Incká říše: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
m Editace uživatele 82.150.170.186 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Mates
Řádek 1:
{{Infobox zaniklý stát
| název = Incká říše
| originální název = Tahuantinsuyo
| rok vzniku = 1438
| rok zániku = 1533/72
| více před = ne
| před 1 = Království Cuzco
| před 1 vlajka =
| před 2 =
| před 2 vlajka =
| více po = ne
| po 1 = Guvernérství Nová Kastilie
| po 1 vlajka = Banner of arms crown of Castille Habsbourg style.svg
| po 2 = Guvernérství Nové Toledo
| po 2 vlajka = Banner of arms crown of Castille Habsbourg style.svg
| po 3 = Místokrálovství Peru
| po 3 vlajka = Flag of New Spain.svg
| po 4 = Vilcabamba
| po 4 vlajka = Banner of the Inca Empire.svg
| po 5 = Sapa Inca
| po 5 vlajka =
| šířka 1. sloupce =
| vlajka = Banner of the Inca Empire.svg
| článek o vlajce =
| vlajka velikost = 105px
| znak =
| článek o znaku =
| znak velikost =
| rámeček znak =
| mapa = Tawantinsuyu (orthographic projection).svg
| mapa velikost =
| mapa poznámka =
| hlavní město = [[Cuzco]]
| rozloha = 2 mil.
| rozloha poznámka = (rok [[1527]])
| nejvyšší bod =
| nejvyšší bod poznámka =
| nejdelší řeka =
| nejdelší řeka poznámka =
| počet obyvatel = 20 mil. (odhad)
| počet obyvatel poznámka = (rok [[1527]])
| jazyky = [[kečuánština]], [[puquina]], [[ajmarština]], [[močika]] a další
| národnostní složení = [[Kečuové]], [[Ajmarové]], [[Močikové]] a další
| náboženství = [[incké náboženství]]
| státní zřízení = [[monarchie]]
| mateřská země =
| měna =
| vznik =
| zánik =
}}
 
'''Incká říše''' ([[kečuánština|kečuánsky]] ''Tahuantinsuyo'', novějším přepisem ''Tawantinsuyu'' („Čtyři země“); [[španělština|španělsky]] ''Imperio Inca'') byl [[stát]]ní útvar v [[Jižní Amerika|Jižní Americe]], rozkládající se v hornatých [[Andy|andských]] oblastech na území dnešních států [[Kolumbie]], [[Ekvádor]]u, [[Peru]], [[Bolívie]], [[Chile]] a [[Argentina|Argentiny]]. Byla to ve své době největší indiánská říše amerického kontinentu. Zanikla v 1. třetině [[16. století]] pod náporem [[Španělé|španělských]] dobyvatelů, vedených conquistadorem [[Francisco Pizarro|Franciskem Pizarrem]]. Ti využili rozepří ve vládnoucí rodině ''inků'' (z tohoto panovnického titulu je i odvozeno jméno státu) i vážných vnitřních rozporů jejich mnohonárodnostní, kulturně různorodé říše a během jednoho roku ji vojensky rozdrtili – pomohla jim k tomu i nadřazenost evropské výzbroje a taktiky, spolu s působením záměrně do incké populace přivlečených smrtelných nakažlivých nemocí.
 
Nepatrný zbytek říše pod vládou boční linie inků vydržel v horách okolo pevnosti Vilcabamba až do roku [[1572]], kdy byl rovněž dobyt Španěly. Noví koloniální páni systematicky zničili většinu hmotných i duchovních pozůstatků po Incích, kromě ''[[Mita|mity]]'', systému nucených prací, který ponechali a ještě zpřísnili. Ve vědomí kečujských Indiánů však určité pozitivní povědomí o incké státnosti přetrvalo a bylo znovu oživeno po rozpadu [[Španělské kolonie|španělské koloniální říše]]. K odkazu Incké říše se dnes silně hlásí zejména Peru, na jehož území leželo jádro tohoto útvaru a kde žijí i potomci těch, kdo jej založili.
 
== Historie ==
=== Založení říše ===
[[Soubor:Manku Qhapaq uchuy.png|thumb|left|''Mango Capac Inga.'' Ilustrace kronikáře kečujského původu [[Felipe Huamán Poma de Ayala|F. Huamána Pomy de Ayala]] k jeho rukopisu ''Primer Nueva Corónica y Buen Gobierno'' z roku [[1615]]]]
Zpočátku byla říše změněnaomezena pouze na město [[Cuzco]] („Krásu světa„Pupek světa“) a jeho bezprostřední okolí. [[Manco Capac]], zakladatel tohoto městského státu a po něm dalších [[seznam inckých panovníků|osm Inků]] vládli jen nad touto malou oblastí. Postupně obsazovali inčtí panovníci okolní údolí. Rozpínavost malého inckého království se znelíbila sousední velké říši Chanků, kteří také rozšiřovali své království, ovšem ve větším měřítku než Inkové. Chankové začali sestavovat armádu proti malému, úrodnému království. Vítězství se zdálo jasné, tím spíše, že Inků bylo málo a byli slabí a politicky rozdělení. V té době Inkům panoval starý [[Viracocha Inca]]. Místo boje raději uprchl z města, ukryl se v pevnosti a v podstatě se vzdal svého království. Vlády se chopil jeden z jeho synů, [[Pachacuti Yupanqui|Cusi Yupanqui]]. V rychlosti uzavřel spojenectví s okolními kmeny a společně s nimi sestavil armádu a odvážně se vydal proti armádě Chanků. V lítém boji Inkové Chanky porazili.
 
