Základ trubky tvoří [[mosaz|mosazné]]ná trubice ohnutáohnuté do tvaru připomínajícípřipomínajícího spirálu. Její první část (směrem od nátrubku) je válcového tvaru (64 cm), druhá část je kónická (67,5 cm),<ref name="rfr1">ULRICH, M.: ''Encyklopedický atlas hudby''. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2000, s. 51</ref> trubice celkově neměří více než 132 cm.<ref>HOLZKNECHT, V., POŠ, V., NEDBAL, M. a kol.:''Kniha o hudbě''. Praha : Orbis, 1962, s. 208</ref> Zvuk vzniká foukáním vzduchu do nátrubku přes sevřené rty, které mají podobnou funkci jako plátek u dřevěných nástrojů – rozechvívají sloupec vzduchu v nástroji, čímž vzniká zvuková vlna šířící se dále do nástroje fungujícího jako rezonátor. Tón nástroje se mění primárně změnou nátisku (změnou napětí rtů a tlaku vzduchu) – takto lze na trubku zahrát řadu alikvotních tónů (viz sekce [[#Prstoklad|prstoklad]]).
Oddělitelnou, ale nezbytnou součástí trubky je [[nátrubek (hudba)|nátrubek]], jehož tvar má veliký vliv na barvu tónu nástroje (stejně jako u ostatních žesťových nástrojů).
