Gnosticismus: Porovnání verzí

'''Gnóze''' (z [[řečtina|řec.]] ''gnósis'', γνώσις poznání) nebo také '''gnosticismus''' je [[Náboženství|nábožensko]] – -[[Filosofie|filozofický]] směr pozdní [[Starověk|antiky]], který zažil svůj největší rozmach v 1.-3. století našeho letopočtu. Charakteristické je pro něj odmítání hmotného světa, přesvědčení o spásné roli poznání a víra v božskou jiskru v člověku. Tento článek nepojednává o středověkých představách o gnosticismu ani se nezabývá novognosticismemnovognosticismu či jinýmijiných proudy tzv.proudech [[Západní ezoterismusesoterismus|západního ezoterismuesoterismu]].

Termín '''gnosticismus''' slouží k označení konkrétního typu gnóze a jejích nositelů existujícího přibližně v 1.-4. století našeho letopočtu, který byl terčem polemiky ze strany raně křesťanských autorů či představitelů některých filozofických škol.<ref name=":5" /> PoužitíTermín tohoto pojmu však nenínepochází z období antiky; doloženo. Poprvépoprvé jej použil roku 1669 anglický filozof [[Henry More]] jako nástroj v polemice s katolictvím.<ref name=":5">CHALUPA, Aleš, ''Gnosticismus...'', s. 6.</ref> Vymezení pojmů gnóze a gnosticismus ale komplikuje rozdílné chápání jejich významové náplně i vzájemného vztahu v různých národních badatelských tradicích.<ref name=":5" /> Roku 1966 se těmto otázkám věnoval kongres v Messině, jehož výsledkem byl návrh používat pojem gnosticismus pro hnutí, které vzniklo v některých skupinách působících ve 2. st.n.l. a pojem gnóze chápat jako znalost božského zjevení vyhrazeného užší elitě.<ref name=":5" />

Gnostické myšlení bylo příkladem pozdně [[Helénismus|helénistické]] strategie radikální osobní existence. Jeho pohled na vnitřní či duchovní vykoupení byl převážně intelektuální.<ref>MARTIN, Luther M., ''Helénistická náboženství...'', s. 119.</ref> Zřídkakdy se profiloval jako autonomní hnutí, ale spíše prostřednictvímšlo o proud v rámci existujících náboženských a filozofických tradic, jako byly židovské [[Apokalyptika|apokalyptické]] a [[Mudroslovné knihy|mudroslovné]] spekulace, [[Orfismus (náboženství)|orfismus]], středoplatonismus a zejména [[křesťanství]].<ref>MARTIN, Luther M., ''Helénistická náboženství...'', s. 120.</ref> Samotní gnostikové považovali svoje pojetí tradic za nadřazené vůči jejich negnostickým chápáním. Gnosticismus začali jako samostatný proud považovat [[Patristika|křesťanští otcové]], když ho interpretovali jako [[Hereze v křesťanství|křesťanskou herezi]].<ref>{{Citace monografie|příjmení=Martin|jméno=Luther M.|příjmení2=|jméno2=|titul=Helénistická náboženství|vydání=1|vydavatel=Masarykova univerzita|místo=Brno|rok=2013|počet stran=161|strany=120|isbn=80-210-1702-3}}</ref>

Formování gnosticismu (podobně jako judaismus a další náboženství Středomoří) ovlivnil řecký a helénistický myšlenkový svět v četněvčetně Ptolemaiovskéhoptolemaiovského modelu kosmu. Jednou z charakteristik helénismu je rozpad tradičních náboženských a sociálních struktur včetně tradičních místních náboženství soustředěných okolo ''polis'', který vedl k univerzalismu a individualismu,<ref>MARTIN, Luther M., ''Helénistická náboženství...'', s. 9-10.</ref> což jsou výrazné prvky v gnostických systémech.

Většina gnostických sytémů vznikla v okrajových proudech judaismu. Mnohé spisy lze považovat za výklady nebo přepracování textů ze Starého zákona, které obsahují polemiky s jejich převažující interpretací. Gnostické spisy se často odvolávají na starozákonní postavy ([[Adam]], [[Šét]], [[Kain]], [[Šém (biblická postava)|Šém]], [[Noe]]) jako na své předchůdce či autority. V gnosticismu je také patrný vliv židovské apokalyptiky, která je charakterizovaná vírou, že brzy přijde konec světa, a že Bůh pravým věřícím svěřil tajnou ezoterickou moudrost, která vede k vědění zaručujícímu spásu. Toto vědění je ale přístupné pouze zasvěceným, takže se v tomto proudu judaismu ostře rozlišuje mezi „zbožnými”„zbožnými“ a „bezbožnými”„bezbožnými“.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Rudolph|jméno=Kurt|příjmení2=|jméno2=|titul=Gnóze: Podstata a dějiny náboženského směru pozdní antiky|vydání=4|vydavatel=Vyšehrad|místo=|rok=2010|počet stran=456|strany=275-276|isbn=978-80-7021-947-8}}</ref> Polemiku okrajových skupin diasporního [[Judaismus|judaismu]] s jeho hlavním proudem lze pozorovat v gnostických textech jako např. [[Podstata Archontů|Podstata archontů]], které se zabývají alternativním výkladem knihy [[Genesis]]. Gnóze se vůči judaismu ostře vymezuje. Židovského Boha [[JHVH|Jahveho]] označuje jako Démiurgadémiurga, který sice stvořil hmotný svět, ale ve skutečnosti nad ním ještě existuje vyšší neznámý Bůh, kterého Židé nevidí.<ref>Pokorný 1986, str. 50.</ref>

