Kostel Nejsvětějšího Jména Ježíš (Plzeň): Porovnání verzí

název, odkazy
m (ranný - raný (časný))
(název, odkazy)
| materiál = [[Zdivo|zděný]]
| adresa =
| web = http://kostelujeziska.cz/
| commons = Category:Church of the Holy Name of Jesus (Plzeň)
}}
'''KostelíkKostel UNejsvětějšího JežíškaJména Ježíš''' je [[baroko|barokní]] [[kostel]] v&nbsp;[[Plzeň|Plzni]]. Má hned několik zvláštností. Jednak se jedná o&nbsp;jeden ze čtyř kostelů v&nbsp;České republice s&nbsp;tímto [[Patrocinium|patrociniem]], ale jediný se vžitým názvem '''kostelík U&nbsp;Ježíška''', a potom vlastníkem tohoto kostela nebyla nikdy [[Římskokatolická církev|církev]], ale vždy náležel do soukromých rukou. Tato stavba je chráněnou [[Stavební památka|nemovitou kulturní památkou]].<ref>{{MonumNet|název=Kostel U Ježíška|ID=157441|datum=2012-12-22}}</ref>.
 
== Historie kostela ==
Historie kostelíka Nejsvětějšího Jména Ježíš sahá zřejmě až do středověku. Prvně je stavba nakreslena na vedutě [[Jan Willenberg|Jana Willenberga]] z roku 1602 jako čtverhraná stavbička s cimbuřím[[cimbuří]]m a jehlanovou střechou. Tehdy byla [[kaple]] ještě neznámého zasvěcení. Jisté je, jak bylo zjištěno při rekonstrukčních pracích v roce [[2001]], že kostelík narůstal postupně, od nejstarší čtverhrané svatyně, přes prodloužení v roce 1746 až po přístavu nové lodi na začátku 19. století. Nejstarší část dnes tvoří vstupní [[vestibul]] kostelíku. Není však znám žádný spolehlivý pramen objasňující informaci kdo a kdy nechal kapli postavit.
 
První zmiňovanou přestavbu kaple u své usedlosti nechal v letech 1745–1746 provést lékař a plzeňský primátor [[Petr Pavel Helffer]]. Budovaná kaple byla zasvěcena Pražskému [[Pražské Jezulátko|Pražskému Jezulátku]]. Důvod stavby byl především v úmyslu zřídit rodinnou hrobku. Architektem a stavitelem kaple resp. přestavby kaple, byl [[Matěj Ondřej Kondel]], který byl tou dobou realizátorem některých staveb dle návrhu [[Jan Blažej Santini-Aichel|Jana Blažeje Santiniho-Aichla]]. Přestavba spočívala v přístavbě obdélného prostoru na jižní straně původní kapličky, se kterou byl spojen přestavbou původní okenní [[Výklenek|niky]]. Tak vznikl vítězný oblouk s [[Archivolta|archivoltou]] užší než svislá část, na kterou nasedá přes konzolovité [[Voluta|voluty]]. Tím se prostor původní kaple stává [[loď (architektura)|lodí]] a nová přístavba [[Kněžiště|presbyteriem]]. Pro novou přístavbu jsou typické vně elipsovitě vypouklé boční obvodové stěny. Nad nově vytvořeným presbytářem vznikla i vížka, která pravděpodobně po opravě a přestěhování nad nově vybudovanou část existuje dodnes. Ke [[svěcení]] kaple došlo pravděpodobně první lednovou neděli roku [[1747]].<ref>Přesné datum svěcení není spolehlivě známo.</ref>.
 
Dne 1. srpna [[1770]] získali zdejší statek včetně okolních pozemků a rovněž tak i kapli manželé Matěj a Anna Deblerovi. Avšak již roku [[1776]] získal kapli, [[letohrádek]] a vše k tomu náležející [[Jakub Vilém Seitz]], plzeňský [[zvonař]], jehož žena Anna byla vdova po plzeňském zvonaři [[Pernerové|Pernerovi]]. Již v následujícím roce byl pro kapli v Seitzově dílně ulit nový zvon. V roce [[1781]] byla kapli udělena papežem [[Pius VI.|Piem VI.]] na sedm let [[Odpustkový list|odpustková]] [[Papežská bula|bula]]. Po smrti Jakuba Viléma Seitze v roce [[1793]] získávázískali jmění rovným dílem jeho žena Anna a její syn z prvního manželství [[Petr Pavel Perner]], který v závěji již následujícího roku získávázískal po matce i druhou polovinu. Tak se roku [[1794]] stávástala vlastníkem kaple rodina [[Pernerové|Pernerů]], která rovněž hodlala v kapli zřídit rodinnou hrobku. Pernerovi se však dosavadní [[hrobka]] pod kostelem zdála malá a proto se rozhodl pro rozšíření kaple a s tím i rozšíření hrobky pod ní. Tímto úkolem pověřil plzeňského stavitele [[Antonín Barth|Antonína Bartha]], který práce v letech [[1806]][[1807]] realizoval. Stavba byla orientována východním směrem, čímž se napravila dosavadní chybná orientace [[oltář]]e na jižní straně. Dosavadní kaple se stala prakticky předsíní nově zbudovaného kostelíku. K vysvěcení plzeňským arciděkanem P. [[Tomáš Kordík|Tomášem Kordíkem]] došlo 2. ledna [[1808]].
 
