Menachem Begin: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
oprava
Řádek 997:
}}</ref><ref>SACHAR, Howard, M. ''Dějiny Státu Izrael''. s. 651.</ref> V&nbsp;zásadě nastal odklon od zalidňování [[periferie (geografie)|periferních oblastí]] v&nbsp;duchu [[Alonův plán|Alonova plánu]] (například v&nbsp;údolí řeky [[Jordán]]), a namísto toho byl kladen větší důraz na místa spojená s&nbsp;židovskými dějinami a lokality podél [[Zelená linie (Izrael)|zelené linie]] a v&nbsp;okolí Jeruzaléma.<ref>''Ariel Šaron''. s. 181–182.</ref> Realizaci osadnické politiky měl na starost Ariel Šaron, a to nejprve jako [[ministr zemědělství Izraele|ministr zemědělství]] a posléze i&nbsp;coby [[ministr obrany Izraele|ministr obrany]]. V&nbsp;roce 1979 vláda zrušila omezení na nákup půdy na Západním břehu Jordánu. Šaron zároveň prosadil finanční motivace pro všechny, kdo budou ochotni se do osad přestěhovat, a to v&nbsp;podobě nižších cen nemovitostí, levnějších [[hypoteční úvěr|hypoték]] či daňových úlev.<ref name="gilbert498-501"/>
 
Mezi lety 1977 a 1983 vzrostl počet izraelských osad více než čtyřnásobně (z&nbsp;24 na 106).<ref name="reich77">''Political Leaders of the Contemporary Middle East and North Africa''. s. 77.</ref> Ještě rychlejší růst zaznamenal počet Izraelců, kteří v&nbsp;nich žili&nbsp;– téměř devítinásobný (z&nbsp;3200 na 28&nbsp;400).<ref name="reich77"/> Cílem vlády bylo, aby koncem 80.&nbsp;let žilo v&nbsp;osadách 100&nbsp;tisíc Izraelců.<ref name="gilbert498-501"/> Odmítání palestinské autonomie a stavba osad však rozdělovala vládu, z&nbsp;níž proto v&nbsp;říjnu 1979 odešel nejprve ministr zahraničí Moše Dajan, následně v&nbsp;květnu 1980 ministr obrany [[Ezer Weizman]].<ref name="ben-ami159-160"/> Dajana poté nahradil Jicchak Šamir, zatímco portfolio obrany si ponechal Begin. Nakonec koalici opustila i&nbsp;strana Daš, která se fakticky rozpadla, kvůli čemuž byly na květenčerven 1981 vyhlášeny [[Volby do Knesetu 1981|předčasné parlamentní volby]].<ref>''Ariel Šaron''. s. 187.</ref>
 
Dne 30.&nbsp;července 1980 prosadila jeho vláda [[Základní zákon: Jeruzalém|základní zákon Jeruzalém]] (tzv. Jeruzalémský zákon),{{#tag:ref|Přestože Izrael nemá ústavu, [[Základní zákony Izraele|základní zákony]] mají povahu ústavních dodatků.<ref name="gilbert485-486">''Izrael: Dějiny''. s. 485–486.</ref>|group="p"}} který formálně sjednotil západní a východní Jeruzalém, a prohlásil jej „věčným nedělitelným hlavním městem Izraele, zcela pod izraelskou [[svrchovanost|suverenitou]]“.<ref name="sachar661-664">SACHAR, Howard, M. ''Dějiny Státu Izrael''. s. 661–664.</ref> [[Rada bezpečnosti OSN]] v&nbsp;reakci na tentok krok přijala [[Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 478|rezoluci č.&nbsp;478]], jíž zákon označila za neplatný a jeho přijetí za porušení [[mezinárodní právo|mezinárodního práva]].<ref>{{Citace monografie