Verze z 16. 6. 2016, 20:19 editovat Vojta10 (diskuse \| příspěvky) 67 editací →‎Učení značka: editace z Vizuálního editoru ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 26. 6. 2016, 15:53 editovat zrušit editaci Radasedl (diskuse \| příspěvky) 1 editace Odstranění duplicitního textu (identická věta). Ponechána první instance s odkazy. značky: editace z Vizuálního editoru editace z mobilu editace z mobilního webu Přejít na další porovnání →
Řádek 23: Počátek vlastní reformace se klade na [[Den reformace\|31. října 1517]], kdy [[Martin Luther]] předložil svých [[95 tezí]], kritiku zlořádů tehdejší církve, především zneužívání [[odpustek\|odpustků]]. Lutherem založené hnutí se rychle šířilo zprvu po Německu a poté po celé západní a střední Evropě. Vedle kritiky stávajícího zneužívání náboženské moci nabízelo i pozitivní náboženský obsah, zejména bohoslužbu v lidovém jazyce namísto dosavadní [[latina\|latiny]], prostotu a soustředění na jádro křesťanského poselství, jak mu reformátoři rozuměli. Pro úspěch reformace měla velký význam i podpora řady světských vládců, z nichž někteří – jako například anglický král [[Jindřich VIII. Tudor]] – vedle očisty církve vítali i možnost zabavovat církevní majetek a osvobodit se od vlivu [[papež]]ství. [[Špýrský protest\|Protest]] reformovaných knížat a měst na [[Říšský sněm (Německo)\|říšském sněmu]] ve [[Špýr]]u roku 1529 také dal novému hnutí jméno. Protestantismus sice nese inovativní myšlenky v oblasti [[teologie]], organizace církve, procesu [[Bohoslužba\|bohoslužeb]] a křesťanských tradic, ale v praxi byly reformy většinou prováděny velmi pozvolna. Protestantismus sice nese zcela inovativní myšlenky v oblasti teologie, organizace církve, procesu bohoslužeb a křesťanských tradic, ale v praxi byly reformy většinou prováděny velmi pozvolna. I katolická církev provádí vlastní [[Tridentský koncil\|reformy]], jimiž odpovídá na kritiku reformátorů, takže se změny v konečném důsledku týkají všech lidí, nejen protestantů. Reformátoři se eventuálně setkali s problémem: počáteční nadšení lidí se vytratilo, přijímali inovace především chladně a někdy s nimi i nesouhlasili. Vyvstala tak nutnost plynulé změny, přechod k tomu, co považovali evangelisté za ideální nakonec trval skoro 100 let. Reformace se ovšem neprosadila v celé západní Evropě. Za [[papež]]ství se postavil vlivný rod [[Habsburkové\|Habsburků]] a další panovníci jižní a východní Evropy a sama římská církev prošla reformou v takzvané [[protireformace\|protireformaci]]. [[Třicetiletá válka]] a další konflikty 16. a 17. století přinesly jisté územní posuny, například české země se po potlačení [[České stavovské povstání\|stavovského povstání]] rekatolizovaly, ovšem západní a střední Evropa zůstala rozdělena na země římskokatolické (většinou románská a západoslovanská území) a protestantské (většinou germánská území) a nábožensky rozdělena zůstala i samotná [[Svatá říše římská]].

Protestantismus: Porovnání verzí