Verze z 30. 5. 2016, 21:54 editovat JAn Dudík (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Byrokraté, Správci 59 394 editací oprava,; automatické kosmetické úpravy ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 14. 6. 2016, 22:42 editovat zrušit editaci M-sche (diskuse \| příspěvky) 6 675 editací m Typografie Přejít na další porovnání →
Řádek 16: Od konce 19. století je postupně nahradily systémy parní a teplovodní. Parní systémy mají sice vyšší účinnost, horké radiátory jsou však nepříjemné a musely se chránit před dotekem. Dnes se přehřátá vodní pára používá jako médium přenosu tepla v dálkovém vytápění, v jednotlivých budovách se ve výměníku parou ohřívá voda, která se pak rozvádí po budově. Novější systémy ústředního vytápění používají jako médium vodu o teplotě ~~50-80~~50–80 °C a často slouží i jako zdroje teplé vody. Pro menší budovy se stavěly jako systémy se samovolným oběhem („samotížné“), které využívají rozdílu specifické hmotnosti mezi teplou a studenou vodou. Potřebují však trubky o velkém průměru, kotel musí být umístěn ve sklepě a rozvod musí být pečlivě navržen, aby cirkulace byla rovnoměrná. Od poloviny 20. století proto převládají systémy s nuceným oběhem pomocí elektrických čerpadel, které mohou mít podstatně užší trubky a rychlejší oběh. [[Soubor: Wall-mounted boiler Junkers Novatherm 1.jpg\|thumb\|upright=0.7\|Nástěnný plynový kotel etážového topení]]

Ústřední topení: Porovnání verzí