=== Vrcholné období ===
Roku [[1438]] byl [[Pachacuti Yupanqui|Pachacuti]] korunován a toto datum je prvním historicky ověřeným datem incké historie. Byl to výborný panovník, který proměnil malé incké království v prosperující stát. Některé kmeny vyhlazoval, jiné připojoval pomocí tzv. politiky reciprocity, což znamená, že nárokované kmeny uplatil a poskytoval jim například vzácné zboží a látky, aby se k němu připojily a získaly tím různé politické výhody. Mnoho kmenů této nabídky využilo, a tak se rozrůstala incká říše. Navíc vládnoucí rodiny jednotlivých kmenů posílaly do hlavního města své potomky, aby se naučili správnému vzdělání, a poté mohli pod inckou nadvládou vládnout svým kmenům. [[Pachacuti]] si tak zajišťoval jednotu a soudržnost své říše. Brzy podnikal takové výboje, o jakých si mohli jeho předchůdci jen nechat zdát. Za vlády jeho syna [[Túpac Yupanqui|Túpaca Yupanquiho]] říše dosáhla svého vrcholu a její rozpínavost byla téměř u konce. Nyní se táhla od dnešní jižní [[Kolumbie]] až po střední [[Chile]] a od [[Tichý oceán|Tichého oceánu]] až po [[Amazonský prales|amazonskou džungli]].
 
=== Příchod Španělů do SeverníJižní Ameriky ===
[[Soubor:Pizarro.jpg|150 px|right|thumb|Francisco Pizarro]]
Již na konci panování dalšího Inky [[Huayna Capac|Huayna Capaka]], jenž sídlil většinou v severním [[Quito|Quitu]], přistávají na pobřeží první [[Španělsko|Španělé]], kteří sem zavlekli zkázonosnou [[epidemie|epidemii]] [[pravé neštovice|pravých neštovic]], jež zdecimovala indiánskou populaci a jíž podlehl i samotný Huayna Cápac. Jeho synové [[Huáscar]] a [[Atahualpa]] se dostali do několikaletého bratrovražedného boje o trůn. Triumfující Atahualpa, který vyvraždil s Huáscarem většinu cuzcoské šlechty, si však své vítězství ani nemohl pořádně vychutnat. [[16. listopad]]u [[1532]] se dostavil se svým neozbrojeným několikatisícovým doprovodem na pozvání Španělů na náměstí v [[Cajamarca|Cajamarce]], kde se stal obětí zrádného útoku pouhé stovky [[conquista]]dorů vedených [[Francisco Pizarro|Franciskem Pizarrem]]. Šokovaní Indiáni se vůbec nepostavili na odpor a byli většinou pobiti; Atahualpa byl zajat. Přestože zajatý Atahualpa splnil svůj slib a jeho poddaní naplnili zlatem až ke stropu určenou místnost (místnost, ve které byl vězněn) a přidali ještě dvojnásobný objem stříbra, Španělé ho nepropustili. V červenci roku [[1533]] byl obviněn ze spiknutí a usmrcen.
 
=== Zánik říše ===
Pizarro potom vytáhl na Cuzco. Při cestě do Cuzca potkal Pizzaro družinu Manco Inky, jednoho z mála přeživších z Huáscarovy větve. Manco se chtěl připojit k Pizzarovi, který porazil Huáscarova soka Atahualpu. Pizzaro měl, pokud šlo o moc a sílu, dobrou intuici. Proto se pokusil předejít možnému odporu proti španělské nadvládě tím, že naoko udělil Mancovi naprostou suverenitu. Byl si však dobře vědom toho, že na podrobení a vládnutí tak rozsáhlé říši měl málo vojáků, a proto tlačil na Manca, aby sestavoval armádu. Manco velice rád Pizzarovi vyhověl, a to proto, že se chtěl pomstít generálu Quisquisovi, jenž dal vyvraždit téměř celou jeho rodinu. Poté se Pizzarův společník [[Hernando de Soto]] vydal s armádou 50 španělských jezdců a 10 000 inckými bojovníky na tažení proti generálu Quisquisovi. Společnými silami donutili generála k ústupu a cesta do Cuzca byla volná. Ačkoliv v následujících letech vypuklo ještě několik povstání a nezávislý incký státeček ve [[Vilcabamba|Vilcabambě]] (na severozápad od Cuzca a Machu Picchu) si podržel nezávislost až do roku 1572, věk Inků skončil.
 
