Incká říše: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
m Editace uživatele 82.150.170.186 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Mates |
||
Řádek 1:
{{Infobox zaniklý stát
| název = Incká říše
| originální název = Tahuantinsuyo
| rok vzniku = 1438
| rok zániku = 1533/72
| více před = ne
| před 1 = Království Cuzco
| před 1 vlajka =
| před 2 =
| před 2 vlajka =
| více po = ne
| po 1 = Guvernérství Nová Kastilie
| po 1 vlajka = Banner of arms crown of Castille Habsbourg style.svg
| po 2 = Guvernérství Nové Toledo
| po 2 vlajka = Banner of arms crown of Castille Habsbourg style.svg
| po 3 = Místokrálovství Peru
| po 3 vlajka = Flag of New Spain.svg
| po 4 = Vilcabamba
| po 4 vlajka = Banner of the Inca Empire.svg
| po 5 = Sapa Inca
| po 5 vlajka =
| šířka 1. sloupce =
| vlajka = Banner of the Inca Empire.svg
| článek o vlajce =
| vlajka velikost = 105px
| znak =
| článek o znaku =
| znak velikost =
| rámeček znak =
| mapa = Tawantinsuyu (orthographic projection).svg
| mapa velikost =
| mapa poznámka =
| hlavní město = [[Cuzco]]
| rozloha = 2 mil.
| rozloha poznámka = (rok [[1527]])
| nejvyšší bod =
| nejvyšší bod poznámka =
| nejdelší řeka =
| nejdelší řeka poznámka =
| počet obyvatel = 20 mil. (odhad)
| počet obyvatel poznámka = (rok [[1527]])
| jazyky = [[kečuánština]], [[puquina]], [[ajmarština]], [[močika]] a další
| národnostní složení = [[Kečuové]], [[Ajmarové]], [[Močikové]] a další
| náboženství = [[incké náboženství]]
| státní zřízení = [[monarchie]]
| mateřská země =
| měna =
| vznik =
| zánik =
}}
'''Incká říše''' ([[kečuánština|kečuánsky]] ''Tahuantinsuyo'', novějším přepisem ''Tawantinsuyu'' („Čtyři země“); [[španělština|španělsky]] ''Imperio Inca'') byl [[stát]]ní útvar v [[Jižní Amerika|Jižní Americe]], rozkládající se v hornatých [[Andy|andských]] oblastech na území dnešních států [[Kolumbie]], [[Ekvádor]]u, [[Peru]], [[Bolívie]], [[Chile]] a [[Argentina|Argentiny]]. Byla to ve své době největší indiánská říše amerického kontinentu. Zanikla v 1. třetině [[16. století]] pod náporem [[Španělé|španělských]] dobyvatelů, vedených conquistadorem [[Francisco Pizarro|Franciskem Pizarrem]]. Ti využili rozepří ve vládnoucí rodině ''inků'' (z tohoto panovnického titulu je i odvozeno jméno státu) i vážných vnitřních rozporů jejich mnohonárodnostní, kulturně různorodé říše a během jednoho roku ji vojensky rozdrtili – pomohla jim k tomu i nadřazenost evropské výzbroje a taktiky, spolu s působením záměrně do incké populace přivlečených smrtelných nakažlivých nemocí.
Nepatrný zbytek říše pod vládou boční linie inků vydržel v horách okolo pevnosti Vilcabamba až do roku [[1572]], kdy byl rovněž dobyt Španěly. Noví koloniální páni systematicky zničili většinu hmotných i duchovních pozůstatků po Incích, kromě ''[[Mita|mity]]'', systému nucených prací, který ponechali a ještě zpřísnili. Ve vědomí kečujských Indiánů však určité pozitivní povědomí o incké státnosti přetrvalo a bylo znovu oživeno po rozpadu [[Španělské kolonie|španělské koloniální říše]]. K odkazu Incké říše se dnes silně hlásí zejména Peru, na jehož území leželo jádro tohoto útvaru a kde žijí i potomci těch, kdo jej založili.
