Misie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Vnitřní misie: přidán odkaz |
→Křesťanské misie: + obnovená JB! |
||
Řádek 14:
: ''Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal''. ([[Evangelium podle Matouše|Mt]] 28,19n)
[[Soubor:Ricci Guangqi 2.jpg|thumb|175px|Italský jezuita [[
První křesťanské misie, jak ji popisují zejména [[Skutky apoštolů]], se obracela hlavně na židovské obce ve východním Středomoří, brzy se však rozšířila – hlavně zásluhou apoštola [[Pavel z Tarsu|Pavla]] – i mezi „pohany“. Uznání těch, kdo předtím nebyli Židy, za plnoprávné křesťany, je jedním z hlavních témat Pavlova kázání. Křesťané tedy pokládali šíření víry ve svém okolí za přímý příkaz a povinnost, uloženou samým Kristem.
▲[[Soubor:Ricci Guangqi 2.jpg|thumb|Italský jezuita [[Mateo Ricci]] (1552–1610) působil jako misionář v [[Čína|Číně]].]]
Už ve 4. století, když se křesťanství ukázalo výhodným spojencem císařů a vládců, se situace změnila a křesťanská misie byla často „podporována“ a také zneužívána k politickým účelům. Tak tomu bylo v celých dějinách křesťanství, až po koloniální výboje 19. století. Problém násilného šíření náboženství se ovšem týkal podobně i [[islám]]u. Ačkoli [[Korán]] před tím na několika místech varuje,<ref>Srovnej [[Súra]] 10,99; 13,40. </ref> raně středověké šíření islámu bylo z velké části také spojeno s dobyvačnou expanzí, zejména na [[Blízký východ|Blízkém východě]] a v [[Maghreb|severní Africe]].
Řádek 23:
Novou vlnu křesťanského misijního úsilí přinesly objevitelské cesty na začátku 16. století, zčásti zamýšlené i jako cesty misijní. Když se však ukázalo, co všechno lze za mořem získat, mocenské zájmy zřetelně převládly a misijní úsilí diskreditovaly do té míry, že se tomu sami misionáři museli bránit. Misijní činnost v jihovýchodní Asii vyhradil papež Portugalcům, v Jižní Americe se o ni dělili Španělé a Portugalci.
[[Soubor:Christiansbrunn Garrison compressed.jpg|náhled|vlevo|Misijní stanice obnovené Jednoty bratrské v Christiansbrunnu v Pennsylvánii v polovině 18. století]]
Do misií výrazně zasáhly i křesťanské řády, hlavně [[františkáni]], [[Řád bratří kazatelů|dominikáni]] a [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuité]]. Zejména v [[Jižní Amerika|Jižní Americe]] budovali v nepřístupných oblastech jakási teokratická hospodářství, (např. tak zvané [[redukce (misie)|redukce]]), jež se dobře osvědčila a dodnes zanechala zjevné stopy v Jižní i Střední Americe.
V různých oblastech světa to byli právě misionáři, kteří studovali a popsali domorodé jazyky, vytvořili pro ně písmo a gramatiku a mnohé z nich tak zachránili před zánikem.
Dalším obdobím už dobře organizovaných misií – katolických i protestantských – bylo 19. století, kdy na jedné straně misionáři vypracovávali nové pojetí „samosprávných misií“ čili domorodých křesťanských společenství (Henry Venn), na druhé straně se ovšem také stávali prodlouženou rukou [[kolonialismus|kolonialismu]] a koloniálních správ. Kromě toho se organizované misie různých církví dostávaly do konfliktů, které se okamžitě promítaly do sporů politických. Důležitou součástí misijního úsilí se stala podpora překladů [[Bible]] do stovek jazyků celého světa, o niž pečuje [[Mezinárodní biblická společnost]].▼
▲Dalším obdobím už dobře organizovaných misií – katolických i protestantských – bylo 19. století, kdy na jedné straně misionáři vypracovávali nové pojetí „samosprávných misií“ čili domorodých křesťanských společenství (Henry Venn), na druhé straně se ovšem také stávali prodlouženou rukou [[kolonialismus|kolonialismu]] a koloniálních správ. Kromě toho se organizované misie různých církví dostávaly do konfliktů, které se okamžitě promítaly do sporů politických. Důležitou součástí misijního úsilí se stala podpora překladů [[Bible]] do stovek jazyků celého světa, o niž pečuje kupříkladu [[Mezinárodní biblická společnost]].
== Misie v současnosti ==
| |||