Novokřtěnectví: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Související články: +Wikislovník |
m oprava překlepů: extremní → extrémní; kosmetické úpravy |
||
Řádek 19:
Další zásadou novokřtěnců bylo odmítání složit jakoukoliv [[přísaha|přísahu]]. Ať už náboženskou, či světskou. Z tohoto důvodu nemohli (a ani nechtěli) sloužit v jakémkoliv úřadu. Ne nevýznamným byl také novokřtěnecký názor na kázání: podle nové víry mohl totiž kázat každý, kdo se cítil momentálně inspirován [[Duch svatý|Duchem svatým]], nikoliv pouze [[kněz]]. Navíc po vzoru apoštolů a prvních církevních otců novokřtěnci předpokládali brzký návrat [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]] na zem a konečné zúčtování, kdy se skuteční křesťané dostanou do [[ráj|tisíciletého království]] (tzv. [[chiliasmus]]).
== Sekty ==
V prvních desetiletích anabaptistického hnutí, které se šířilo velice rychle, existovalo množství směrů i sekt. Nejdůležitějším směrem se stali především [[hutterité]] (tak známí od roku 1533 na Moravě) na východě Evropy a v oblasti Habsburské říše, [[mennonité]] (po roce 1545 v Holandsku a severním Německu) a v pozdější době např. sekta [[amišové|amišů]] (po roce 1693 kolem [[Bern]]u a v [[Alsasko|Alsasku]]).
Malá skupina novokřtěnců v severním Německu byla Tomášem Müntzerem přesvědčena k použití násilí, aby pomohli přivést tzv. Nový Jeruzalém na zemi. Toto [[extremismus|
Hlavní směry anabaptismu přetrvaly v zásadě jako hnutí mírumilovné až v některých formách [[pacifismus|pacifistické]].
| |||