Menachem Begin: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Vznik Gachalu a ministrem ve vládě národní jednoty: jeho → své |
oprava |
||
Řádek 997:
}}</ref><ref>SACHAR, Howard, M. ''Dějiny Státu Izrael''. s. 651.</ref> V zásadě nastal odklon od zalidňování [[periferie (geografie)|periferních oblastí]] v duchu [[Alonův plán|Alonova plánu]] (například v údolí řeky [[Jordán]]), a namísto toho byl kladen větší důraz na místa spojená s židovskými dějinami a lokality podél [[Zelená linie (Izrael)|zelené linie]] a v okolí Jeruzaléma.<ref>''Ariel Šaron''. s. 181–182.</ref> Realizaci osadnické politiky měl na starost Ariel Šaron, a to nejprve jako [[ministr zemědělství Izraele|ministr zemědělství]] a posléze i coby [[ministr obrany Izraele|ministr obrany]]. V roce 1979 vláda zrušila omezení na nákup půdy na Západním břehu Jordánu. Šaron zároveň prosadil finanční motivace pro všechny, kdo budou ochotni se do osad přestěhovat, a to v podobě nižších cen nemovitostí, levnějších [[hypoteční úvěr|hypoték]] či daňových úlev.<ref name="gilbert498-501"/>
Mezi lety 1977 a 1983 vzrostl počet izraelských osad více než čtyřnásobně (z 24 na 106).<ref name="reich77">''Political Leaders of the Contemporary Middle East and North Africa''. s. 77.</ref> Ještě rychlejší růst zaznamenal počet Izraelců, kteří v nich žili – téměř devítinásobný (z 3200 na 28 400).<ref name="reich77"/> Cílem vlády bylo, aby koncem 80. let žilo v osadách 100 tisíc Izraelců.<ref name="gilbert498-501"/> Odmítání palestinské autonomie a stavba osad však rozdělovala vládu, z níž proto v říjnu 1979 odešel nejprve ministr zahraničí Moše Dajan, následně v květnu 1980 ministr obrany [[Ezer Weizman]].<ref name="ben-ami159-160"/> Dajana poté nahradil Jicchak Šamir, zatímco portfolio obrany si ponechal Begin. Nakonec koalici opustila i strana Daš, která se fakticky rozpadla, kvůli čemuž byly na
Dne 30. července 1980 prosadila jeho vláda [[Základní zákon: Jeruzalém|základní zákon Jeruzalém]] (tzv. Jeruzalémský zákon),{{#tag:ref|Přestože Izrael nemá ústavu, [[Základní zákony Izraele|základní zákony]] mají povahu ústavních dodatků.<ref name="gilbert485-486">''Izrael: Dějiny''. s. 485–486.</ref>|group="p"}} který formálně sjednotil západní a východní Jeruzalém, a prohlásil jej „věčným nedělitelným hlavním městem Izraele, zcela pod izraelskou [[svrchovanost|suverenitou]]“.<ref name="sachar661-664">SACHAR, Howard, M. ''Dějiny Státu Izrael''. s. 661–664.</ref> [[Rada bezpečnosti OSN]] v reakci na tentok krok přijala [[Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 478|rezoluci č. 478]], jíž zákon označila za neplatný a jeho přijetí za porušení [[mezinárodní právo|mezinárodního práva]].<ref>{{Citace monografie
|