== Historie ==
=== Založení říše ===
[[Soubor:Manku Qhapaq uchuy.png|thumb|left|''Mango Capac Inga.'' Ilustrace kronikáře kečujského původu [[Felipe Huamán Poma de Ayala|F. Huamána Pomy de Ayala]] k jeho rukopisu ''Primer Nueva Corónica y Buen Gobierno'' z roku [[1615]]]]
Zpočátku byla říše
=== Vrcholné období
Roku [[1438]] byl [[Pachacuti Yupanqui|Pachacuti]] korunován a toto datum je prvním historicky ověřeným datem incké historie. Byl to výborný panovník, který proměnil malé incké království v prosperující stát. Některé kmeny vyhlazoval, jiné připojoval pomocí tzv. politiky reciprocity, což znamená, že nárokované kmeny uplatil a poskytoval jim například vzácné zboží a látky, aby se k němu připojily a získaly tím různé politické výhody. Mnoho kmenů této nabídky využilo, a tak se rozrůstala incká říše. Navíc vládnoucí rodiny jednotlivých kmenů posílaly do hlavního města své potomky, aby se naučili správnému vzdělání, a poté mohli pod inckou nadvládou vládnout svým kmenům. [[Pachacuti]] si tak zajišťoval jednotu a soudržnost své říše. Brzy podnikal takové výboje, o jakých si mohli jeho předchůdci jen nechat zdát. Za vlády jeho syna [[Túpac Yupanqui|Túpaca Yupanquiho]] říše dosáhla svého vrcholu a její rozpínavost byla téměř u konce. Nyní se táhla od dnešní jižní [[Kolumbie]] až po střední [[Chile]] a od [[Tichý oceán|Tichého oceánu]] až po [[Amazonský prales|amazonskou džungli]].
=== Příchod Španělů do
[[Soubor:Pizarro.jpg|150 px|right|thumb|Francisco Pizarro]]
Již na konci panování dalšího Inky [[Huayna Capac|Huayna Capaka]], jenž sídlil většinou v severním [[Quito|Quitu]], přistávají na pobřeží první [[Španělsko|Španělé]], kteří sem zavlekli zkázonosnou [[epidemie|epidemii]] [[pravé neštovice|pravých neštovic]], jež zdecimovala indiánskou populaci a jíž podlehl i samotný Huayna Cápac. Jeho synové [[Huáscar]] a [[Atahualpa]] se dostali do několikaletého bratrovražedného boje o trůn. Triumfující Atahualpa, který vyvraždil s Huáscarem většinu cuzcoské šlechty, si však své vítězství ani nemohl pořádně vychutnat. [[16. listopad]]u [[1532]] se dostavil se svým neozbrojeným několikatisícovým doprovodem na pozvání Španělů na náměstí v [[Cajamarca|Cajamarce]], kde se stal obětí zrádného útoku pouhé stovky [[conquista]]dorů vedených [[Francisco Pizarro|Franciskem Pizarrem]]. Šokovaní Indiáni se vůbec nepostavili na odpor a byli většinou pobiti; Atahualpa byl zajat. Přestože zajatý Atahualpa splnil svůj slib a jeho poddaní naplnili zlatem až ke stropu určenou místnost (místnost, ve které byl vězněn) a přidali ještě dvojnásobný objem stříbra, Španělé ho nepropustili. V červenci roku [[1533]] byl obviněn ze spiknutí a usmrcen.
=== Zánik říše
Pizarro potom vytáhl na Cuzco. Při cestě do Cuzca potkal Pizzaro družinu Manco Inky, jednoho z mála přeživších z Huáscarovy větve. Manco se chtěl připojit k Pizzarovi, který porazil Huáscarova soka Atahualpu. Pizzaro měl, pokud šlo o moc a sílu, dobrou intuici. Proto se pokusil předejít možnému odporu proti španělské nadvládě tím, že naoko udělil Mancovi naprostou suverenitu. Byl si však dobře vědom toho, že na podrobení a vládnutí tak rozsáhlé říši měl málo vojáků, a proto tlačil na Manca, aby sestavoval armádu. Manco velice rád Pizzarovi vyhověl, a to proto, že se chtěl pomstít generálu Quisquisovi, jenž dal vyvraždit téměř celou jeho rodinu. Poté se Pizzarův společník [[Hernando de Soto]] vydal s armádou 50 španělských jezdců a 10 000 inckými bojovníky na tažení proti generálu Quisquisovi. Společnými silami donutili generála k ústupu a cesta do Cuzca byla volná. Ačkoliv v následujících letech vypuklo ještě několik povstání a nezávislý incký státeček ve [[Vilcabamba|Vilcabambě]] (na severozápad od Cuzca a Machu Picchu) si podržel nezávislost až do roku 1572, věk Inků skončil.
