Mikuláš Ludvík Zinzendorf: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m vlaječky do IB
+ portály, zal sekce Ref, + 3x ref, doplnění jména babičky, 1x média (hrob).
Řádek 10:
| místo úmrtí = [[Soubor:Flag of Electoral Saxony.svg|20px|Saské kurfiřtství]] [[Ochranov]]
}}
[[Soubor:Herrnhuter Gottesacker (09).JPG|náhled|Hrob Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa na hřbitově 'Herrnhuter Gottesacker']]
 
'''Mikuláš Ludvík hrabě ze Zinzendorfu a z&nbsp;Pottendorfu''' ([[němčina|německy]] {{cj|de|''Nikolaus Ludwig (Reichs-)Graf von Zinzendorf und Pottendorf''}}, [[26. květen|26.&nbsp;května]] [[1700]] [[Drážďany]] – [[9. květen|9.&nbsp;května]] [[1760]] [[Ochranov]]) byl [[Němci|německý]] náboženský a sociální reformátor, zakladatel a biskup [[Jednota bratrská|Obnovené Jednoty bratrské]].<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=NIKOLAUS LUDWIG GRAF VON ZINZENDORF - BIOGRAFIE / LEBENSLAUF|periodikum=gedichte.xbib.de|url=http://gedichte.xbib.de/biographie_Zinzendorf,+Nikolaus+Ludwig+Graf+von.htm|datum přístupu=2016-07-04}}</ref>
 
Zinzendorf byl od přírody bystré a čilé mysli a s&nbsp;nadšením neustále něco plánoval a tvořil. Stejně jako [[Martin Luther]] nechával se často unášet silnými a nutkavými pocity, snadno též upadal do stavu smutku nebo naopak radosti. Byl horlivým hledačem pravdy a nedovedl pochopit lidi, kteří měli neměnné názory. Byl též výjimečným talentem pro diskuze o&nbsp;náboženských otázkách, zvláště s&nbsp;těmi kteří měli odlišný názor. Málo lidí bylo tak starostlivých o&nbsp;štěstí a pohodlí druhých, zvláště v&nbsp;maličkostech. Šlechtickou výchovou v&nbsp;mládí získal autoritu, o&nbsp;které nebylo sporu. Byl rozeným řečníkem a přestože jeho oděv byl jednoduchý, z&nbsp;jeho osobního vystupování byla patrná distinguovanost a síla. Jeho projekty byly často nepochopeny a tak se také stalo, že v&nbsp;roce 1736 byl vypovězen ze [[Sasko|Saska]], ale v&nbsp;roce 1749 vláda toto rozhodnutí odvolala a požádala jej, aby založil více takových osad, jako byl [[Ochranov]] (německy [[Herrnhut]]).
 
== Mladá léta ==
Jeho předci pocházeli z&nbsp;Dolních Rakous, náleželi k&nbsp;[[Protestantismus|protestantské]] straně a usadili se blízko [[Norimberk]]u. Jeho rodiče patřili do [[pietismus|pietistického]] kruhu a proto byl Zinzendorfovým kmotrem [[Philipp Jacob Spener]]. Zinzendorfův otec zemřel šest týdnů po jeho narození. Jeho matka se znovu vdala, když mu bylo šest let a tak byl vychováván pod dohledem zbožné a nadané babičky CatherineHenriette Catherina von Gersdorf<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Zinzendorf, Nikolaus Ludwig von (Biographie)|periodikum=www.zeno.org|url=http://www.zeno.org/Literatur/M/Zinzendorf,+Nikolaus+Ludwig+von/Biographie|datum přístupu=2016-07-04}}</ref>, která výrazně ovlivnila jeho charakter.
Své školní dny prožil v&nbsp;[[Halle]] obklopen Pietisty. V&nbsp;roce [[1716]] odešel na univerzitu do [[Lutherstadt Wittenberg|Wittenbergu]], studovat [[Právo|práva]]<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Nikolaus Ludwig Graf von Zinzendorf|periodikum=www.heiligenlexikon.de|url=https://www.heiligenlexikon.de/BiographienN/Nikolaus_Graf_von_Zinzendorf.html|datum přístupu=2016-07-04}}</ref> a připravit se na diplomatickou kariéru. O&nbsp;tři roky později byl poslán na cesty do [[Holandsko|Holandska]], [[Francie]] a různých částí [[Německo|Německa]]. Při svém návratu navštívil své příbuzné usazené v&nbsp;[[Oberbürg]]u a v&nbsp;[[Castell]]u. Během prodlouženého pobytu v&nbsp;Castellu se zamiloval do své sestřenice Theodory, ale její matka zabránila sňatku a Theodora se později stala manželkou hraběte Henryho Reusse.[[Soubor:Graf Nikolaus Ludwig von Zinzendorf Denkmal Herrnhut.jpg|thumb|Zinzendorfův pomník v&nbsp;Herrnhutu ([[Ochranov]]ě) v&nbsp;Německu]]
 
== Obrácení k&nbsp;Bohu ==
Řádek 24:
 
