Dákové: Porovnání verzí

Přidáno 353 bajtů ,  před 5 lety
m
typografie, citace a rozšíření
(Verze 13117188 uživatele 88.208.76.2 (diskuse) zrušena)
m (typografie, citace a rozšíření)
[[Soubor:Dacia 82 BC.png|right|thumb|[[Dácie]] v roce 82 př. n. l.]]
[[Soubor:KunsthistorischesMuseumDacianGold2.jpg|náhled|right|Dácké šperky]]
'''Dákové''' ({{Vjazyce|ro}} ''Daci'') byli původní obyvatelé [[Karpaty|karpatského]] oblouku, blízce příbuzní [[Thrákové|Thráků]] a [[Ilyrové|Ilyrů]].
 
Roku [[106]] n.  l. dobyli říši Dáků [[Římané]]. Dákové se postupně pořímštili a zmizeli stejně důkladně jako [[Keltové]] z  [[Čechy|Čech]]. Zůstalo po nich jen několik málo památek a na rozdíl od českých Keltů nemají žádné žijící příbuzné národy, podle kterých bychom si mohli dotvářet obraz o jejich životě, zvycích a kultuře.
 
V dnešní [[rumunština|rumunštině]] se zachovala slova, která mají zřejmě dácký původ - není jich však mnoho, řádově desítky, původní význam není vždy zřejmý. Patří k  nim i slova jako ''brynza'', ''bača'', ''vatra'', která se v  [[16. století|16. století]] dostala z  rumunštiny do [[slovenština|slovenštiny]] a do valašského nářečí [[čeština|češtiny]].
 
Dákové žili v  horách, kde stavěli svá hradiště. Největší centrum bylo [[Șureanu|Oraštijských horách]] v  [[Sarmizegetusa|Sarmizegetuse]] v  dnešním [[Rumunsko|Rumunsku]]. Zachovalé zbytky několika hradišť a zajímavé kultovní obřadní místo. Římané založili konkurenční město se stejným názvem, římská Sarmisegetusa se však nachází trochu jinde - v  průsmyku mezi městy [[Simeria]] a [[Caransebeš]], zatímco dácká Sarmisegetusa je několik kilometrů horským údolím z  města [[Orăștie]] směr [[Gradištea]].
 
Nejvíce informací poskytuje známý [[Trajánův sloup]] v  [[Řím]]ě, na němž jsou různé výjevy ze života Dáků, jejich vzhled a oblečení.
 
== Etymologie ==
Původně se podle [[Strabón]]a označení Dákové (''dáoi'' Δάοι) vztahovalo pouze na jeden z  thráckých kmenů v  severozápadní Dácii. Později se objevovalo především v  [[balkán]]ském vnitrozemí a Dalmácii. Dákům blízcí [[Getové]] obývali břehy [[Černé moře|Černého moře]] až k  [[Dněstr]]u. Jméno Dákové se prosazovalo především od dob vlády [[Burebista|Burebisty]] a [[Decebalus|Decebala]], kdy byla Dácie politicky a vojensky na vrcholu.
 
Už [[Hésychios z Alexandrie|Hésychios z&nbsp;Alexandrie]] jejich jméno spojoval s &nbsp;[[frýžština|frýžským]] ''dáos'' “vlk”„vlk”. Německý lingvista [[Paul Kretschmer]] toto slovo odvozoval od indoevropského kořene ''*dháu'' “tlačit„tlačit, tisknout, škrtit”.<ref>{{Citace monografie
Původně se podle [[Strabón]]a označení Dákové (''dáoi'' Δάοι) vztahovalo pouze na jeden z thráckých kmenů v severozápadní Dácii. Později se objevovalo především v [[balkán]]ském vnitrozemí a Dalmácii. Dákům blízcí [[Getové]] obývali břehy [[Černé moře|Černého moře]] až k [[Dněstr]]u. Jméno Dákové se prosazovalo především od dob vlády [[Burebista|Burebisty]] a [[Decebalus|Decebala]] kdy byla Dácie politicky a vojensky na vrcholu.
| příjmení = EliadeELIADE
 
Už [[Hésychios z Alexandrie]] jejich jméno spojoval s [[frýžština|frýžským]] ''dáos'' “vlk”. Německý lingvista [[Paul Kretschmer]] toto slovo odvozoval od indoevropského kořene ''*dháu'' “tlačit, tisknout, škrtit”.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Eliade
| jméno = Mircea
| odkaz na autora = Mircea Eliade
| titul = Od Zalmoxida k Čingischánovi.
| překladatelé = Oldřich Kalfiřt
| vydavatel = Argo
| vydání = 1
| místo = Praha
| rok = 1997
| počet stran = 218
| strany = 15
| isbn = 80-7203-132-5
}}</ref> Ze stejného kořene je odvozeno jméno lýdského krále [[Kandaulos|Kandaula]] (je po něm pojmenovaná jistá [[Kandaulismus|sexuální aberace]]), thráckého boha války [[Kandaón]]a nebo [[ilyrské jazyky|ilyrské]] slovo ''dhaunos'' “vlk”„vlk“. Podle [[Mircea Eliade|Mircey Eliadeho]] získali Dákové své jméno podle vlčího válečnického bratrstva a to buď převzetím od skupiny mladých bojovníků, kteří se vyznamenali obzvláštním hrdinstvím, nebo přešlo na porobené obyvatelstvo od vítězných přistěhovalců.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = EliadeELIADE
| jméno = Mircea
| odkaz na autora = Mircea Eliade
| titul = Od Zalmoxida k Čingischánovi.
| překladatelé = Oldřich Kalfiřt
| vydavatel = Argo
| vydání = 1
| místo = Praha
| rok = 1997
| počet stran = 218
| strany = 23
| isbn = 80-7203-132-5