Křesťanství v Irsku: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Úpravy formátování, slohu a pravopisu. značka: editace z Vizuálního editoru |
typografie, interpunkce, drobné formulační úpravy značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1:
'''Křesťanství v Irsku''' se vyvíjelo odlišně od křesťanství v pevninské [[Evropa|
Dnes je [[Římskokatolická církev v Irsku|Římsko-katolická církev]] největší náboženskou denominací jak v [[Irsko|Irsku]], kde se k ní hlásí 84,2 % populace, tak v [[Severní Irsko|Severním Irsku]], kde se k ní hlásí 41 % populace, při součtu věřících všech [[Protestantismus|protestantských]] odnoží je však většinovým náboženstvím v Severním Irsku protestanství.[http://www.cso.ie/en/media/csoie/census/documents/census2011profile7/Profile_7_Press_Release_Religion,_Ethnicity_and_Irish_Travellers.pdf][http://www.nisra.gov.uk/Census/key_stats_bulletin_2011.pdf]
Řádek 5:
== Křesťanství v Irsku do roku 1169 ==
[[Soubor:Stpatrick hilloftara.jpg|right|thumb|220px|[[Svatý Patrik]], apoštol [[Irsko|Irska]]]]
[[Christianizace]] Irska probíhala zhruba mezi čtvrtým a sedmým stoletím, kdy také byla ve formálním smyslu završena. Prvním biskupem Irů byl Palladius, vyslaný roku 431 papežem [[Celestýn I.|Celestinem I.]]<ref name=":0">{{Citace monografie|příjmení = Davies|jméno = Norman|příjmení2 =|jméno2 =|titul = Ostrovy: dějiny|vydání = 1|vydavatel = Jiří Buchal - BB/art|místo = Praha|rok = 2003|počet stran = 975|strany = 160|isbn = 80-7341-090-7}}</ref> [[Diecéze|Diecézní]] organizace církve známá především z kontinentu však v zemi s mnoha kmenovými společnostmi bez většího počtu měst zapouštěla kořeny jen pomalu.
Nejdůležitějším vedlejším produktem christianizace byl vznik gramotné elity, velké kláštery začaly zakládat školy, knihovny a knižní dílny, kde v latině i irštině vznikala mezi jinými díla [[Exegeze|biblické exegeze]], [[Kanonické právo|církevního]] a společenského práva, historie a poezie. Právě díky iniciativě této elity se do dnešních dob dochovaly příběhy z předkřesťanského Irska.<ref name=":1" /> Z Irska rovněž pocházel nejvýznamnější myslitel [[Karolínská renesance|karolinské renesance]], filosof a [[Teologie|teolog]] [[Jan Scotus Eriugena]], který působil ve [[Francie|Francii]] na dvoře [[Karel II. Holý|Karla Holého]].
V době [[Vikingové|Vikingů]] potkal Irsko podobný osud jako zbytek Britského souostroví: drancování klášterů, odvážení cenností a zakládání vikingských osad, z nichž se časem stala města, jedním z nichž je například Dublin.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Moody|jméno=Theodore W.|příjmení2=Martin|jméno2=Francis X. a kolektiv|titul=Dějiny Irska|vydání=3|vydavatel=Nakladatelství Lidové noviny|místo=Praha|rok=2012|počet stran=499|strany=67|isbn=978-80-7422-179-8}}</ref> Po porážce Vikingů a před dobytím Irska v roce 1169 panoval poslední
=== Irské mnišství ===
V čele klášterní sítě zvané ''paruchie'' stál [[opat]], o jehož pozici se dlouho věřilo, že se těšila větším pravomocem než pozice biskupa. Tento pohled je však poslední dobou zpochybňován.<ref name=":1" /> Největší církevní centra představovaly kláštery založené v [[Kildare]], [[Cork|Corku]], Clonmacnoise, [[Glendalough]] a na ostrově [[Iona]], rovněž však vznikalo velké množství odlehlých pousteven.<ref name=":1" /> Výjimečný byl pak v šestém století klášter sv. Brigity v Kildare, který sloužil jak mužům, tak ženám, přičemž obě komunity zachovávaly stejná řeholní pravidla a vedli je společně opat-biskup s abatyší.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Moody|jméno=Theodore W.|příjmení2=Martin|jméno2=Francis X. a kolektiv|titul=Dějiny Irska|vydání=3|vydavatel=Nakladatelství Lidové noviny|místo=Praha|rok=2012|počet stran=499|strany=40|isbn=978-80-7422-179-8}}</ref>
Duchovní keltské církve sloužili [[liturgie]] v národním jazyce a datum [[Velikonoce|Velikonoc]] stanovovali podle sv. apoštola a [[Jan Evangelista|evangelisty Jana]], tedy podobně jako východní [[pravoslaví|pravoslavná]] církev. Naprostou raritou pak byla soukromá [[Svátost smíření|zpověď]], kterou provozovali mniši v klášterech. Jinde v Evropě se praktikovalo pouze veřejné vyznání hříchů. Tuto praxi však později římská církev převzala a udržuje ji dodnes.<ref>FRANZEN, August. ''Malé církevní dějiny''. Praha: ZVON, 1995. s.98</ref><ref>VOPATRNÝ, Gorazd Josef. ''Keltské křesťanství''. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2010.</ref>[[Soubor:Celtic cross Knock Ireland.jpg|right|thumb|310px|[[Keltský kříž]] blízko vesničky Knock, [[Irsko]]]]Zvláštností křesťanské církve v Irsku byla absence soch a obrazů. Tyto prvky nahrazovaly obrovské kamenné kříže, které se stavěly poblíž kostelů zhruba mezi sedmým a desátým stoletím.<ref>VOPATRNÝ, Gorazd Josef. ''Keltské křesťanství''. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2010. s. 124.</ref> U některých klášterů se stavěly vysoké okrouhlé věže, o jejichž účelu dodnes nic přesně nevíme.<ref>VOPATRNÝ, Gorazd Josef. ''Keltské křesťanství''. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2010. s. 120.</ref>
Řádek 22:
== Křesťanství v Irsku po roce 1169 ==
Irská církevní reforma ve 12.