== Založení Ochranova ==
[[Soubor:Zinzendorf`s Waistcoat..jpg|thumb|Zinzerdorfova vesta v&nbsp;''Moravian Archive and Museum'' v&nbsp;pensylvánském městě [[Lititz]]]]Odpor k&nbsp;„suchému“ luteránskému učení té doby dal Zinzendorfovi sympatie k&nbsp;vzrůstajícímu [[racionalismus|racionalismu]], který útočil na dogmata, nepostrádaje upřímnosti a hlubokého porozumění v&nbsp;náboženství i&nbsp;křesťanství a snažil se působit proti takovým chybám, směřujíce člověka k&nbsp;původním hodnotám Krista, zjevení a Otce božího. Začal pochybovat o&nbsp;moudrosti Spenerových plánů neodtrhávat se od luteránské církve a začal propagovat myšlenku, že pravé křesťanství by bylo nejlépe podporováno volným sdružením křesťanů, která by časem mohla přerůst v&nbsp;církve bez spojení se státem. Tyto myšlenky byly uskutečněny spojením s&nbsp;českými nebo moravskými bratry. Zinzendorf nabídl azyl několika pronásledovaným poutníkům z&nbsp;Moravy a dovolil jim vybudovat si vesnici [[Ochranov]] (dodnes existuje jako [[Herrnhut]]) na okraji jeho panství Berthelsdorf. Uprchlíci sem přicházeli mezi lety 1722 až 1732 a pocházeli z&nbsp;různých regionů, kde byli perzekvováni. Zinzendorf se jim plně věnoval. On, jeho žena a děti žili v&nbsp;Ochranově a vzal sebou i&nbsp;pastora Rothea. Tvrdě pracoval, aby vnesl pořádek do zmatku. Úřady byly spokojeny tím, že jeho náboženská komunita fungovala podle podmínek [[Augšpurský mír|augsburského míru]], uklidnil podezření luteránského kléru, nejtěžší ze všeho však bylo vyvrátit nařčení z&nbsp;toho, že Zinzendorf je „bestií Apokalypsy“ a páter Rothe „falešným prorokem“. Trpělivý a pracovitý Zinzendorf zorganizoval z&nbsp;uprchlíků něco jako „Křesťanskou milici“, založenou nikoliv na klášterním, ale na rodinném životě. V&nbsp;roce 1727 zavedl obecný řád bohoslužeb. Byl vysvěcen na biskupa v&nbsp;[[Berlín]]ě 20.&nbsp;května 1737, biskupy [[David Nitschmann (biskup)|Davidem Nitschmannem]] a [[Daniel Arnošt Jablonský|Danielem Arnoštem Jablonským]]. Někteří z&nbsp;usedlíků Ochranova později přesídlili do [[Český Rixdorf|Českého Rixdorfu]] v&nbsp;dnešním Berlíně.
[[Soubor:Graf Nikolaus Ludwig von Zinzendorf Denkmal Herrnhut.jpg|thumb|Zinzendorfův pomník v&nbsp;Herrnhutu ([[Ochranov]]ě) v&nbsp;Německu]]
 
Odpor k&nbsp;„suchému“ luteránskému učení té doby dal Zinzendorfovi sympatie k&nbsp;vzrůstajícímu [[racionalismus|racionalismu]], který útočil na dogmata, nepostrádaje upřímnosti a hlubokého porozumění v&nbsp;náboženství i&nbsp;křesťanství a snažil se působit proti takovým chybám, směřujíce člověka k&nbsp;původním hodnotám Krista, zjevení a Otce božího. Začal pochybovat o&nbsp;moudrosti Spenerových plánů neodtrhávat se od luteránské církve a začal propagovat myšlenku, že pravé křesťanství by bylo nejlépe podporováno volným sdružením křesťanů, která by časem mohla přerůst v&nbsp;církve bez spojení se státem. Tyto myšlenky byly uskutečněny spojením s&nbsp;českými nebo moravskými bratry. Zinzendorf nabídl azyl několika pronásledovaným poutníkům z&nbsp;Moravy a dovolil jim vybudovat si vesnici [[Ochranov]] (dodnes existuje jako [[Herrnhut]]) na okraji jeho panství Berthelsdorf. Uprchlíci sem přicházeli mezi lety 1722 až 1732 a pocházeli z&nbsp;různých regionů, kde byli perzekvováni. Zinzendorf se jim plně věnoval. On, jeho žena a děti žili v&nbsp;Ochranově a vzal sebou i&nbsp;pastora Rothea. Tvrdě pracoval, aby vnesl pořádek do zmatku. Úřady byly spokojeny tím, že jeho náboženská komunita fungovala podle podmínek [[Augšpurský mír|augsburského míru]], uklidnil podezření luteránského kléru, nejtěžší ze všeho však bylo vyvrátit nařčení z&nbsp;toho, že Zinzendorf je „bestií Apokalypsy“ a páter Rothe „falešným prorokem“. Trpělivý a pracovitý Zinzendorf zorganizoval z&nbsp;uprchlíků něco jako „Křesťanskou milici“, založenou nikoliv na klášterním, ale na rodinném životě. V&nbsp;roce 1727 zavedl obecný řád bohoslužeb. Byl vysvěcen na biskupa v&nbsp;[[Berlín]]ě 20.&nbsp;května 1737, biskupy [[David Nitschmann (biskup)|Davidem Nitschmannem]] a [[Daniel Arnošt Jablonský|Danielem Arnoštem Jablonským]]. Někteří z&nbsp;usedlíků Ochranova později přesídlili do [[Český Rixdorf|Českého Rixdorfu]] v&nbsp;dnešním Berlíně.
 
