Velké schizma: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
různé úpravy |
→Přetrvávající neshody východních a západních křesťanů: Doplnění faktických poznámek - VIZ : medailony zde na wikipedii značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 17:
Události roku 1054 byly na Východě všeobecně chápány jako další dočasné schizma, způsobené tím, že papežský stolec okupovali neinformovaní a nevzdělaní Němci. Touto představou otřáslo, když na základě úspěchů [[První křížová výprava|první křížové výpravy]] byli vyhnáni pravoslavní patriarchové v [[Antiochie|Antiochii]] a [[Jeruzalém]]ě a nahrazeni latinskými [[prelát]]y ([[1099]]).
Formální schizma se stalo skutečným, když [[Křížové výpravy|křižáci]] na [[Čtvrtá křížová výprava|čtvrté křížové výpravě]] dobyli Konstantinopol ([[1204]]), rozbili jednotu říše a založili zde [[latinské císařství]]. Nenáviděný okupační režim vedl k prohloubení rozkolu mezi Východem a Západem. Tomu přispěl i fakt, že papež [[Inocenc III.]] ([[1198]]–[[1216]]) nebyl ochoten odsoudit toto západní dobrodružství dostatečně účinně. Naopak jmenoval Benátčana
=== Přetrvávající neshody východních a západních křesťanů===
Řádek 24:
Špatné vztahy panují také ve východní Evropě, zejména v [[Rusko|Rusku]], které ruská pravoslavná církev považuje za své kanonické území a nelibě nese struktury katolických církví, které zde působí. Přitom sama západní Evropu, kde sama zakládá své [[farnost]]i, za takto kanonické území neuznává.
Stálým zvláštním ohniskem sporů jsou východní katolické církve, které sdílejí se svými pravoslavnými protějšky bohoslužebný [[ritus]] a jsou zpravidla bývalými částmi pravoslavné církve. Nejzřetelnější je tento problém v zemích bývalého [[východní blok|východního bloku]], kde je zvýrazněn majetkovými spory, které mají původ v násilném připojení několika [[řeckokatolická církev|
=== Pokusy o smíření z katolického (západního) pohledu ===
V průběhu [[2. tisíciletí]] docházelo k více pokusům o znovusjednocení církve ([[Druhý lyonský koncil|2. lyonský koncil]], [[Basilejský koncil|koncil v Basileji, Ferraře a Florencii]]), avšak až na východní [[katolická církev|katolické církve]] nedošlo k posunu v nastolení církevního společenství.
Zlepšení vztahů přineslo až [[20. století]]. Dne [[7. prosinec|7. prosince]] [[1965]] římský (katolický) papež [[Pavel VI.]] a konstantinopolský patriarcha [[Athenagoras]] vzájemnou exkomunikaci vyhlášenou jejich předchůdci sňali (ohlášeno už v r.1964, při 910.výročí začátku schizmatu). V té souvislosti také římský (katolický) papež Pavel VI. zrušil všechny tři titulární latinské patriarcháty - konstantinopolský, antiochijský a alexandrijský. Toto odvolání však neznamená dosud nastolení církevní jednoty mezi katolickou církví a [[pravoslaví]]m. Avšak ve snaze vyjít vstříc jednotě křesťanů papež [[Jan Pavel II.]] [[27. listopad]]u [[2004]] navrátil do Konstantinopole (tj. Istanbulu) [[ostatky]] [[svatý]]ch patriarchů [[Jan Zlatoústý|Jóanna Chrysostoma]] (Jana Zlatoústého) a [[Řehoř z Nazianzu|Grégoria z Nazianzu]] (Řehoře Naziánského)
== Pohled Pravoslavné církve ==
| |||