Protestantismus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značka: editace z Vizuálního editoru |
značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 29:
Na rozdíl od centralizovaného římského katolicismu byly reformované církve od počátku regionálně i věroučně roztříštěné. [[Luteránství]], navazující přímo na Luthera, se prosadilo především v severním Německu a Skandinávii. Radikálnější [[kalvinismus]], založený na syntéze učení [[Jan Kalvín|Jana Kalvína]] a [[Ulrich Zwingli|Ulricha Zwingliho]], se prosadil zejména na části frankofonního území, anglosaského světa a Nizozemí. [[Anglikánství]] vychází z reformačního působení Jindřicha VIII. a jím dosazeného arcibiskupa [[Thomas Cranmer|Thomase Cranmera]] na Britských ostrovech a je podnes státní církví Anglie.<ref>Vojtíšek 2004, s. 57–58</ref> Vedle těchto hlavních směrů vznikly v oblasti reformace již v 16. století další skupiny, například [[Novokřtěnectví|novokřtěnci]], na něž navazují dnešní [[baptisté]],<ref>Vojtíšek 2004, s. 58–59</ref> odmítající [[křest dětí]], anebo předchůdci dnešních [[Unitářství|unitářů]], popírající nauku o [[Nejsvětější Trojice|boží Trojici]].<ref>Vojtíšek 2004, s. 59</ref>
Zejména v anglosaských zemích se z protestantských církví v následujících stoletích dále vydělovaly nové směry, sekty, církve a hnutí, u jejichž kořenů často stál [[Puritáni|puritanismus]] a [[Probuzenectví|probuzenecké hnutí]]. Sem patří například [[metodismus]],<ref>Vojtíšek 2004, s. 58–61</ref> [[letniční hnutí]] (pentekostalismus) či [[evangelikalismus]] (protestantský fundamentalismus).<ref>Vojtíšek 2004, s. 62</ref> Vznikly ovšem i směry na hranici tradičního křesťanství, které nejsou obvykle ostatními církvemi považovány za křesťanské, například [[Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů|mormonismus]] a [[Svědkové Jehovovi]].<ref>Vojtíšek 2004, s. 64–65</ref> Vznikaly i menší, okrajové náboženské skupiny. Do doby vzestupu protestanství zapadá počátek tzv. nadkonfesního křesťanství, přesvědčení, že nemají existovat žádné církevní instituce. Usiluje o globální církev bez jakékoliv vnější organizace. Přívrženci těchto myšlenek často neuznávají světskou moc, jsou v nich často obsaženy [[Anarchismus|anarchistické]] prvky. Podobně jako jiné protestantské odnože, i zde je důraz na individuální [[spiritualismus]], víra je soukromou záležitostí každého člověka. Mezi zastánce nadkonfesního křesťanství patřil například lékař [[Paracelsus]], či teologové [[Valentin Weigel]] a [[Jakob Böhme]]. Toto učení se ale na rozdíl od jiných protestantských odnoží příliš nešířilo, mezi jednotlivými zastánci panovaly kolosální rozdíly a nakonec zaniklo na úkor jiných sekt.
{{viz též|Dějiny křesťanství}}
| |||