Kalojan: Porovnání verzí

▲'''Ivan I. Kalojan''' zvaný '''Římanobijce''' ({{vjazyce|bg}} {{cizojazyčně|bg|''Калоян Ромеоубиеца''}}, ''Kalojan Romeubieca''; {{vjazyce|el}} {{cizojazyčně|el|''Καλογιάν ο Ρωμαιοκτόνος''}}, ''Kalogian o Rómaioktonos'') či '''Dobrý Jan''', řecky ''Καλοϊωάννης, Kaloióannés'', {{vjazyce|la}} {{cizojazyčně|la|''Caloiohannes''}} ([[1168]]? – [[8. říjen|8. října]] [[1207]]), byl v letech [[1197]]–[[1207]] [[seznam vládců Bulharska|bulharský car]] (oficiálně král) z rodu [[Asenovci|Asenovců]]. Obnovil bulharskou státnost založením [[Druhá bulharská říše|Druhé bulharské říše]].

▲[[Soubor:Bulgaria under Kaloyan.png|thumb|300px|left|Bulharsko za prvních Asenovců]]

▲Původně se jmenoval '''Joanica''' (''Йоаница'', tj. „Janíček“, resp. „Ivánek“) a byl mladším bratrem [[Bojar|bojarů]] [[Asen I.|Asena]] a [[Petr IV. Bulharský|Todora]], kteří vyhlásili roku [[1185]] bulharskou samostatnost na [[Byzantská říše|Byzantské říši]] (Todor se jako Petr IV. prohlásil carem a přijal Asena za spoluvládce) a v letech 1185–1187 ji i obhájili. Právě roku 1187, při uzavření příměří mezi Petrem, Asenem (který se roku 1187 nebo 1190 stal vrchním vládcem namísto Petra, jenž v bratrův prospěch abdikoval) a [[Seznam byzantských císařů|byzantským císařem]] [[Izák II. Angelos|Izákem II. Angelem]] posloužil Joanica jako rukojmí, jako pojistka míru, a byl odveden do [[Konstantinopol]]e. Nejpozději roku 1196 se mu odtud podařilo uprchnout. Téhož roku byl svým bratrancem Ivankem zavražděn Joanicův bratr, veliký car Asen I. Po Asenově skonu se Petr IV. opět ujal vlády a navrátivšího se Joanicu přivzal za spoluvládce. Joanica se tehdy, inspirován byzantskou titulaturou, počal nazývat „Kalojanem“. Následujícího roku byl zabit i Petr IV. a Kalojan se tak stal jediným vládcem.

▲Kalojan pokračoval v politice svých zavražděných bratrů. Roku 1198 uzavřel Kalojan mír s novým vazalem byzantského císaře [[Alexios III. Angelos|Alexia III.]] Ivankem (vrahem cara Asena I.) a Ivanko Kalojanovi vydal byzantského vojevůdce Manuela Kamicu. Kalojan se spojil také s bojarem Dobromilem Chrizem proti Byzanci. Chriz s Ivankem společně obsadili [[Prilep]], [[Bitola|Bitolu]] a dostali se až na [[Peloponnés]]. Kalojan využil svých spojenců, kteří zaměstnávali císaře Alexia a zmocnil se okolí řeky [[Velká Morava (řeka)|Moravy]]. Roku 1201 táhla Kalojanova vojska do [[Thrákie]], ale tažení nebylo úspěšné. Sám car se ale s další armádou zmocnil [[Varna|Varny]] a [[Constanţa|Constance]]. Kalojan osobně byl sice úspěšný, ale jeho spojenci nedopadli dobře. Ivanko byl lstí zajat císařem Alexiem roku 1200 a Chriz se také musel císaři vzdát, ale ponechal si vládu nad svým územím. Mír byl mezi císařem a Kalojanem uzavřen mezi léty 1201–1202. Kalojanovi připadlo severní Bulharsko, Braničevsko, Pomoraví a okolí [[Bělehrad|Beogradu]]. Alexios obdržel Makedonii, Thrákii a také Chrizovo území, které ale Kalojan ještě roku 1202 dobyl. Kromě Byzance ohrožoval Bulharsko také [[Seznam uherských králů|uherský král]] [[Emerich Uherský|Imrich I.]], který obsadil Bělehradsko, ale pouze na rok. Roku 1203 získal Kalojan ztracené území nazpět a také pomohl sesazenému srbskému županovi [[Štěpán I. Prvověnčaný|Štěpánovi]] zpět na trůn. O rok později, 8. listopadu 1204 byl Kalojan korunován kardinálem Lvem na krále „[[Vlaši|Vlachů]] a Bulharů“ (''rex Blachorum et Bulgarorum''). Den před korunovací, 7. listopadu 1204 byl tarnovský patriarcha Vasilij povýšen na primase bulharské církve. Novopečený král však nebyl spokojen, protože požadoval titul ''imperator'' („císař“-car) a nadále se carem tituloval.

