Mexicko-americká válka: Porovnání verzí

 

== Situace v Mexiku ==

Mexiko bylo po získání nezávislosti na [[Španělsko|Španělsku]] v roce [[1821]] plné vnitřních rozporů, které hraničily s [[Občanská válka|občanskou válkou]], nicméně v odmítání myšlenky odtržení Texasu bylo poměrně jednotné. Z tohoto důvodu pohrozilo Spojeným státům válkou, pokud se pokusí anektovat Texas.<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = | jméno =

| odkaz na autora = | titul = The Annexation of Texas | url = http://history.state.gov/milestones/1830-1860/TexasAnnexation | datum vydání = | datum aktualizace = | datum přístupu = 19.9.2012 | vydavatel = U.S. Department of State | místo = | jazyk = anglicky}}</ref>

== Texaská republika ==

{{Viz též|Texaská republika|Anexe Texasu}}

 

V roce 1810 Moses Austin, [[banka|bankéř]] z [[Missouri (stát)|Missouri]], získal od Španělska velké území v [[Texas]]u, ale zemřel dříve, než uskutečnil svůj plán přivést na toto území americké osadníky. Jeho synovi Stephen F. Austinovi se podařilo přivést do Texasu více než 300 rodin, čímž byl odstartován stálý trend migrace ze Spojených států do Texasu. Tak se od 20. let 19. století začal Texas rychle měnit na americkými osadníky obydlené území, které do Texasu zvala sama mexická vláda, protože potřebovala stabilizovat situaci v pohraničních oblastech, kde často útočili [[indiáni]].<ref name="dejiny USA" />

 

== Příčiny války ==

Hranice Texasu jako nezávislého státu nebyly nikdy stanoveny. Texaská republika si dělala nárok na území až k řece [[Rio Grande (přítok Mexického zálivu)|Rio Grande]] na základě [[smlouvy z Velasca|smluv z Velasca]] (po [[Bitva u San Jacinta|bitvě u San Jacinta]]), ale Mexiko odmítlo uznat jejich platnost a považovalo za hranici řeku [[Nueces]]. Odkaz na hranici na řece Rio Grande byl vynechán i v usnesení Kongresu o připojení Texasu pro jeho lepší průchodnost schvalovacím procesem. [[Prezident Spojených států amerických|Prezident]] [[James K. Polk]] prohlásil, že hranici tvoří řeka Rio Grande, což vyvolalo okamžitě spor s Mexikem.<ref name="Rives, vol. 2, pp. 165–168">Rives, vol. 2, str. 165–168</ref>

 

Stockton však nechal v Los Angeles příliš malé síly a „''Californios''“ (španělsky hovořící obyvatelé Kalifornie), které vedl José María Flores, zahájili bez podpory Mexika vlastní akci, během které se jim podařilo vytlačit z Los Angeles na konci září 1846 americkou posádku. Španělští kovbojové z rančů (''rancho vaqueros'') byli silou, se kterou Američané vůbec nepočítali. Stockton poslal na pomoc více než 300 mužů. Mexičané, kteří byli početně několikanásobně slabší, se s nimi utkali v bitvě u Dominguez Rancho od 8. do 9. října 1846 poblíž San Pedra. V této bitvě se Mexičanům podařilo zvítězit, přičemž neutrpěli žádné ztráty. Američané, jejichž ztráty činily 14 mrtvých a 2 zraněné, byli nuceni ustoupit zpět na lodě v San Pedru.

 

Mezitím přispěchal generál [[Stephen W. Kearny]] s eskadronou 139 dragounů, které vedl vyčerpávajícím pochodem přes [[Nové Mexiko]], [[Arizona|Arizonu]] a [[Sonorská poušť|Sonorskou poušť]]. Nakonec se dostal do Kalifornie 6. prosince 1846 a vybojoval menší bitvu s jezdci ''Californios'' u San Pasqual poblíž San Diega v Kalifornii, přičemž ztratil kolem 20 mužů, Mexičané se stáhli z bojiště z podstatně menšími ztrátami.