Roku [[1870]] byl [[Robert Perner]] nucen z finančních důvodů zahradu i s kostelíkem prodat manželům Matěji a Josefě Divíškovým. I oni užívali [[krypta|kryptu]] pod kostelem jako rodinnou hrobku, o čemž svědčí [[pamětní deska]]. Roku [[1877]] nechali provést úpravu vstupu do krypty, který již nebyl zvenčí jako dosud, ale poklopem uvnitř kostela. Rovněž díky sbírce došlo roku [[1893]] k opravě fasády i interiéru. Díky daru Viléma Rösche bylo v rámci oprav osazeno i barevné [[vitráž]]ové okno ve starší části. Upraveno bylo i okolí. Prostor nově vybudovaného hospodářského dvora jižně od kostelíku byl zvýšen o cca 1 metr. Na východní straně byla prohloubena vodoteč odvádějící vodu ze svahu. Vedla však příliš blízko kostelíku bez jakékoliv izolace, což způsobilo masivní vlhnutí zdí.
 
I přes tyto snahy docházelo k postupnému úpadku stavby. V roce [[1933]] došlo k vyloupení kostela, kdy nenávratně zmizela část mobiliáře kostela vč. liturgického náčiní, plastik, [[oltářní obraz|oltářních obrazů]] apod. Na základě této události vznikla z iniciativy studentů [[Masarykovo gymnázium Plzeň|Masarykova státního československého reálného gymnasia<ref>Dnešní [http://www.mgplzen.cz/ Masarykovo gymnázium v Plzni]</ref>] ''Jednota pro záchranu kostelíka U Ježíška''. Koncem roku [[1933]] byla s majiteli podepsána na 30 let nájemní smlouva na kostelík. Zaměření a zakreslení stavby bylo provedeno na žádost Jednoty plzeňským, tehdy již penzionovaným stavitelem a architektem [[Hanuš Zápal|Hanušem Zápalem]]. V první fázi došlo k opravám střešní krytiny a krovů a především k sanaci zdiva. Během roku [[1935]] byly zhotoveny nové omítky, jak vnější tak vnitřní, včetně zrestaurování fresky plzeňského malíře [[František Julius Lux|Františka Julia Luxe]]. Opravena byla rovněž podlaha, obnoveny oltáře a [[varhany]] pocházející ze 17. století a úprav doznal i okolní terén kde vznikl např. i nový mostek přes vodoteč. K novému vysvěcení došlo 5. ledna [[1936]].
 
Ve vlastnictví rodiny Divíškových byl kostelík až do roku [[1948]]. V dalším období nebylo využití kostelíka žádné a tak postupně chátral. V přilehlém objektu byla do 70. let 20. století výkupna a sklad léčivých rostlin. Poté areál dál neutěšeně chátral. V roce [[1992]] byl objekt vrácen původním majitelům, tedy rodině Divíškových. Následně kostelík bez mobiliáře odkoupilo město, ovšem chátrání pokračovalo. Chátrající stavbě začalo věnovat svoji pozornost ''Občanské sdružení pro obnovu památek v Rokycanech a okolí''. Zaměření provedli v rámci výuky studenti plzeňské stavební průmyslové školy, projekt zpracoval předseda sdružení arch. [[Jan Soukup (architekt)|arch. Jan Soukup]], který rovněž dohlížel na stavební práce, které započaly první fází v roce [[2001]]. Ta zahrnovala opravu krovů, střech, věžičky a zpevnění kleneb. Následovala úprava vodních poměrů v okolí stavby a oprava fasád, která byla dokončena v roce [[2005]]. Opravena byla i vzácná stropní [[freska]] [[František Julius Lux|F. J. Luxe]]. Při restaurování bylo zjištěno, že obě fresky byly pořízeny v časovém odstupu cca 25 let, tedy zde vedle senbe je rané a pozdní dílo téhož malíře. V letech 2005 až 2006 byly restaurovány varhany, které jsou starší, než kostelík a byly sem pořízeny zřejmě někdy v průběhu 19. století. Stabební obnovovací práce byly ukončeny v roce 2011, varhany se vrátily na opravený [[Kruchta|kůr]] v listopadu 2014. Kostelík ještě čeká na restaurování jeho vybavení.
 
== Fotogalerie ==
</gallery>
 
== Reference a poznámky ==
<references />