Polské království: Porovnání verzí

Přidáno 30 bajtů ,  před 4 lety
m
Typografie
m (Typografie)
Jednotlivá období polského království můžou být rozdělena takto:
 
* [[Polské království (1025-1385)]] - polské království za vlády Piastovců, počátek království
* [[Polské království (1385-1569)]] - polské království za vlády Jagellonců
* [[Polské království (1569-1795)]] - polské království jako součást [[Republika obou národů|Republiky obou národů]]
* [[Kongresové Polsko]] (1815–1831/1865) - tzv. polské království v unii s [[Ruské impérium|Ruskem]]
* [[Polské království (1916-1918)]] - vazalský stát Ústředních mocností
 
== Polské království za vlády Piastovců a Přemyslovců ==
{{Podrobně|Polské království (1025-1385)}}
 
Prvním historicky doloženým polským knížetem byl [[Měšek I.]] z dynastie [[Piastovci|Piastovců]]. [[Měšek I.|Měškův]] nástupce, nejstarší syn [[Boleslav I. Chrabrý|Boleslav Chrabrý]] (992-1025992–1025), úspěšně pokračoval v rozšiřování území rodícího se polského státu, snažil se o upevnění knížecí moci a povznesení mezinárodní prestiže Polska. Zpočátku jeho vlády mu v tom napomohlo několik okolností: oslabení vlády Přemyslovců v sousedních Čechách, univerzalistické plány císaře [[Ota III.|Oty III.]] a konečně také mučednická smrt pražského biskupa [[Slavníkovci|Slavníkovce]] [[Svatý Vojtěch|Vojtěcha]] během [[misie]] v Prusích. Boleslav jeho tělo vykoupil, převezl do Hnězdna a zavedl zde jeho kult. Mladý stát tak získal vlastního mučedníka, který byl již dva roky poté svatořečen. To přispělo ke sblížení knížete Boleslava s císařem Otou III., který byl Vojtěchovým přítelem a kanonizaci inspiroval. Současně zřídil papež [[Silvestr II.]] nad Vojtěchovým hrobem v Hnězdně [[arcibiskupství]] a podřídil mu nově ustavená biskupství v Krakově, [[Kolobřeh]]u a [[Vratislav (město)|Vratislavi]]. To signalizovalo příslušnost Krakovska, Pomořan a Slezska k polskému státu. Poznaňské biskupství, které mělo dosud misijní charakter, zůstalo podřízeno papežství, ale byla mu vymezena sféra působnosti. Prvním hnězdenským arcibiskupem se stal Vojtěchův polorodý bratr [[Radim (Gaudentius)|Radim]] (latinským jménem Gaudentius). Do úřadu ho uvedl samotný císař, když roku 1000 podnikl pouť k hrobu sv. Vojtěcha. Právo [[Investitura|investitury]] pro arcibiskupství i nová biskupství udělil Boleslavovi a jeho nástupcům.
 
=== Upevnění moci za Boleslava Chrabrého ===
Při této návštěvě se [[Ota III.]] zúčastnil okázalého sjezdu šlechty v Hnězdně, který řešil politické i církevní otázky. Císař zprostil knížectví poplatnosti na říši a učinil Boleslava „''pánem''“ (v latinské kronice Thietmara Merseburského je výraz „''dominus''“), to znamená, že uznal nezávislost polského státu. Podle pozdějších údajů kronikáře [[Gall Anonym|Galla Anonyma]] prý císař vložil při této příležitosti na Boleslavovu hlavu svůj diadém a prohlásil ho „''bratrem a spolupracovníkem říše, přítelem a druhem římského lidu''“. Někteří badatelé vykládají tato symbolická gesta jako udělení královského titulu. Fakticky šlo spíše o Otovy plány na ''renovatio imperii'', vybudování křesťanského impéria, které se mělo skládat ze čtyř částí, Galie, Germanie, Romy a slovanské Sclavinie, jíž by vládl Boleslav. Ani kníže sám Otova gesta jako udělení královského titulu nechápal. Traduje se, že jeho královská korunovace již byla vyjednána u papeže, ale nakonec byl v důsledku nepříznivých okolností povýšen ke krále uherský kníže [[Štěpán I. Svatý|Štěpán I.]] Konečně Boleslav sám o získání královské koruny usiloval na konci své vlády. Přesto výsledky hnězdenského sjezdu představovaly významný úspěch polského státu, který se stal nezávislým na říši a získal samostatnou církevní organizaci, na niž například české království čekalo až do [[14. století]].
 
