Wikipedista:Cynyk/Pískoviště: Porovnání verzí

Šíření bogomilství (a koneckonců i jiných dualistických výkladů křesťanské věrouky) bylo v [[Byzantská říše|Byzantské říši]] považováno za velmi závažný problém. Objevovalo se čas od času v průběhu různých století ve všech okrajových oblastech říše (tedy kromě Balkánu, kde bylo hlavně bogomilství rozšířeno i v oblastech Levanty). Bogomilské knihy byly páleny (proto se také nedochovala žádná díla), věřící byli souzeni a zavíráni do vězení, či zabíjeni.<ref name=":03" /> S úpadkem byzantské moci na Balkáně museli problém šířícího se bogomilství řešit také i nastupující středověké státy - Srbsko, kterému vládli [[Nemanjići]], a Bulharsko. Po tom, co se [[Svatý Vladimír|sv. Vladimír]] na přelomu 10. a 11. století nechal pokřtít, pronikli bogomilové i na [[Kyjevská Rus|Kyjevskou Rus]]. Ze [[Srbsko|Srbska]] byli nuceni stáhnout se do [[Bosna|Bosny]], kde se jejich víra podle některých badatelů stala oficiálním náboženstvím [[Bosenská církev|Bosenské církve]] až do prosazení [[Islám|islámu]].<ref name="FARRUGIA-1722">{{Citace monografie|příjmení=FARRUGIA|jméno=Edward G|odkaz na autora=|titul=Encyklopedický slovník křesťanského Východu|vydavatel=Refugium Velehrad-Roma|místo=Olomouc|rok=2010|počet stran=1040|strany=172|isbn=9788074120190}}</ref> Na území [[Byzantská říše|Byzance]] zprávy o bogomilech mizí v době po pádu [[Konstantinopol|Konstantinopole]] roce [[1453]], v Bulharsku v polovině 18. století<ref>{{Citace sborníku|příjmení=BOČEK|jméno=Pavel|příjmení2=PAVLINCOVÁ|jméno2=Helena|autor2=Helena Pavlincová|odkaz na autora2=Helena Pavlincová|titul=heslo: Bogomilové|příjmení sestavitele=PAVLINCOVÁ|jméno sestavitele=Helena|odkaz na sestavitele=Helena Pavlincová|příjmení sestavitele2=HORYNA|jméno sestavitele2=Břetislav|odkaz na sestavitele2=Břetislav Horyna|sborník=Judaismus, křesťanství, islám|vydavatel=Nakladatelství Olomouc|místo=Olomouc|rok=2003|strany=318|isbn=80-7182-165-9|počet stran=661}}</ref>