Myšlenka odvrhnout moudrost a důstojnost jako [[Světskost|světské]] mámení, se objevuje i v '''[[Hinduismus|hinduismu]]'''.''' Jsou to například posedlí [[Svatý|svatí]] nazývaní: ''[[Avadhūta]],'' což je [[Sanskrt|sanskrtský]] termín z některých [[Indie|indických]] náboženství odkazující na typ [[mystika]] nebo [[Svatý|světce]], který není v pozemském vědomí a nefunguje na základě standardních norem společnosti. Dále pak ''[[Gymnosofisté]]'', což je označení pro indické filozofy, kteří chodí nazí a celý den upřeně zírají do slunce. Snáší chlad i vedro a údajně nepociťují bolest.<ref>{{Citace monografie|příjmení=LICHAČOV|jméno=Dmitrij Sergejevič|příjmení2=PANČENKO|jméno2=Aleksandr Michajlovič|titul=Smích staré Rusi|vydání=1. vyd|vydavatel=Odeon|místo=Praha|rok=1984|počet stran=|strany=164|isbn=}}</ref>
V '''[[Buddhismus|buddhismu]]''' můžeme podobnost hledat též v tibetském [[Tantrismus|tantrismu]], <nowiki/>kde se objevují [[Svatý|svatí]] označovaní jako ''[[bla-ma smjon-pa]]'', kteří předstírají [[šílenství]] a chovají se nespoutaně, aby zesměšnili povrchní zbožnost.<ref>{{Citace monografie|příjmení = IVANOV|jméno = Sergej A|příjmení2 =|jméno2 =|titul = Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání =|vydavatel = Pavel Mervart|místo = Červený Kostelec|rok = 2015|počet stran =|strany = 291 až 292|isbn = 978-80-7465-131-1}}</ref>