== Misionářská činnost a roky úpadku ==
[[Soubor:Zinzendorf`s Waistcoat..jpg|thumb|left|Zinzerdorfova vesta v&nbsp;''Moravian Archive and Museum'' v&nbsp;pensylvánském městě [[Lititz]]]]
Zinzendorf měl hluboký zájem o&nbsp;misijní činnost a posílal své misionáře mezi [[Otrokářství|otroky]] [[Dánsko|dánské]] gubernie v&nbsp;Západní Indii a [[Inuité|Inuity]] v&nbsp;[[Grónsko|Grónsku]]. Jeho osobní vztahy s&nbsp;dánským královským dvorem a ke králi [[Kristián VI.|Kristiánovi&nbsp;VI.]] to usnadňovaly. S&nbsp;potěšením sledoval šířící se protestantismus v&nbsp;Německu, Dánsku, Rusku a Anglii. Často cestoval a v&nbsp;letech 1741–42 navštívil Ameriku a pobýval delší dobu i&nbsp;v&nbsp;[[Londýn]]ě v&nbsp;roce [[1750]]. Misijní kolonie byly založeny v&nbsp;Západní Indii (1732), v&nbsp;Grónsku (1733), mezi severoamerickými indiány (1735) a před Zinzendorfovou smrtí ještě bratři vyslali z&nbsp;Ochranova mise do Livonie a severní pobřeží [[Baltské moře|baltského moře]], k&nbsp;otrokům do [[Severní Karolína|Severní Karolíny]], do [[Surinam]]u, k&nbsp;černým otrokům v&nbsp;různých částech [[Jižní Amerika|Jižní Ameriky]], na ostrovy Tranquebar a [[Nikobary|Nicobar]] v&nbsp;západní Indii, ke [[Koptové|Koptům]] v&nbsp;[[Egypt]]ě, k&nbsp;[[Inuité|Inuitům]] na [[Labrador]]u, a na západní pobřeží [[Jižní Afrika|jižní Afriky]].
 
Komunita v&nbsp;Ochranově, ze které byly vypraveny skoro všechny misijní cesty, neměla žádné vlastní peníze a Zinzendorf hradil veškeré náklady ze svého rozpočtu. Jeho časté cesty způsobily, že nebylo téměř možné, aby se staral o&nbsp;své soukromé záležitosti, čas od času byl nucen navýšit své jmění půjčkami a v&nbsp;roce [[1750]] málem zkrachoval. To vedlo k&nbsp;založení finanční komory mezi bratřími, spravované právníkem Johannem Frederickem Köberem, která si vedla velmi dobře.

V&nbsp;roce [[1752]] ztratil Zinzendorf jediného syna Christiana Renatuse, který měl být jeho nástupcem a o&nbsp;čtyři roky později [[17. červen|17.&nbsp;června]] [[1756]] ztratil svou ženu Erdmuthu Dorotheu, která byla jeho tajemnicí a důvěrnicí ve všem, co podnikal. Zinzendorf zůstal vdovcem jeden rok a [[27. červen|27.&nbsp;června]] [[1757]] se oženil podruhé s&nbsp;[[Anna Nitschmann|Annou Caritas Nitschmann]] ([[24. listopad|24.&nbsp;listopadu]] [[1715]] – [[21. květen|21.&nbsp;května]] [[1760]]), na podkladě toho, že muž v&nbsp;jeho postavení by měl být ženatý. O&nbsp;tři roky později onemocněl a zemřel ([[9. květen|9.&nbsp;května]] [[1760]]). Jako svého nástupce vybral biskupa [[Johannes von Watteville |Johannese von Watteville]], který byl ženatý s&nbsp;jeho nejstarší dcerou Benignou.
 
== Dílo ==
Řádek 38 ⟶ 37:
* Kázání. Výběr jeho kázání byl vydán Gottfriedem Clemensem v&nbsp;10 svazcích.
* Deník (1716–1719) vydal Gerhard Reichel a Josef Theodor Müller, Ochranov, 1907.
 
== Reference ==
{{překlad|en|Nicolaus Ludwig Zinzendorf|105700549}}
<references />
 
== Literatura ==
Řádek 68 ⟶ 71:
[[Kategorie:Narození v Drážďanech]]
 
{{Autoritní data}}
{{překlad|en|Nicolaus Ludwig Zinzendorf|105700549}}
 
{{Portály|Křesťanství|Lidé|Německo}}
{{Autoritní data}}