 

 

=== Severovýchodní Mexiko ===

Porážky u Palo Alto a Resaca de la Palma způsobily v Mexiku politické nepokoje, které využil [[Antonio López de Santa Anna]] ke vzkříšení své politické kariéry a k návratu ze svého dobrovolného exilu na Kubě uprostřed srpna 1846, kam se uchýlil po propuštění z amerického zajetí.<ref>Bauer (1992) str. 201.</ref> Slíbil Polkovi, že pokud mu dovolí přejít přes americkou námořní blokádu, vyjedná v Mexiku mírové řešení konfliktu včetně prodeje území Nového Mexika a Kalifornie Spojeným státům.<ref>Rives, vol. 2, str. 233</ref> Do hlavního města Mexika však napsal, že již neaspiruje na úřad prezidenta Mexika, ale dychtí po tom, aby mohl využít své vojenské zkušenosti k odražení invaze, tak jako kdysi proti Španělům. Prezident Valentín Gómez Farías byl natolik zoufalý, že souhlasil a umožnil mu návrat do Mexika. Jakmile však Santa Anna přijel do Mexico City, okamžitě na své sliby Američanům zapomněl a nabídnul své služby mexické vládě. Okamžitě poté, co byl jmenován velitelem mexické armády, opět otočil a prohlásil se prezidentem Mexika. Díky Polkovi se tak do čela mexické armády postavil její nejschopnější generál.<ref name="dejiny USA" />

 

 

== Důsledky války ==

Mexické území, mělo před odtržením Texasu rozlohu téměř 4 400 000 km² (1 700 000 mil²), se do roku 1848 zmenšilo ve prospěch Spojených států na méně než 2 000 000 km² (800 000 mil²). Dalších 83 000 km² (32 000 mil²) prodalo Spojeným státům v roce [[1853]] na stavbu [[železnice]] (tzv. „Gadsdenova koupě“). Mexiko tak přišlo o více než 55% svého území.<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = | jméno = | odkaz na autora = | titul =Treaty of Guadalupe Hidalgo | url =http://www.ourdocuments.gov/doc.php?flash=true&doc=26 | datum vydání = | datum aktualizace = | datum přístupu =2.10.2012 | vydavatel =www.ourdocuments.gov | místo = | jazyk =anglicky}}</ref> Připojená území, srovnatelná například s velikostí západní Evropy, však byla řídce osídlena. V Alta California žilo asi 14 000 osadníků a na území Santa Fe de Nuevo México jich žilo méně než 60 000.<ref>„Table 16. Population: 1790 to 1990“. Population and Housing Unit Counts. 1990 Census of Population and Housing. CPH-2-1. U.S. Department of Commerce, Bureau of the Census. str. 26–27. ISBN 99946-41-25-5. Citováno: 2.10.2012</ref><ref>[http://www.duke.edu/~agf2/history391/migration.html California Gold -- Migrating to California: Overland, around the Horn and via Panama], citováno: 2.10.2012</ref> Žilo zde však mnoho [[Indiánské kmeny|indiánských kmenů]]. Někteří obyvatelé odešli po válce na jih do Mexika, ale většina z nich zůstala na území Spojených států a to včetně mnoha původních mexických osadníků.

 

Téměř v celých Spojených státech vzbudilo vítězství a získání nových území vlnu silného [[Patriotismus|vlastenectví]]. Vítězství se zdálo naplněním víry Demokratů ve „zjevné předurčení“. I když Whig Ralph Waldo Emerson odmítal válku ''„jako prostředek k dosažení předurčení Ameriky“'', na druhou stranu však připustil, že ''„většina velkých událostí v historii byla dosažena nedůstojnými prostředky.“''<ref>{{citace monografie | jméno =Ralph Waldo | příjmení =Emerson | odkaz na autora = | titul =The Conduct of Life | url = | vydavatel = | místo = | rok =1860 | počet stran = | kapitola = | strany =110 | isbn =1-4191-5736-1 | jazyk =anglicky}}</ref> Odpor Whigů proti této válce, však této straně nebránil, aby nominovala [[Zachary Taylor]]a jako kandidáta na prezidenta ve volbách v roce 1848, přičemž Whigové vyvyšovali jeho vojenské zásluhy a poněkud utlumili svou kritiku války. Podobně, avšak v tomto případě neúspěšně, kandidoval za Whigy na prezidenta v roce [[1852]] i Winfield Scott.

 

Navzdory původním námitkám Whigů a [[Abolicionismus|abolicionistů]] válka sjednotila Spojené státy ve společné věci a byla vybojována převážně [[Dobrovolnictví|dobrovolníky]]. Zhruba 6 000 armáda se rozrostla na sílu přesahující 115 000 mužů. Z nich bylo asi 1,5% zabito v boji a asi 10% zemřelo na nemoci. Mnoho dalších bylo zraněno nebo propuštěno z armády z důvodu nemoci.