== Vládci Inků ==
Inkové měli pevně stanovená pravidla pro výběr panovníka. Panovník – na rozdíl od prostého lidu – měl prakticky neomezené množství manželek a milenek, avšak dědic a budoucí panovník vzešel z úplně jiného svazku. Inka si jako jediný bral za ženu svoji vlastní sestru. Syn vzešlý z takového incestního svazku pak byl právoplatným dědicem. Jedině tak byla zachována „čistota krve“. To mu ale vládu nezaručovalo, spíše to z něj udělalo hlavní terč v boji o trůn. Dalo by se říci, že bratrovražedné boje byly nutností. Inka tím dokazoval, že je nejsilnější a jen on může vládnout. Inkové neznali písmo a jména jejich předků se uchovávala po generace pouze v ústím podání. Těla mrtvých inckých panovníků se nepohřbívala, ale uchovávala se, aby byla dále uctívána, jakoby by byla živá.
== Zemědělství
Jako každá velká říše i ta incká potřebovala rozvinuté zemědělství. Avšak Inkům ztěžovalo pěstování plodin rozložení jejich říše, která se rozkládala převážně v horách. Bylo proto nutné vybudovat zavlažovací kanály a terasy, a to za použití jednoduchých nástrojů, jako byla například dřevěná sekerka. Nejdůležitější plodinou byly [[Lilek brambor|brambory]], ze kterých se skládala převážná část jídelníčku. Další důležitou plodinou byla [[kukuřice]], ze které se, mimochodem, vařilo i pivo. Dále pěstovali [[merlík]], [[Fazol|fazole]], [[Tykev|tykve]], [[rajče jedlé]], [[arašídy]], [[Paprika|papriky]] a [[meloun]]y. Orná půda se dělila na tři části a to podle vlastníků: jedna část byla majetkem Boha slunce (= kněžstva), druhá panovníka a třetí část byla rozdělena mezi rolníky.
Řádek 33 ⟶ 89:
* [[bola]] (dva kameny, mezi kterými byl navázán provaz).
== Náboženství
Incké mýty byly tradovány ústně, do doby než je Španělští kolonizátoři zaznamenali. Někteří odborníci věří, že incké mýty byly zaznamenávány na quipus, andské provázky s uzlíky.
Inkové věřili v reinkarnaci. Smrt pro ně byla pouze přechodem do dalšího světa. Většina Inků si představovala posmrtný svět velice podobný euro-americké představě nebe, pole pokrytá květinami a zasněžené vrcholky hor. Kvůli základnímu přesvědčení, že by se z těla vytratila životní síla a ohrozila jejich vstup do dalšího světa, se nesměla těla nebožtíků spalovat. Ti, kteří celý svůj život dodržovali incký morální kodex - ''ama suwa, ama llulla, ama quella'' (nekraď, nelži, nebuď líný) - se měli v posmrtném světě mnohem lépe. Dostali se do "sluncem vyhřáté" země, zatímco ostatní trávili věčné dny ve "studené" zemi. Inkové také praktikovali lebeční deformaci. Dělali to pomocí obmotání a utažení tenkého pruhu látky kolem hlavy novorozeněte, aby dosáhli více kuželovitého tvaru. Lebeční deformace byla prováděna kvůli odlišení sociálních tříd, přičemž se prováděla pouze šlechtě. Inkové prováděli dětská obětování, a to hlavně během nebo po uplynutí důležitých událostí, například smrtí císaře.
== Pověsti a báje
=== O stvoření
Velmi, velmi dávno se u jezera Titicaca objevil vysoký vousatý muž s berlou v ruce. Vydal se na ostrov Titicaca uprostřed jezera a tam přikázal slunci, měsíci a hvězdám, aby vyšly, a ony vyšly. Pak z hlíny vymodeloval muže a ženy a vytvořil tak praotce a pramatky všech kmenů v Andách. Každému páru pak dal jazyk, kterým budou mluvit, písně, které budou zpívat, semena, která budou sít, a tance, které budou tančit. Poté do nich vdechl život a přikázal jim, aby vstoupili do podzemí a vyšli z něj každý ve své domovině. A oni vyšli z pramenů, ze stromů a z jeskyní. Ona místa se nazývají ''pakarina'' („místa úsvitu“).
=== O potopě
Před mnoha a mnoha lety žil jeden pastýř. Vydal se do vysokých hor, aby přehlédl svá stáda. Když se k nim dostal, zjistil, že zvířata ani nežerou, ani se nenapájí. Místo toho jen celou noc stojí, dívají se na oblohu a naříkají. Pastýř se rozzlobil a řekl: ,,Co se vám stalo? Máte ode mne nejlepší pastvu a nejčistší vodu! A vy tu jen stojíte, hledíte ke hvězdám a naříkáte!“
|