Edvard Munch: Porovnání verzí

Malby z tohoto období navazují na tzv. manifest ze St. Cloud: „není třeba víc malovat pokoje, muže, jak čtou, a ženy, jak pletou, – měli by to být živoucí lidé, dýchající, trpící a milující.“<ref name="wittlich8" /> Obrazy zaznamenávají další zjednodušení formy a detailnosti, což je typické pro jeho raný vyzrálý styl.<ref>Eggum, 1984, str. 79</ref> Postavy jsou více symbolické než reálné: Důraz na zachycení psychických stavů u postav je vidět na ''Popelu'', postavy jsou také zachycovány jakoby hrály divadelní představení (''Smrt v pokoji nemocné''). V této době také vznikl výrazově nejsilnější a také nejznámější obraz ''[[Výkřik (Edvard Munch)|Výkřik]]''.

Munchovo umění bylo velmi osobité a on sám ho příliš neobjasňoval. Jeho styl symbolismu byl více osobnější než u [[Gustave Moreau|Gustava Moreaua]] a [[James Ensor|Jamese Ensora]]. Přesto se stal velmi vlivný, především potom na nově vznikající [[německý expresionismus]], který převzal jeho filosofii, „nevěřím v umění, které není výsledkem nutkání po otevření svého srdce.“<ref>Eggum, 1984, str. 10</ref> Krom jeho velkého významu jako předchůdce [[Expresionismus|expresionismu]], je Munch sám považován zároveň za nejvýznamnějšího představitele tohoto hnutí.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Pijoan | jméno = José | odkaz na autora = José Pijóan | titul = Dějiny umění 9 | vydavatel = Odeon | místo = Praha | rok = 1991 | isbn = 80-207-0098-6 | kapitola = Expresionismus | strany = 245}}</ref> Mimo to se jeho obrazy, především potom ''[[Výkřik (Edvard Munch)|Výkřik]]'', staly obecně známými.