Výuka: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Oprava chyby
sloučen (mladší) článek Vyučování podle návrhu, odkazy
Řádek 1:
[[Soubor:Evstafiev-barocoa-school.jpg|thumbnáhled|výukaVýuka na Kubě]]
{{sloučit|vyučování|sem}}
 
'''Vyučovací procesVyučování''' je [[Pedagogika|pedagogický]] proces, vev kterémněmž vstupují [[učitel]], [[žák, (osoba)|žák]] a obsah [[vzdělávání]] neboli [[učivo]] za účelem splnění výchovně vzdělávacích cílů. Probíhá za nějakých podmínek, kde subjekty vstupují do vzájemných vztahů. Učitel musí vycházet z obsahu vzdělání, ale přizpůsobit se také zpracování učiva tak, aby to bylo vhodné pro žáky. Žáci přijímají učivo a zpracují si ho v mozku do podoby, které rozumí v souvislosti s jejich osobní zkušenosti.
[[Soubor:Evstafiev-barocoa-school.jpg|thumb|výuka na Kubě]]
 
V didaktickém pojetí má tento pojem jiné vymezení. [[Didaktika]] vymezuje vyučování jako druh lidské činností, která spočívá v interakci učitele a žáků. Základem takové interakce je záměrné působení na žáky tak, aby u nich došlo k procesu [[učení]]. Synonymem pro tento výraz může být pojem '''výuka''' jakožto sociální systém, ve kterém jsou různé prvky v určité relaci a dochází k vlivu z vnějšku.
'''Výuka''' je sociální systém, ve kterém jsou různé prvky v určité relaci a dochází k vlivu z vnějšku. Mezi prvky výuky patří [[učitel]], [[žák (osoba)|žák]] a '''[[učivo]]'''. Každý zásah do systému výuky může způsobit nepředvídatelné následky.
 
== Výchovně vzdělávací cíle ==
'''Vyučovací proces''' je proces, ve kterém vstupují učitel, žák, obsah vzdělávání neboli učivo za účelem splnění výchovně vzdělávacích cílů. Probíhá za nějakých podmínek, kde subjekty vstupují do vzájemných vztahů. Učitel musí vycházet z obsahu vzdělání, ale přizpůsobit se také zpracování učiva tak, aby to bylo vhodné pro žáky. Žáci přijímají učivo a zpracují si ho v mozku do podoby, které rozumí v souvislosti s jejich osobní zkušenosti.
'''VýchovněCíle vzdělávací cíle'''výuky jsou ideální představa toho, čeho chcemeje třeba '''procesem vyučování''' dosáhnout. Je to něco obecného, například jaké znalosti[[znalost]]i a dovednosti[[dovednost]]i by měl žák mít po absolvování [[Povinná školní docházka|povinné školní docházky]]. Cíle se dělí na dlouhodobé a krátkodobě. Krátkodobé jsou konkrétnější, zatímco dlouhodobé jsou obecnější.
 
'''Druhy cílů, které jsou na sobě závislé:'''
'''Výchovně vzdělávací cíle''' jsou ideální představa toho, čeho chceme '''procesem vyučování''' dosáhnout. Je to něco obecného, například jaké znalosti a dovednosti by měl žák mít po absolvování povinné školní docházky. Cíle se dělí na dlouhodobé a krátkodobě. Krátkodobé jsou konkrétnější, zatímco dlouhodobé jsou obecnější.
 
'''Druhy cílů, které jsou na sobě závislé:'''
* cíle škol
* cíle předmětu
Řádek 17 ⟶ 16:
* cíle vyučování
 
== Vyučování v čase ==
==Literatura==
Pohledy na vyučování se v čase měnily. V průběhu dějin byla vytvořená spousta modelů a teorií, které nám objasňují, co je to vyučování. Průcha (2009b) uvádí, že například [[Jan Amos Komenský]] se ve svém díle ''Didaktika analytická'' vyjadřuje k vyučování jako k činnosti, které v žákovi budí snahu učit se hbitě, důkladně a s chutí. Dále pak J. F. Herbart vysvětluje podstatu vyučování na didaktickém trojúhelníku, jehož teorie je postavena na pojmech formální stupě poznávání a artikulace výuky. Další zajímavé vymezení pojmu vyučování definoval [[John Dewey|J. Dewey]], který vidí vyučování jako učení se prostřednictvím jednání, zkušenosti a praxe. Ve 20 století došlo k velkému rozmachu teorií vyučování a mnoho z nich ovlivnil [[Sociální konstruktivismus|konstruktivismus]].
*DOSTÁL, J. Učební pomůcky a zásada názornosti. Olomouc: Votobia, 2008. 40 s. ISBN 978-80-7220-310-9.
 
