Letov Š-50: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Vložena kresba značka: editace z Vizuálního editoru |
Rozšířen text značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 19:
[[Soubor:Letov S-50.jpg|náhled|Prototyp Letovu Š.50.1, kdy na počátku zkoušek nesl celostříbrné zbarvení]]
'''Letov Š-50''' byl prototyp čs. víceúčelového letounu, který měl plnit zejména průzkumné a lehké bombardovací úkoly v těsné blízkosti fronty a nad frontou. Stroj byl zalétán až v září roku [[1938 v letectví|1938]], po okupaci republiky německými nacisty byl ukořistěn a zkoušen německými vojenskými experty.
'''''Vývoj'''''
V lednu 1936 Ministerstvo národní obrany v programu na modernizaci československého letectva rozeslaného leteckým továrnám počítalo s třímístným denním a nočním pozorovacím letounem (tzv. typ III). Továrna [[Letov]] na tento požadavek odpověděla 28. září 1936 projektem dvoumotorového celokovového samonosného dolnoplošníku s pevným podvozkem. Na jaře 1937 vznikla maketa trupu a centroplánu s motorovými gondolami ve skutečné velikosti. Vznikla i maketa pro Národní leteckou výstavu konanou v červnu 1937.
Objednávka MNO na výrobu prototypu přišla až v době, kdy se na něm pracovalo, 17. ledna 1938. Zároveň byl objednán drak pro pevnostní zkoušky. Původně se počítalo se zalétáním Š.50.1 v březnu 1938, avšak pro technické obtíže k němu došlo až 30. září 1938. Ihned se začalo s továrními zkouškami a od 5. října se do testů zapojily i piloti VTLÚ. Na základě výsledků zkoušek docházelo k úpravám prototypu, ty se především týkaly vyvážení ocasních ploch, krytů motorů, zkoušely se různé vrtule atp.
Přesto bylo patrné, že po Mnichovu československá armáda bude mít jiné priority, a se zahájením sériové výroby se již nepočítalo. Dne 23. února 1939 byl Š.50 mezi typy předvedenými bulharské delegaci. Po [[Německá okupace Čech, Moravy a Slezska|okupaci]] si jej prohlédl generál [[Ernst Udet]]. Od 8. do 23. července 1939 byl jako protektorátní výrobek vystavován na II. mezinárodním aerosalonu v Bruselu. Poté byl krátce zkoušen v Rechlinu; poškozený se vrátil do Letňan, kde byl rozebrán a sešrotován.
'''''Technický popis'''''
Letov Š.50 byl dvoumotorový samonosný dolnoplošník s pevným záďovým podvozkem a uzavřenými prostory pro tříčlennou osádku. Kovová kostra trupu, křídel a dvojitých ocasních ploch byla potažena duralem. Pouze výšková a směrová kormidla měla plátěný potah. Š.50 poháněly dva hvězdicové vzduchem chlazené devítiválce Avia Rk 17 o výkonu 309 kW (420 k) s dvoulistými kovovými stavitelnými vrtulemi Hamilton Constant Speed nebo s na zemi stavitelnými Letovy Hd 203 o průměru 2500 mm. Výzbroj sestávala ze tří kulometů vz. 30 ráže 7,92 mm, pro které bylo neseno 950 nábojů. Pilot ovládal pevný kulomet v kořeni levého křídla. Pozorovatel ovládal dolů vzad mířící pohyblivý kulomet ve střelišti ve spodní části trupu. Střelec ovládal pohyblivý kulomet ve hřbetní otočné věži Armstrong Whitworth. Nosnost pum činila až 600 kg pum. Letoun byl dále vybaven radiostanicí vz. 26/34 a do přídě se mohla zavěsit kamera A-II-30, A-IV-31 nebo A-I-34.
== Technické údaje ==
Řádek 33 ⟶ 45:
*Dolet: 1300 km
*Výzbroj 1× [[kulomet]] vz.30 7,92 mm pevný, 2× kulomet vz.30 7,92 mm pohyblivý, 600 kg pum
{{Pahýl}}
=== Literatura ===
ČÍŽEK, Martin. ''Letadla zrazeného nebe: Československá vojenská letadla v roce 1938,'' I. vydání. Praha : Naše vojsko, 2015
KUČERA, Pavel, ''Československé prototypy, 2. díl'', I. vydání. Nevojice : Jakab, 2007
MÁČE, Jan, Letov Š.50, ''ATM 3/2005'', s. 59–61
NĚMĚČEK, Václav. ''Československá letadla (I) (1918-1945), III vydání''. Praha : Naše vojsko, 1983
VÁCLAVÍK, Josef, Pozorovací letoun Š.50, ''Revi 41, 42/2002'', s. 19–21, 36–41{{Československé meziválečné vojenské letouny}}
{{Portály|Letectví}}
| |||