▲[[Soubor:Kaloyan Varna.jpg|upright|thumb|Socha krále Kalojana ve Varně]]

▲Asi půl roku před Kalojanovou korunovací, 13. dubna 1204, byla [[Konstantinopol]] dobyta křižáky a na troskách říše bylo založeno několik státních útvarů, řeckých ([[Trapezuntské císařství|císařství v Trapezuntu]], [[Epirský despotát|despotát v Epiru]] a [[Nikájské císařství|Nikaiské císařství]]) i křižáckých ([[Soluňské království]], [[Latinské císařství]] se sídlem v Konstantinopoli). Prvním latinským císařem se stal [[Seznam flanderských hrabat|flanderský hrabě]] [[Balduin I. Konstantinopolský|Balduin IX.]] jako Balduin I., který sebevědomě požadoval navrácení všech původně byzantských území. To se ovšem týkalo také Kalojana. Car nezahálel a uzavřel proti Latinům spojenectví s řeckými státy v [[Epirus|Epiru]], [[Trapezunt]]u a zejména v [[Nikaia|Nikaii]] (na spojenectví s Nikaiou navázal Kalojanův synovec [[Ivan Asen II.]], kterému byl roku 1234 potvrzen nikaiským císařem [[Ioannes III. Dukas Vatatzés|Ioannem III. Vatatzesem]] carský titul a tarnovský arcibiskup byl povýšen na patriarchu). Ke Kalojanovi přicházeli po roce 1204 různé depeše s žádostí od pravoslavného obyvatelstva, aby je hájil proti Latinům. Město za městem provolávalo za svého vládce Kalojana a císař Balduin byl nucen zasáhnout. 14. dubna 1205 se oba panovníci střetli u [[Adrianopolis|Adrianopole]]. Balduinovo vojsko bylo Kalojanem rozdrceno a sám císař byl zajat a odveden do [[Tarnovo|Tarnova]], kde byl následujícího roku zavražděn (prý svedl Kalojanovu manželku, původem [[Kumáni|Kumánku]], a car se pomstil). Kalojan se poté rozhodl zničit soluňského krále [[Bonifác z Montferratu|Bonifáce z Montferratu]]. Obsadil část Makedonie a nakrátko i [[Soluň]], ale vzápětí Soluň ztratil. Roku 1206 byl namísto zavražděného Balduina za císaře prohlášen jeho bratr [[Jindřich Flanderský|Jindřich]], který se spojil s Bonifácem. Kalojan reagoval spojenectvím s nikaiským císařem [[Theodoros I. Laskaris|Theodorem I. Laskaridem]] a roku 1207 znovu zaútočil. V malé potyčce s Kalojanem téhož roku zahynul Bonifác z Montferratu a Kalojan oblehl Soluň. Zde byl však zrazen velitelem pomocného sboru Kumánů Manastarem a proboden ve spánku. Příští den, 8. října 1207 Kalojan zraněním podlehl. Příčina spiknutí byla zřejmě podobná jako u vraždy cara [[Asen I.|Asena I.]] – nespokojenost s centralizovanou mocí a v Kalojanově případě velmi tvrdá vláda.

▲Otázkou bylo, kdo se po Kalojanovi ujme vlády. Kalojan sám legitimní syny neměl a nejbližšími dědici byli synové Asena I. [[Ivan Asen II.|Ivan]] a Alexander. Ale proti nim se postavil další Kalojanův synovec, [[Boril]], který trůn uzurpoval a bratry vyhnal. Během Borilovy vlády se [[Bulharsko]] spojilo s [[Latinské císařství|Latinským císařstvím]] a ztratilo spoustu Kalojanových výbojů. Naštěstí pro Bulharsko byl Boril roku 1218 s pomocí Asenovcům oddaných bogomilů sesazen starším synem Asena I. Ivanem, který se ujal vlády jako Ivan Asen II., a opět přivedl Bulharsko na vrchol moci.

▲* {{citace monografie | příjmení = Tejchman | jméno = Miroslav a kol. | titul = Dějiny jihoslovanských zemí | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 1998 | počet stran = 760 | isbn = 80-7106-266-9}}