Milada Horáková: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Vyšetřování a proces: oprava stylistiky značka: editace z mobilní aplikace |
m Oprava interpunkce, uvozovek. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 13:
== Mládí a studium ==
Narodila se na Královských Vinohradech (dnes [[Praha]] 2
Ze studia na gymnáziu za Rakouska-Uherska byla v roce [[1918]] vyloučena za účast na protiválečných demonstracích, které byly studentstvu zakázané. Zároveň jí však byl umožněn přestup na jiné pražské gymnázium, kde maturovala roku [[1921]]. Následně zvažovala studium medicíny, ale po doporučení otce padlo její rozhodnutí pro [[Právnická fakulta Univerzity Karlovy|Právnickou fakultu]] na [[Univerzita Karlova|Univerzitě Karlově]], kde promovala v roce [[1926]].
Řádek 27:
V roce [[1933]] se manželům Horákovým narodila dcera Jana.
Byla významnou českou feministkou. Od roku [[1929]] byla členkou [[Česká strana národně sociální|České strany národně sociální]] ([[Česká strana národně sociální|ČSNS]]), ačkoliv těžiště její činnosti byla nestranická Ženská národní rada (ŽNR): Angažovala se ve prospěch zrovnoprávnění žen v legislativě, neboť staré zákony musely být podřízeny nové [[Ústavní listina Československé republiky|ústavě republiky]] z roku [[1920]], kde rovnost byla zakotvena. Podílela se na tvorbě nového [[občanský zákoník|občanského zákoníku]], na částech o rodině a ženské rovnoprávnosti, který však jako celek nebyl schválen.
Jako socialistka byla také aktivní v otázkách solidarity a to především na poli sociální spravedlnosti, sociální péče a zabezpečení. Byla členkou Československého červeného kříže a řady dalších sociálních spolků. Této činnosti se věnovala i profesionálně. Nastoupila na Ústřední sociální úřad pražského magistrátu pod někdejšího vedoucího [[Petr Zenkl|Petra Zenkla]], později byla nejmladší vedoucí odboru pro mládež.
Řádek 39:
== Poválečné období nástupu komunismu ==
Po [[Osvobození Československa|osvobození]] v květnu [[1945]] se vrátila do Prahy, kde se setkala s manželem, který přežil pochod smrti. Po konzultacích s prezidentem [[Edvard Beneš|Benešem]], který apeloval na potřebu kvalitní stranické politiky, vstoupila znovu do své obnovené strany [[Česká strana národně sociální|ČSNS]], do jejího vedení, a přijala poslanecký mandát [[Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé|Prozatímního národního shromáždění]].
Obnovila také ŽNR pod novým názvem Rady československých žen (RČŽ), kde se stala předsedkyní; spolu se svými spolupracovnicemi z Rady založila v lednu roku [[1947]] ženský časopis s názvem [[Vlasta (časopis)|Vlasta]] (jako nejprodávanější [[periodikum]] pro ženy vychází dodnes). Dále byla místopředsedkyní [[Svaz osvobozených politických vězňů|Svazu osvobozených politických vězňů]] a stala se také členkou [[Svaz přátel SSSR|Svazu přátel SSSR]].
Řádek 69:
[[Politický proces|Proces]] s Miladou Horákovou a s jejími dvanácti kolegy, řízený JUDr. [[Karel Trudák|Karlem Trudákem]], probíhal od [[31. květen|31. května]] do [[8. červen|8. června]] [[1950]] a byl zinscenován jako veřejný „[[politický proces]]“ po vzoru [[Sovětský svaz|sovětských]] velkých čistek ve [[1930–1939|30. letech]] na přímý příkaz prezidenta [[Klement Gottwald|Gottwalda]]. Osm dní trvající proces měl svůj vynucený „scénář“, podle kterého se měli a byli donuceni obžalovaní chovat, ale v některých momentech přesto jednali proti režii.
[[Soubor:Resoluce 17 VI 1950.jpg|thumb|
Obzvláště doktorka Horáková, která byla vyslechnuta 1. den, se nepoddala a přes vynucenou režii se jí místy podařilo bránit sebe a své ideály, i když věděla, že tím svoje šance na mírnější trest jen snižuje. Během procesu byly nošeny do soudní síně koše s tisíci rezolucemi lidí žádajících nejvyšší tresty pro obviněné, které byly organizovány nejen závodními výbory KSČ, milicemi, ale i uličními výbory (v pozadí stála tajná státní bezpečnost a sovětští poradci). Obyčejní lidé, pamatující Masarykovu republiku, k níž se paní Milada otevřeně během procesu hlásila, byli uvrženi již samotným procesem do strachu, zejména o svoje děti a mladou generaci.