=== Reformace a poangličťování Irska ===
Během anglické [[reformace]] dublinský parlament převzal reformační změny stanovené parlamentem v Anglii, ty byly však ve velkém rozsahu porušovány. to bylo také příčinou rozvratu mezi Británií, která přijala protestantismus, a Irskem, které zůstalo z většiny katolické.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Davies|jméno=Norman|příjmení2=|jméno2=|titul=Ostrovy: dějiny|vydání=1|vydavatel=Jiří Buchal - BB/art|místo=Praha|rok=2003|počet stran=975|strany=366|isbn=80-7341-090-7}}</ref> Královna Marie nakrátko vrátila Anglii i Irsko ke katolicismu, v roce 1560 však Alžbětin zákon zavedl anglikánskou bohoslužbu zároveň s Knihou modliteb v angličtině a latině.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Davies|jméno=Norman|příjmení2=|jméno2=|titul=Ostrovy: dějiny|vydání=1|vydavatel=Jiří Buchal - BB/art|místo=Praha|rok=2003|počet stran=975|strany=376|isbn=80-7341-090-7}}</ref> Zřízení protestantské akademie na Trinity College v Dublinu pro výuku anglikánských duchovních zpozdilo Desmondovo povstání (1579-1583) až do roku 1592. Na politiku
=== Protireformace ===
[[Presbyteriáni|Presbyteriánská]] kolonie v Ulsteru semkla gaelské Iry a zesílila jejich spojení s Římem, jehož
=== Irská katolická konfederace ===
Řádek 39:
== Křesťanství v Irsku a Severním Irsku po roce 1921 ==
Anglicko-irská smlouva z roku 1921 ustanovovala šest ulsterských hrabství jako součást spojeného království a zbylých šestadvacet hrabství vytvořilo Irský svobodný stát se statutem dominia, jaký měla například [[Kanada]].<ref>{{Citace monografie|příjmení=Davies|jméno=Norman|příjmení2=|jméno2=|titul=Ostrovy: dějiny|vydání=1|vydavatel=Jiří Buchal - BB/art|místo=Praha|rok=2003|počet stran=975|strany=673|isbn=80-7341-090-7}}</ref> Celé dvacáté století však vedla tajná společnost irských republikánů válku za své nenaplněné ideály o osvobození Severního Irska, které bylo od začátku projektováno jako protestantská rezervace,<ref>{{Citace monografie|příjmení=Davies|jméno=Norman|příjmení2=|jméno2=|titul=Ostrovy: dějiny|vydání=1|vydavatel=Jiří Buchal - BB/art|místo=Praha|rok=2003|počet stran=975|strany=681|isbn=80-7341-090-7}}</ref> a během boje se stoupenci Svobodného státu přijala název [[Irská republikánská armáda]] (IRA).<ref>{{Citace monografie|příjmení=Davies|jméno=Norman|příjmení2=|jméno2=|titul=Ostrovy: dějiny|vydání=1|vydavatel=Jiří Buchal - BB/art|místo=Praha|rok=2003|počet stran=975|strany=674|isbn=80-7341-090-7}}</ref> V náboženských záležitostech však byl ulsterský protestantismus rozdělen mezi odloučené [[Episkopát|episkopalisty]] z irské církve a fundamentalističtější svobodné [[Presbyteriáni|presbyteriány]]. Despotický politický režim, v němž se protestantským politikům dostalo demokratického mandátu, militarizoval novými protestanty policii, ospravedlňoval
V devadesátých letech ztratila římskokatolická církev kvůli několika skandálům v Irsku svou oblibu, tu se jim podařilo obnovit v roce 2001, kdy byly v okázalém průvodu po celém Irském ostrově nošeny ostatky svaté [[Terezie z Lisieux]]. Obrovský zájem, který toto procesí v Irech vyvolalo, tak zpochybnil domněnku, že je Irsko postkřesťanskou společností.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Moody|jméno=Theodore W.|příjmení2=Martin|jméno2=Francis X. a kolektiv|titul=Dějiny Irska|vydání=3|vydavatel=Nakladatelství Lidové noviny|místo=Praha|rok=2012|počet stran=499|strany=290-291|isbn=978-80-7422-179-8}}</ref> V letech 2004-2011 byly zveřejněny zprávy o pohlavním zneužívání dětí katolickými duchovními, které církev zatajovala
Římsko-katolická církev zůstává v Irsku nejpočetnější denominací. == Demografická statistika ==
|