Časosběr: Porovnání verzí

'''Časosběr''' ve filmu nebo '''časosběrná fotografie''' ('''zrychlená fotografie'''), anglicky '''time-lapse''', patří do skupiny tvůrčích postupů, které umožňují zaznamenávat události tak, že snímková frekvence záznamu je mnohem nižší než snímková frekvence při přehrávání. Zabývá [[fotografický záznam|fotografickým záznamem]] příliš pomalých pohybů pro lidské [[vnímání]]. Cílem je „rozběhnout“ pohyb složením jednotlivých jeho fází, aby byl pozorovatelný pro lidské [[oko]]. Jedná se o záběry pořízené v (relativně) dlouhých časových intervalech a jejich zobrazení ve zrychleném tempu. Jinak řečeno -– záznam se provádí frekvencí například 1jeden snímek za minutu, ale přehrávápoté se potompřehrává 25 snímků za sekundu. Tímto postupem je možné zaznamenat i poměrně dlouhé časové úseky (běžně v řádu hodin, dnů, týdnů i měsíců) a přehrát je během několika desítek sekund a v principu tím zobrazení časových událostí zrychlíme. V zásadě jde tedy o techniku užívanou v [[Kinematografie|kinematografii]] či [[fotografie|fotografii]].

Vlastní snímání může být fotografické nebo pomocí videa/ či filmu. Časosběrná fotografie se často plete s klasickou animací, při které se využívá také fázované snímkování, aleovšem bez závislosti na čase akce -; čas mezi záběry může být nelineárně různý, to znamená že nezáleží na tom, aby jednotlivé snímky byly snímané v nějaké časové souvislosti, záleží jen na změnách scény, nikoliv na intervalu mezi záběry. Při snímání časosběrů reálných událostí (událostí v reálném čase) by takové snímání vedlo k naprosto nepoužitelným trhavým záběrům bez plynulosti pohybů a zobrazení vývoje v času. Opakem časosběrného snímání jsou techniky snímání vysokou rychlostí, ([[Chronofotografie|vysokorychlostní fotografie]]), kde se při přehrávání normální rychlostí dosáhne zpomalení času tím více, čím vyšší snímkovou frekvencí se snímá.

Za první časosběrný film je považovaný krátkometrážní snímek [[Georges Méliès|Georgese Mélièse]] ''Carrefour de l'opéra'' z roku 1897. Méliès využíval možnosti nového vynálezu [[Auguste a Louis Lumièrové|bratří LumiérovýchLumi]][[Georges Méliès|è]]<nowiki/>rových pro tvorbu filmových triků. Některé z jeho filmových postupů se používají dodnes. Řada dalších tvůrců počátku 20. století už využívala časosběrné snímání již docela běžně (např. [[Arnold Fanck]] ve dvacátých letech).

Časosběr zažívá svůj návrat i v době digitálních fotoaparátů – a to zejména s příchodem přístrojů, které umožňují využívat vysoké citlivosti snímače bez degradujícího nárůstu šumu, s rozvojem možností externího řízení závěrek a především s příchodem dostupných zařízení, která umožňují programovatelný posun neboči otáčení v jedné, dvou nebo třech osách během snímání. Mezi tyto zařízení patří profesionální přístroje z kategorie "motion„motion control"control“, především ale především nově i motoricky ovládané časosběrné jízdy (''dolly)'', panoramatické hlavy a časosběrné kamerové jeřáby. Díky těmto zařízením a novým možnostem externích ovladačů snímkování a řízení expozice (intervalometry a vějířové expoziční kontroléry) je možné poměrně nudné časosběrné záběry posunout do nové úrovně: díky pohybupohyb kamery v jedné nebo více ososách v čase, který nemusí korespondovat s časovým tokem snímané události. To znamená, že je možné snímat určitou událost (akci) tak, aby byla ve výsledku přehrávaná např. 20x rychleji, a při tom posunout kameru o 2m2 metry v určitém směru a otočit kamerou o 20° v horizontální a 15° ve vertikální rovině (tzv. ''scoping''). Díky těmto sekundárním pohybům se oko diváka neunaví a i delší záběry ho nenudí.

V extrémních aplikacích je možné vytvořit záběry se změnou stanoviště kamery (posun) o desítky nebo i stovky metrů během snímání např. několikahodinové scény (– např. obejít celou budovu, přejít prostranství apod). – nebo snímkovat s posunem v řádu desítek milimetrů při časosběrech s makrofotografií (– např. průjezd trávou, květinamiči apod)květinami. Časosběrné snímání je možné i z pohybujících se dopravních prostředků, (běžně například z aut nebo lodí) (a v poslední době se objevují i časosběrné záběry z balonů, vzducholodí, letadel nebo vrtulníků).

Integrací speciálního zařízení mezi [[intervalometr]] (– zařízení, které ovládá čas snímkování resp. interval mezi snímky) – a kameru, je možné ovládat plynulé změny expozice v čase, např. kompenzovat nižší expoziční pružnost digitálního snímače při změnách osvětlení (typicky změny světla během dne a po západu slunce), a to tak, aby nedocházelo k "blikání"„blikání“ výsledného videa (tzv. ''flickering'').