Podobně i skupina na okraji židovství známá díky nálezu [[Svitky od Mrtvého moře|Kumránských svitků]] v roce 1947 nabízí spojnici pro objasnění původu gnostických představ vztahujících se k soteriologickému (spásnému) vědění a kosmologickému dualismu. Vedle přísného dodržování židovského Zákona se zde totiž objevují i prvky typické pro gnózi. <ref>RUDOLPH, Kurt, ''Gnóze...'', s. 278.</ref>

Také v tradici raně židovské [[Mudroslovné knihy|mudroslovné]] literatury, kterou datujeme do 4.-1. st.století př. n. l., a na kterou gnosticismus navazuje, je Moudrost (v gnostických textech Sofia) postavapostavou úzce spojenáspojenou s Bohem, kterého někdy dokonce zastupuje. Moudrost ochraňuje celý Izrael či zbožné jednotlivce a vede je spáse.<ref>RUDOLPH, Kurt, ''Gnóze...'', s. 279.</ref>

Zejména myšlenka eschatologického soudu, představa vzkříšení mrtvých, konceptuspekulace o věkůvěcích (aeonyeonech) a dualismudualismus se do židovské apokalyptiky, a poté i do gnosticismu, dostaly vlivem íránsko-[[Zoroastrismus|zoroastrovských]] náboženských představ, a poté i do gnosticismu. Některé gnostické prvky v gnosticismu jsou však na judaismu nezávislé, (např. motiv z „Písně o perle”,perle“) předevšíma pakhnutí ([[manicheismus]] a [[mandejci|mandejství]], což) jsou v zásadě samostatná hnutí, kteránezávislé na gnosticismus navazujíjudaismu a lze je označit jakoza „íránskou gnózi”gnózi“.<ref>RUDOLPH, Kurt, ''Gnóze...'', s. 280-281.</ref>

Při návratu do ''Plérómatu'' musela duše gnostika projít planetárními sférami. K tomu bylo potřeba znát hesla a pečetě pro průchod říšemi služebníků Démiurga. Jejich popisy a zobrazení se zachovaly v textu ''Dvě knihy Jeú''. Samotný příchod duše do ''Plérómatu'' je popisovaný buďto jako „spočinut프spočinutí“ případně jako určité manželství mezi duší a Bohem Otcem.<ref>CHALUPA, Aleš, ''Gnosticismus...'', s. 23.</ref>

Dalším výrazným prvkem objevujícím se v gnosticismu je představa o „vykoupeném Vykupiteli”Vykupiteli“. Gnostikové věřili, že svoji spásu zažívali už během svého života a svět okolo sebe relativizovali. Považovali se za „pokolení bez krále”krále“. Byli sami sobě králi vlivem vědomí o své božské podstatě. Podle gnostiků ale ještě nebyly vysbírány a navráceny všechny božské jiskry. Proto se o gnosticích říká, že jsou totožní s vykupitelem, který „má být vykoupen”vykoupen“.<ref name="p86">Pokorný 1986, str. 26.</ref>

|+Typologie gnostických „Vykupitelů”„Vykupitelů“<ref>CHALUPA, Aleš, ''Gnosticismus...'', s. 22.</ref>

|Nebeský Adam (Adamas - „Železný člověk”člověk“)

„Osvětlova蔄Osvětlovač“ (''Fóstér'')

Během 19. a 20. století se u několika dochovaných antických pramenů podařilo prokázat, že jsou gnostické nebo alespoň gnosticismem ovlivněné. Mezi tyto prameny patří ''[[Corpus Hermeticum|Corpus Heremeticum]]'' vzniklý ve 3. st.n.l. Za nejvíce „gnostick锄gnostické“ jsou považované traktáty ''Poimandrés'' a ''Asclépios''.<ref>CHALUPA, Aleš, ''Gnosticismus...'', s. 9.</ref>

*Ismo Dunderberg, „The School of Valentinus“, in: Antti Marjanen – Petri Luomanen (eds.), ''A Companion to Second-Century Christian “Heretics”“Heretics“,'' Leiden: E. J. Brill 2005, 64 – 99.

*Michael A. Williams, "Sethianism", in: Antti Marjanen – Petri Luomanen (eds.), ''A Companion to Second-Century Christian “Heretics”“Heretics“,'' Leiden: E. J. Brill 2005, str. 32 – 63.