*DOSTÁL, J. Výukové programy. Olomouc: UP, 2011. 67 s. ISBN 978-80-244-2782-9.
Jak uvádí Průcha (2009b), vyučování vždy předpokládá určité rozdělení rolí učitele a žáka, avšak pojetí vyučování může být různé. Školní vyučování je specifickým typem jednání učitele, které se realizuje v pedagogických situacích – ty představují určitý časem ohraničený úsek. Tyto pedagogické situace učitel musí nejen zvládat, ale také je utvářet.
*DOSTÁL, J. Internet druhé generace pro učitele. Olomouc: UP, 2011. 70 s. ISBN 978-80-244-2779-9.
 
== Fáze ==
Vyučování je tedy tvořivým a dynamickým procesem, který má tři fáze:
# plánování výuky – do této fáze spadá učitelova příprava na výuku, učitel didakticky analyzuje učivo
# realizace výuky – tato fáze zahrnuje aktivity žáků a učitele ve výuce, ve které se používají různé metody výuky
# reflexe výuky – v této fázi jsou obsaženy myšlenkové aktivity učitele, cílem této fáze je zhodnotit výuku, která již prošla prvními dvěma fázemi a získat tak návod pro další tvoření výuky
 
== Dělení výukových metod ==
Hlavní rozdělení vyučovacích metod je rozdělení na tradiční a inovativní metody. Zormanová (2012) výukové metody dělí takto:
* '''Tradiční výukové metody'''
** metody slovní – [[monolog]]ické a [[dialog]]ické
** metody názorně demonstrační – předvádění a pozorování, práce s obrazem, instruktáž
** metody dovednostně praktické
* '''Inovativní výukové metody'''
** metody [[Diskuse|diskusní]]
** metody situační
** metody inscenační
** didaktická hra
** metody [[Heuristika|heuristické]], řešení problémů
** individualizovaná forma
** samostatná práce žáků
** skupinová výuka
** diferencované vyučování
** projektová výuka
** týmové vyučovaná
** výuka dramatem
** metody kritického myšlení
 
Dle výzkumu Tikalské (online) dnešní žáci preferují metody, které je podporují v aktivitě a tvořivosti. Mezi jejich oblíbené metody patří didaktické hry a soutěže, dále pak také práce s [[Osobní počítač|PC]], laboratorní experimenty a skupinová práce.
 
Z výzkumu Tikalské (online) vyplývá, že přestože žáci preferují spíše inovativní způsoby vyučování, učitelé používají spíše metody tradiční, jako je například metoda vyprávění, vysvětlování a názorná demonstrace. Dále používají také práci s učebnicí či samostatnou práci, které patří spíše k méně oblíbeným metodám ve skupině žáků.
 
== Porovnání tradiční a inovativní výuky ==
 
{| class="wikitable"
|-
! Faktory!! Tradiční výuka!! Inovativní výuka
|-
| čas potřebný na přípravu || nízká náročnost || vysoká náročnost
|-
| čas nutný na realizaci ve výuce || nízká náročnost || vysoká náročnost
|-
| rozvoj myšlení, tvořivosti, představivosti a fantazie || ne || ano
|-
| zvýšení zájmu o učivo || ne || ano
|-
| sebepoznání || ne || ano
|-
| změna vztahů ve třídě || ne || ano
|-
| prostor k vyjádření názoru žáka || ne || ano
|-
| rozvoj komunikačních dovedností || ne || ano
|-
| rozvoj kooperace || ne || ano
|-
| vhodnost nasazení při prezentaci náročné učební látky || ano || ne
|-
| vhodnost nasazení při upevňování učiva a procvičování učiva || ano || někdy ano
|}
''Upraveno dle Výukové metody v pedagogice (2012)''
 
Jak uvádí Průcha (2009b), klíčovou součástí vyučování je učitelova práce s učivem. Když učitel má didaktické znalosti obsahu, je mu umožněno vybalancovat žákovo porozumění s ohledem na správnost didaktického ztvárnění obsahu vyučování.
 
== Literatura ==
* DOSTÁL, J. ''Učební pomůcky a zásada názornosti''. Olomouc: Votobia, 2008. 40 s. ISBN 978-80-7220-310-9.
* DOSTÁL, J. ''Výukové programy''. Olomouc: UP, 2011. 67 s. ISBN 978-80-244-2782-9.
* DOSTÁL, J. ''Internet druhé generace pro učitele''. Olomouc: UP, 2011. 70 s. ISBN 978-80-244-2779-9.
* PRŮCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. ''Pedagogický slovník''. 6., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2009, 395 s. ISBN 9788073676476.
* PRŮCHA, Jan a Tomáš JANÍK. ''Pedagogická encyklopedie''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 935 s. ISBN 9788073675462.
* ZORMANOVÁ, Lucie. ''Výukové metody v pedagogice: tradiční a inovativní metody, transmisivní a konstruktivistické pojetí výuky, klasifikace výukových metod''. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 155 s. ISBN 9788024741000.
 
[[Kategorie:Studium]]
[[Kategorie:Učební pomůckyPedagogika]]
[[Kategorie:Didaktika]]