Téměř celé období Boleslavova panování bylo vyplněno ustavičnými válkami. Válčil s českým knížectvím, po předčasné smrti Oty III. v roce 1002 s říší, s [[Kyjevská Rus|Kyjevskou Rusí]]. Výsledkem bylo připojení Krakovska, dosud patřícího k českému státu, které přepadl po smrti svého strýce [[Boleslav II.|Boleslava II.]], a dočasné obsazení Prahy (1003-10041003–1004). Po dlouhých válkách s císařem [[Jindřich II.|Jindřichem II.]] mu bylo budínským mírem z roku 1018 přiznáno držení [[Lužice]] a [[Lužice|Milčanska]] (též Milska), kam vtrhl bezprostředně po Otově smrti, a také [[Morava|Moravy]], kterou v následujících letech ztratil ve prospěch českého státu. Na východě se mu podařilo navrátit Polsku [[Červená Rus|Červoňské hrady]].
 
Po smrti Jindřicha II. a papeže [[Benedikt VIII.|Benedikta VIII.]], který nebyl Polsku nakloněn, začal Boleslav energicky vyjednávat v [[Papežská kurie|papežské kurii]] o udělení královské koruny. Roku 1025 byl dva měsíce před svojí smrtí korunován v [[Hnězdno|Hnězdně]] polským králem, a to bez souhlasu nového německého panovníka [[Konrád II.|Konráda II.]], ale i tak byl polsko dědičný královský titul uznán. Boleslav byl úspěšným vládcem, schopným vojevůdce i dobrým diplomatem, který pro své cíle dobře využíval sňatkovou politiku. Dosažení královského titulu odpovídalo růstu prestiže jeho postavení. Král [[Boleslav I. Chrabrý]] také zasahoval do situace v čechách, kde o moc mezi sebou bojovali jeho příbuzní [[přemyslovci]].
[[Soubor:CasimirtheGreat.jpg|náhled|upright|král [[Kazimír III. Veliký]]]]
[[Kazimír III. Veliký]], syn Vladislava Lokýtka byl skvělým diplomatem polští historici ho tradičně považují za jednoho z nejvýznamnějších středověkých vládců Polska. Jeho otci se
podařilo znovu sjednotit téměř celé [[Polsko]], které bylo více než půldruhé století politicky rozdrobené, a získat královský titul. Na Kazimírovi pak zůstalo, aby dokončil sjednocení země - neboť [[Slezsko|slezská]] knížectví byla postupně uváděna do lenní závislosti na českém
králi, svrchovanost [[Krakov]]a odmítali uznat také [[Mazovsko|mazovští]] [[Piastovci]] - a upevnil královskou moc. Zároveň se snažil, aby zemi vyčerpané zápasy za jeho předchůdců zajistil klidný rozvoj. Proto se zaměřil na zmírnění odporu, jež sjednocování polským zemí kladli [[Lucemburkové]] a [[řád německých rytířů]].
[[Soubor:Polska za W Lokietka (1304-1333).png|náhled|vlevo|250px|Rozdrobené Polsko, 1304-1333]]
 
[[Soubor:Rzeczpospolita 1600.png|náhled|left||Republika obou národů v době největšího územního rozmachu (1600)]]
 
V důsledku vymření [[dynastie Jagellonců]] svolal poslední polský král a litevský velkokníže z této dynastie [[Zikmund II. August]] dne [[1. červenec|1. července]] [[1569]] do [[Lublin]]u [[sejm]] na kterém bylo rozhodnuto, že polské království a [[litevské velkoknížectví]] budou spojeno do jednoho celku - [[Rzeczpospolita]], nejen společným panovníkem, ale i pod jednotnou legislativou, měnou a úřední řečí se stala [[polština]] a [[latina]]. Tato [[reálná unie]] polska a litvy tzv. "Lublinská unie" byla na rozdíl od personální unie tzv. "Krevské unie", již [[volená monarchie|volenou monarchií]] a postupem času již tzv. "šlechtickou republikou", což nakonec přivodilo její zánik. V tomto společenství již bylo Polsko velmi výraznější než okrajová Litva a tak se někdy mluví prostě jen ''o Polsku''.
[[Soubor:Schultz John III Sobieski.jpg|náhled|král [[Jan III. Sobieski]] zachránce Vídně]]
 
 
=== Úpadek moci Polska ===
K velkému rozkvětu [[Republika obou národů|polsko-litevského státu]] došlo v [[16. století]]. Negativní stránkou bylo přílišné oslabování moci panovníka a velký růst vlivu početné šlechty. V důsledku toho začal být tento stát nazýván ''Rzecz Pospolita'' (=věc veřejná, ''Rzeczpospolita'' - stejný význam jako ''res publica'').
 
