Železniční nehoda na Lyonském nádraží v Paříži: Porovnání verzí

'''Železniční nehoda na Lyonském nádraží v Paříži''' je [[Mimořádná událost v drážní dopravě|vlakové neštěstí]], ke kterému došlo v 19,.10 hodin [[27. červen|27. června]] [[1988]] v podzemní části [[gare de Lyon|Lyonského nádraží]] v [[Paříž]]i. Vlak z [[Melun]]u na [[Corbeil-Essonnes]] Nana lince [[RER D]], jedoucí rychlostí zhruba 70 km/h, narazil do stojícího plně obsazeného vlaku směřujícího do Melunu. Při nehodě zahynulo 56 osob (včetně strojvedoucího stojícístojícího vlaku ) a 57 jich bylo zraněno. Jedná se o nejvážnější železniční nehodu v [[regiony Francie|regionu]] [[Île-de-France]] společnosti [[Société nationale des chemins de fer français|SNCF]] od jejího založení v roce [[1938]].

Nehodě předcházelo použití nouzové [[brzda|brzdy]] několik kilometrů před Lyonským nádražím, kterou použila cestující, aby mohla vystoupit na stanici [[Vert de Maisons]]. Vlak zde již po přechodu na letní [[jízdní řád]] nezastavoval, což nevěděla. Aby nedorazila pozdě, použila tento neobvyklý způsob zastavení. Když se [[strojvedoucí]] snažil brzdy vrátit do normálního stavu, uzavřel omylem brzdový ventil. Protože se vlak nechtěl rozjet, vypustil i zbytek vzduchu, čímž vyřadil z provozu brzdy v posledních sedmi z osmi vagónů vlaku. Aby dohnal ztracený čas, strojvedoucí následně zrychlil vlak. Kvůli zpoždění byl rovněž požádán řídicím střediskem, aby nezastavoval na předposlední stanici v [[Maisons-Alfort]], ale jel přímo do Paříže. Protože si všiml selhání brzdového systému až před příjezdem na nádraží, mohl vlak zbrzdit pouze s jedinou funkční brzdou na zhruba 45 km/h. Přitom zapomněl na elektrické brzdy, které se obvykle nepoužívají. Při informování [[výpravčí]]ho o situaci zapomněl také udat své jméno a číslo vlaku, a následně spustil [[alarm]] na trati v okruhu 10 kilometrů. Spuštěný poplach znemožnil identifikaci vlaku, neboť všichni ostatní strojvedoucí museli okamžitě zastavit své vlaky, a volalidotazovali nase řídicířídicího střediskostřediska, co se stalo. Kromě toho to znamenalo, že [[návěst]]i všech [[Hlavní návěstidlo|návěstidel]] byla změněna na „Stůj“, a že předprogramování [[výhybka|výhybek]], které mělo v případě nehody umožnit vlaku projet po volné trati, bylo vymazáno. Vlak kvůli sklonu dráhy před nádražím opět zrychlil na více než 70 km/h, a na staniční koleji se srazil se stojícím vlakem v protisměru. Tento vlak měl rovněž zpoždění a byl plně obsazen, především první vagón, který stál hned u schodiště. Při srážce bylo 56 osob usmrceno a téměř stejný počet těžce zraněn. Personál a cestující z neovladatelného vlaku se shromáždili v zadní části vlaku, takže vyvázli jen s lehkými zraněními. Strojvedoucí stojícího vlaku André Tanguy, který viděl přijíždět vlak, zachránil mnoho cestujících tím, že až do okamžiku nárazu nabádal cestující vlakovým rozhlasem k urychlenému opuštění vlaku. Sám při srážce zahynul.

* Strojvedoucí: největší chybou bylo jeho jednání ve stanici Vert de Maisons, dále opomenutí existence záložního brzdného systému, a že se při hlášení problému neidentifikoval, takže nebylo možné správně nastavit výhybky.

* Dispečeři: Měli udělat maximum pro to, aby "splašený" vlak odklonili do bezpečí, leč nepodařilo se jej ani identifikovat, tím pádem jej nebylo možné ani odklonit. V situaci, kdy se zjistilo, o jaký vlak se jedná, bylo už příliš pozdě.