Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 20 bajtů ,  před 3 lety
m
Verze 13846555 uživatele 83.208.213.75 (diskuse) zrušena – oprava pevných mezer.
 
== Život ==
Celý svůj život zasvětil [[Protireformace|protireformaci]] v [[České země|českých zemích]]. Věnoval se jí jak v [[kázání]]ch, tak i ve své literární činnosti. Jeho boj proti [[Protestantismus|protestantské]] literatuře vedl k zabavení značného množství [[kniha|knih]] (30  000 podle pečlivě vedených záznamů), z nichž některé byly poté spáleny.
Byl vynikajícím [[kazatel]]em, což vydatně uplatnil při [[Misie|misiích]] v rámci [[rekatolizace]].<ref>Katolický týdeník, ročník XXI, č. 43, str. 4-5</ref>
 
<!--Nutno dodat, že tyto misie byly mezi obyvatelstvem oblíbené.-->
 
Horlivě kázal (pětkrát denně, německy a česky). Vedl asketický způsob života. „Bludné“ knihy nahrazoval katolickými<!--a to buď zadarmo nebo pouze za symbolický poplatek. Neházel všechny bludné knihy do jednoho pytle-->, některé „opravil“ (vytrhnutím listu, začerněním, vepisováním textu) a ostatní většinou odevzdával na [[biskupství]], malou část z nich (se souhlasem nadřízených) teatrálně pálil – celkem zabavil prý až 30 &nbsp;000 knih. Dle jiných údajů však Koniáš 30 &nbsp;000 knih vmetal vlastní rukou do ohně a odhaduje se, že z toho byla českých knih asi polovina.<ref>[[Jaroslav Vlček (literární historik)|VLČEK, Jaroslav]]. ''Dějiny české literatury. II, [Od století XVIII. k letům čtyřicátým století XIX.].'' 3. vyd. V Praze: L. Mazáč, 1940. 741 s. [Viz str. 61 a 68.]</ref> Podílel se též na konfiskaci a pravděpodobném zničení knihovny [[Jansenismus|jansenisty]] hraběte [[František Antonín Špork|F. A. Šporka]] v [[Kuks|Kuksu]].<ref>[[Vladimír Forst|FORST, Vladimír]] a kol. ''Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/II. K–L.'' Praha : Academia, 1993. 597–1180 s. ISBN 80-200-0345-2. [Autorkou hesla „Antonín Koniáš" je Zdeňka Tichá; viz str. 829.]</ref> Základem pro zabavování knih mu byl seznam ''[[Index librorum prohibitorum|Libri prohibiti]]'' vydaný církví, který později doplnil o další položky dle vlastní praxe. Jako seznam nedovolených knih vydal „Klíč," který obsahoval 1233 titulů českých a dále knihy psané [[Němčina|německy]], [[Latina|latinsky]] a [[Francouzština|francouzsky]]. Značné procento knih tvořily ty, které byly vytištěny v německých, slezských a slovenských tiskárnách a podloudně dopravovány do [[Čechy|Čech]]. Všechny tyto knihy však nebyly nenávratně ztraceny, ale od každé z nich se zachovaly exempláře, které byly v klášterech uloženy do oddělení „libri prohibiti". Jeho cílem bylo „vytvořit nové katolické Čechy“. Jeho zápal považovali někdy za přehnaný a problematický i sami jezuité a byl ze strany svých představených za něj napomínán.<ref>''[[Historický magazín]]'' z 1. dubna [[2006]], dostupné: http://www.ct24.cz/vysilani/2006/04/01/10095687448-206452801280013-21:30-historicky-magazin/8/ (navštíveno 27. 10. 2008)</ref>
 
Koniáš neničil jenom umělecké skvosty [[Jednota bratrská|Jednoty bratrské]] či z doby [[husitství]]. Ve většině případů{{Fakt/dne|}} se jednalo o zábavnou či erotickou literaturu např.: kramářské sešitky nebo dobovou [[Pornografie|pornografií]]. Bývá vnímán kontroverzně - jako zasloužilý zbožný šiřitel katolické víry bojující proti „bludům", ale i jako netolerantní cenzor a ničitele české kultury<ref> [http://www.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/502-schuzka-svaty-jan-a-mene-svaty-antonin--153744 Český rozhlas: Toulky českou minulostí - 502. schůzka: Svatý Jan a méně svatý Antonín]</ref> - např. pojmenování „koniáš" se občas užívá jako přezdívka pro libovolného člověka vnímaného jako ničitel a kulturní škůdce.<ref> [http://m.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/487-schuzka-krvosvedek--137527 Český rozhlas - Toulky českou minulostí - 487. schůzka: Krvosvědek]</ref> V kontextu jeho doby, kdy byla na českém území oficiálně uznávaná jen katolická církev, Koniáš jako její zastánce bojoval proti „nekatolickým bludům“.
 
== Obraz v dějinách ==
V době [[Národní obrození|národního obrození]] se z něj stal symbol domnělého jezuitského tmářství a útlaku české kultury. Zdůrazňovalo se – zvláště zásluhou [[Alois Jirásek|Aloise Jiráska]] – především jeho pálení knih, přičemž údaj o 30 &nbsp;000 zničených knihách byl vztahován jen na knihy jazykově české (které ve skutečnosti tvořily z celkové počtu zhruba čtvrtinu). Je jisté, že z dnešního hlediska patří tato část jeho činnosti k nejproblematičtějším, v jiném světle se však může jevit s přihlédnutím k dobovému kontextu. V protestantském prostředí se sice knihy obecně pálily méně, zato však mnozí vyznavači nových [[Konfese|konfesí]] prosluli [[obrazoborectví]]m, jehož příkladem může být např. zničení výzdoby [[Katedrála sv. Víta|katedrály sv. Víta]] lidmi z okolí [[Fridrich Falcký|Fridricha Falckého]].<ref>[http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/publ_izurnal/_zprava/katedrala-svateho-vita-dejiny--174134 Český rozhlas - Katedrála svatého Víta, dějiny]</ref> Přesto se symbolem vypjaté religiozity [[17. století|17.]] a [[18. století]] stal právě on sám.
 
Během komunistického režimu byla jeho činnost nadměrně zveličována a překrucována, aby poškodila obraz [[katolická církev|římskokatolické církve]] a účelově se zamlčovalo, že se snažil spálené problematické knihy plynule nahrazovat katolickou literaturou, nezřídka vlastní provenience.
245

editací