[[Soubor:Territorial-changes-of-Poland-1635-2009.gif|náhled|Teritoriální změny Polska v letech 1635-2009]]
Polsko velmi rychle sláblo. Pruský "velký [[kurfiřt]]" [[Fridrich Vilém I. Braniborský|Fridrich Vilém]] ([[1640]]-[[1688]]) dosáhl zrušení vazalských závazků a [[19. září]] [[1657]] [[Velavská smlouva|velavskou smlouvou]] i zrušení lenního poměru k Polsku, což bylo uznáno [[3. květen|3. května]] [[1660]] [[Olivský mír|olivským mírem]] i ostatními mocnostmi.
 
Bezesporu nejvýraznějším a nejlepším panovníkem polsko-litevského společenství byl [[Jan III. Sobieski]], který vládl v letech [[1674]]–[[1696]]. [[Jan III. Sobieski]] byl profrancouzsky orientovaný. Musel čelit jak vnitřním rozbrojům, tak dalšímu hrozícímu nebezpečí ze strany Turecka. Jeho vojska pomohla roku [[1683]] porazit Turky při obléhání [[Vídeň|Vídně]]. Nepodařilo se mu však prosadit, aby se po jeho smrti stal jeho syn králem.
 
{{Podrobně|Varšavské knížectví}}
V letech [[1807]]-[[1815]], ale zřídil francouzský císař [[Napoleon I.]] na části území předtím zabraným Pruskem a Rakouskem [[Knížectví varšavské]], které se stalo spojencem a vazalem Napoleona a jehož knížetem byl [[Fridrich August Saský]], vnuk předposledního polského krále. Po Napoleonově porážce bylo zrušeno a na jeho místě bylo zřízeno autonomní [[Kongresové Polsko|Království polské]] také nazývané „Kongresovka“ které bylo obsazeno [[Ruské impérium|ruskem]] a "autonomní" [[velkovévodství poznaňské]], které bylo připojeno [[pruské království|Pruskem]].
 
== Kongresové polské království - Kongresovka ==
{{Podrobně|Polské království (1815-1865)}}
[[Soubor:Congress Poland in 1815.PNG|náhled|230px|Mapa polského kongresového království]]
[[Soubor:Polish Regents 1916.jpg|náhled|250px|Trojice regentů v roce 1916]]
 
Za [[první světová válka|první světové války]] byl [[Centrální mocnosti|Centrálními mocnostmi]] tj. [[Německé císařství|Německým císařstvím]] a [[Rakousko-Uhersko|Rakouskem-Uherskem]] resp.proklamací německým císařem a rakouským císařem německého na dobytých územích [[Ruské impérium|Ruského impéria]] obývaných polským obyvatelstvem z [[5. listopad]]u [[1916]] vytvořeno tzv. [[Regentské království polské]] někdy označované jako ''Polské království (1916-19181916–1918)''. Nešlo o vytvoření či obnovení nezávislého státu, toto polské (regentské) království bylo vazalem [[Centrální mocnosti|Centrálních mocností]]. Král nikdy nebyl zvolen, vládla za něj tříčlenná regentská rada.
 
Území bylo ''de facto'' ovládáno generálním guvernérem varšavským za [[Německé císařství]] (generál [[Hans von Beseler]]) a generálním guvernérem lublinským za [[Rakousko-Uhersko]] (generál [[Karl Kuk]]). Až do konce bojů na východní frontě polská armáda bojovala pod velením německým a rakousko-uherským proti [[Ruské impérium|Ruskému impériu]]. Území na východě nebylo stálé, záleželo na vývoji frontové linie. Stát zanikl [[11. listopad]]u [[1918]], kdy byla vyhlášena [[Druhá Polská republika]].
6 675

editací