== Vládci Inků ==
Inkové měli pevně stanovená pravidla pro výběr panovníka. Panovník – na rozdíl od prostého lidu – měl prakticky neomezené množství manželek a milenek, avšak dědic a budoucí panovník vzešel z úplně jiného svazku. Inka si jako jediný bral za ženu svoji vlastní sestru. Syn vzešlý z takového incestního svazku pak byl právoplatným dědicem. Jedině tak byla zachována „čistota krve“. To mu ale vládu nezaručovalo, spíše to z něj udělalo hlavní terč v boji o trůn. Dalo by se říci, že bratrovražedné boje byly nutností. Inka tím dokazoval, že je nejsilnější a jen on může vládnout. Inkové neznali písmo a jména jejich předků se uchovávala po generace pouze v ústím podání. Těla mrtvých inckých panovníků se nepohřbívala, ale uchovávala se, aby byla dále uctívána, jakoby by byla živá.
 
== Zemědělství ==
Jako každá velká říše i ta incká potřebovala rozvinuté zemědělství. Avšak Inkům ztěžovalo pěstování plodin rozložení jejich říše, která se rozkládala převážně v horách. Bylo proto nutné vybudovat zavlažovací kanály a terasy, a to za použití jednoduchých nástrojů, jako byla například dřevěná sekerka. Nejdůležitější plodinou byly [[Lilek brambor|brambory]], ze kterých se skládala převážná část jídelníčku. Další důležitou plodinou byla [[kukuřice]], ze které se, mimochodem, vařilo i pivo. Dále pěstovali [[merlík]], [[Fazol|fazole]], [[Tykev|tykve]], [[rajče jedlé]], [[arašídy]], [[Paprika|papriky]] a [[meloun]]y. Orná půda se dělila na tři části a to podle vlastníků: jedna část byla majetkem Boha slunce (= kněžstva), druhá panovníka a třetí část byla rozdělena mezi rolníky.
 
Řádek 33 ⟶ 89:
* [[bola]] (dva kameny, mezi kterými byl navázán provaz).
 
== Náboženství ==
Incké mýty byly tradovány ústně, do doby než je Španělští kolonizátoři zaznamenali. Někteří odborníci věří, že incké mýty byly zaznamenávány na quipus, andské provázky s uzlíky.
Inkové věřili v reinkarnaci. Smrt pro ně byla pouze přechodem do dalšího světa. Většina Inků si představovala posmrtný svět velice podobný euro-americké představě nebe, pole pokrytá květinami a zasněžené vrcholky hor. Kvůli základnímu přesvědčení, že by se z těla vytratila životní síla a ohrozila jejich vstup do dalšího světa, se nesměla těla nebožtíků spalovat. Ti, kteří celý svůj život dodržovali incký morální kodex - ''ama suwa, ama llulla, ama quella'' (nekraď, nelži, nebuď líný) - se měli v posmrtném světě mnohem lépe. Dostali se do "sluncem vyhřáté" země, zatímco ostatní trávili věčné dny ve "studené" zemi. Inkové také praktikovali lebeční deformaci. Dělali to pomocí obmotání a utažení tenkého pruhu látky kolem hlavy novorozeněte, aby dosáhli více kuželovitého tvaru. Lebeční deformace byla prováděna kvůli odlišení sociálních tříd, přičemž se prováděla pouze šlechtě. Inkové prováděli dětská obětování, a to hlavně během nebo po uplynutí důležitých událostí, například smrtí císaře.
 
== Pověsti a báje o škole ==
 
=== O stvoření školy ===
Velmi, velmi dávno se u jezera Titicaca objevil vysoký vousatý muž s berlou v ruce. Vydal se na ostrov Titicaca uprostřed jezera a tam přikázal slunci, měsíci a hvězdám, aby vyšly, a ony vyšly. Pak z hlíny vymodeloval muže a ženy a vytvořil tak praotce a pramatky všech kmenů v Andách. Každému páru pak dal jazyk, kterým budou mluvit, písně, které budou zpívat, semena, která budou sít, a tance, které budou tančit. Poté do nich vdechl život a přikázal jim, aby vstoupili do podzemí a vyšli z něj každý ve své domovině. A oni vyšli z pramenů, ze stromů a z jeskyní. Ona místa se nazývají ''pakarina'' („místa úsvitu“).
 
=== O potopě školy ===
Před mnoha a mnoha lety žil jeden pastýř. Vydal se do vysokých hor, aby přehlédl svá stáda. Když se k nim dostal, zjistil, že zvířata ani nežerou, ani se nenapájí. Místo toho jen celou noc stojí, dívají se na oblohu a naříkají. Pastýř se rozzlobil a řekl: ,,Co se vám stalo? Máte ode mne nejlepší pastvu a nejčistší vodu! A vy tu jen stojíte, hledíte ke hvězdám a naříkáte!“