou tradici má v našichz zemích také lidová keramická tvorba – chodská či slovácká keramika patří ke skvostům našeho lidového umění.
Výroba cihel je podobně jako výroba porcelánu a [[Keramika|keramiky]] založena na přeskupení [[atom]]ů [[křemík]]u, [[hliník]]u, [[kyslík]]u, případně dalších prvků, a vytvoření dalších vazeb mezi nimi.
Cihlářské zboží dělíme na hrubé ([[Cihla|cihly]]) a jemné (krytiny, trubky). Vyrábí se z cihlářské hlíny formováním do žádaného tvaru a následným vypalováním v cihlařské peci. Při vypalování se změní mimo jiné i barva výrobku. Cihlářská surovina je zbarvena [[Hnědá|hnědě]] přítomností oxidu železitého obsahující vodu. Vypálením se uvolní vázaná [[voda]] a zbyde [[Červená|červený]] [[oxid železitý]].
== Literatura ==▼
== Odkazy ==
▲=== Literatura ===
* Jan Diviš: ''Evropský porcelán'', Artia, Praha 1985
* Dagmar Braunová, ''Kouzlo keramiky a porcelánu''. Práce Praha 1985
Řádek 101 ⟶ 105:
* Jiří Chládek: ''Klasika porcelánu – Čína a Evropa'', Mirror, Karlovy Vary 2007, ISBN 978-80-239-9872-6
=== Související články ===
* [[Míšeňský porcelán]]
* [[Sèvreský porcelán]]
Řádek 107 ⟶ 111:
* [[Keramika]]
=== Externí odkazy ===
* {{commonscat}}
| |||