Památková péče: Porovnání verzí

V [[18. století]] obrátil kult národní minulosti poprvé pohled k historickým objektům na našem území a první oborovou institucí se stala dobrovolná [[Společnost vlasteneckých přátel umění]], založená [[1796]] (její Obrazárna dala základ dnešní [[Národní galerie v Praze|Národní galerii]]). V roce 1818 pak bylo založeno [[Národní muzeum]]. Památkám se však nevěnovala taková péče jako v současnosti a obdiv společnosti patřil pouze monumentům středověku. Barokem, rokokem i klasicismem se dále spíše opovrhovalo <ref>Péče o kulturní hodnoty v ČR, s.16</ref>.

Ve druhé polovině [[19. století]] spolu s ekonomickým rozvojem, který doprovázel i rozvoj vzdělání a vědeckého výzkumu, již měli restaurátoři památek dost podkladů a informací o tom, jak památky daného slohu vypadaly a usilovalo se o to, aby toto dosažené poznání bylo promítnuto do rekonstrukce. Historická stavba se tak měla prezentovat ve slohově čisté podobě. Tento přístup je nazýván [[purismusPurismus (architektura)|puristickou]] [[doktrína|doktrínou]].

Východiskem nového pojetí památkové péče se stalo dílo [[AloiseAlois Riegl|Aloise Riegla]]a. V praxi to znamenalo odklonění od purismu ke [[Analytická metoda památkové péče|analytické a konzervační metodě]], kdy je cílem poznat stavební vývoj památky a zachovat památkuji v podobě "tak„tak jak je"je“. Tyto myšlenky a zásady se postupně v českých zemích setkaly s plnou odezvou. Zejména [[Praha]] se stala v období [[1905]] až do [[první světová válka|první světové války]] střediskem intenzivní aktivity v oblasti památkové péče. V roce [[1900]] byl založen dodnes aktivní [[Klub za starou Prahu]]. Odsud pochází i převratná idea, že nejen jednotlivá stavba, ale celá historická městská čtvrť může mít povahu uměleckého díla. Další významnou osobností byl [[Max Dvořák]] (1874–1921), autor ''Katechismu památkové péče'' (1916).

K významným osobnostem české památkové péče po druhé světové válce patřilipatřil [[Zdeněk Wirth]] a jeho metodologický oponent [[Václav Wagner]], k událostem vznik Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody (1968) a Českém národním komitétu [[ICOMOS]] ([[1965]]). Období i po roce 1989 ovlivnil [[Dobroslav Líbal]] a zápis českých památek [[Světové dědictví (Česko)|Světového dědictví]] na seznam [[UNESCO]].