Jednota bratrská: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m rv |
|||
Řádek 10:
|statut_člen_od=4. srpna 2012
}}
'''Jednota bratrská''' ([[latina|latinsky]] '''Unitas Fratrum''') je jedna z [[Protestantismus|protestantských]] (evangelických) [[Církev|církví]] působících v [[Česko|
Jedná se o církev vzešlou z [[česká reformace|české reformace]]. Původní jednota bratrská byla založena roku [[1457]] a časem se stala významnou složkou české předbělohorské společnosti. Úpadek jednoty nastal po porážce [[České stavovské povstání|protihabsburského povstání českých stavů]] v roce [[1620]]. V pobělohorských českých zemích byla její činnost prakticky znemožněna. Ve dvacátých letech 18. století byla skomírající jednota bratrská obnovena moravskými exulanty na panství hraběte [[Mikuláš Ludvík Zinzendorf|Zinzendorfa]] v [[Sasko|saské]] [[Horní Lužice|Horní Lužici]] a jejím centrem se stala nově založená obec [[Herrnhut]] (Ochranov). Obnovená jednota bratrská proslula zejména svými misiemi, díky nimž se značně rozrostla a stala se světově významnou denominací, známou též jako [[Moravští bratři|Moravská církev]] (''Moravian Church''). V Čechách a na Moravě mohla znovu začít veřejně působit až od druhé poloviny 19. století.
Řádek 48:
Ve své vlasti, v „zemi otců“, mohla jednota bratrská zapustit kořeny až po císařském ediktu z roku [[1861]]. První sbor obnovené jednoty bratrské byl založen roku [[1870]] v [[Potštejn|Potštejně]], roku [[1872]] následoval sbor v [[Dubá|Dubé]]; před první světovou válkou vzniklo dalších osm sborů. Jednota bratrská pracovala v českých zemích jak mezi Čechy, tak mezi Němci. Rozvíjela práci sociální (sirotčince v Čermné a v Dubé) a misijní (práce mezi domorodci v jižní Africe).
Státního uznání se jednotě bratrské dostalo v [[Předlitavsko|Předlitavsku]] roku [[1880]] [[nařízení]]m rakouského ministra kultu a vyučování č. 40/1880 říšského zákoníku. Na území
Od roku [[1946]] má jednota bratrská v českých zemích opět vlastní biskupy, prvním byl [[Václav Vančura]]. Roku [[1957]] se jednota bratrská v zemi otců stává samostatnou provincií ve svazku Unitas fratrum. Začátkem 60. let měla česká jednota bratrská osmnáct sborů a další dvě desítky misijních míst. Pod státním dohledem komunistického režimu však neuměla řešit mnoho různých [[teologie|teologických]] a [[Ekleziologie|eklesiologických]] otázek a uvnitř církve postupně narůstaly spory.
| |||