Osmý den procesu, 8. června 1950, po závěrečné řeči státních zástupců [[Juraj Vieska|Juraje Viesky]], [[Josef Urválek|Josefa Urválka]] a [[Ludmila Brožová-Polednová|Ludmily Brožové-Polednové]] (se známým obratem
Následně byly vyneseny rozsudky: čtyři tresty smrti oběšením včetně Horákové, čtyři tresty doživotního vězení a pět trestů od dvaceti do dvaceti osmi let.
V té době, [[16. červen|16. června]] [[1950]] v časných ranních hodinách, byla na Pankráci vykonána poprava studenta přírodovědecké a právnické fakulty Univerzity Karlovy Veleslava Wahla za propagaci myšlenek [[Masaryk]]ových (rozvracení
== Justiční vražda ==
Řádek 82:
Milada Horáková odmítla žádat o milost, ale její dcera i advokát tak učinili. Přestože se mnohé významné osobnosti, například [[Albert Einstein]], [[Winston Churchill]] nebo [[Eleanor Rooseveltová]], snažili svými dopisy získat pro odsouzené milost u prezidenta, Gottwald, formálně na doporučení ministra spravedlnosti, rozsudky k [[trest smrti|trestu smrti]] podepsal{{Doplňte zdroj}}.
Svůj poslední dopis určený především rodině napsala v den popravy ve 2
{{Citát|Je to zvláštní shoda okolností; když se měla narodit Jana, udělala jí místo na světě naše máma. Teď dělám tu výměnu životů zase já. … Jdu s hlavou vztyčenou – musí se umět i prohrát. To není hanba. I nepřítel nepozbyde úcty, je-li pravdivý a čestný. V boji se padá, a co je jiného život než boj.}}
[[Poprava]] byla vykonána oběšením na dvoře pankrácké věznice [[27. červen|27. června]] [[1950]] v 5
| příjmení = Gazdík
| jméno = Jan
Řádek 97:
| datum přístupu = 2014-12-23
| url = http://zpravy.idnes.cz/domaci.aspx?r=domaci&c=A050629_090843_domaci_lkr
}}</ref> Ostatky byly zpopelněny, obdobně jako u [[Heliodor Píka|Heliodora Píky]] nepohřbeny a dosud nebyly nalezeny. Po kremaci byly převezeny do prostoru pankrácké věznice, kde komunistická moc schovávala před veřejností ostatky stovek odpůrců (nepřátel) režimu. Patrně proto, aby se pohřeb nemohl změnit v protirežimní manifestaci. V šedesátých letech, kdy už bylo uren ve skladu příliš, byly rozvezeny po menších počtech na různé hřbitovy.<ref>Dokument [[Česká televize|České televize]] [http://www.ceskatelevize.cz/porady/10268447803-tela-nevydavat/ Těla nevydávat], M. Janáč, Z. Dvořáková, M. Vadas; vysíláno 27. 6. 2011 a 1. 7. 2011</ref> Některé urny byly úmyslně zničeny (např. [[Václav Švéda]], [[Zbyněk Janata]] ze [[skupina bratří Mašínů|skupiny bratří Mašínů]], neboť
Justiční vražda provedená na ženě vyvolala velký mezinárodní ohlas, např.:
Řádek 111:
== Inspirace ==
Během svého života byla silně ovlivněna myšlenkou T. G. Masaryka a později i Edvarda Beneše. Z těchto idejí plynul její nekompromisní boj za demokracii a odpor vůči totalitám.
== Adresy pobytu ==
Řádek 138:
=== Památníky ===
* Od roku [[2000]] je na [[Vyšehradský hřbitov|hřbitově na Vyšehradě]] vně severní lodi chrámu sv. Petra a Pavla symbolický hrob ([[kenotaf]]) Milady Horákové s bustou od akademické sochařky [[Jaroslava Lukešová|Jaroslavy Lukešové]], modrošedým náhrobkem a [[Pamětní deska|pamětní deskou]], věnovanou všem obětem totalitních režimů. Celý památník navrhl sochař [[Karel Hořínek]]. Bysta byla původně bronzová, po jejím odcizení v lednu 2006 zde byla později umístěna jen její kopie z
* V budově [[Nová radnice (Praha)|Nové radnice]] na pražském [[Mariánské náměstí (Praha)|Mariánském náměstí]] je umístěna [[pamětní deska]] Milady Horákové, opět od akademické sochařky [[Jaroslava Lukešová|Jaroslavy Lukešové]].
| |||