Alois Schneiderka: Porovnání verzí

[[FileSoubor:Velké Karlovice, hrob Aloise Schneiderky.jpg |thumb|right|Hrob Aloise Schneiderky ve Velkých Karlovicích]]

Již odmala vynikal v kreslení a při volbě dalšího studia si vybral Akademii výtvarných umění ve Vídni u J. Rumplera a na Akademii Julian v [[Paříž]]i u A. Debaye. První světovou válku pobýval v Dolomitech. Po válce se vrátil na vídeňskou Akademii a studoval u A. Sochaczewského. Zde se skamarádil s [[Rajko Šubic|Rajkem Šubicem]] a spolu s ním odjel do tehdejší [[Jugoslávie]]. V roce [[1924]] byl prohlášen za vedoucího výpravy opery. Nejprve v Lublani a poté pro království Dalmatské se sídlem ve [[Split]]u, kde působil do roku [[1929]]. V Jugoslávii si na živobytí vydělával jako pedagog. Přednášel dějiny umění a estetiku. Jeho mladší bratři Josef ([[1899]]–[[1945]]) a Ludvík ([[1903]]–[[1980]]) se také stali malíři. Spolu s bratry cestoval po Evropě. Žili v [[Itálie|Itálii]], [[Nizozemsko|Nizozemsku]] a ve [[Španělsko|Španělsku]] se stali účastníky občanské války, která právě probíhala ([[1930]]). Roku [[1931]] byl Alois Schneiderka jmenován na post kulturního atašé pro [[Bulharsko]] na pozvání bulharské vlády a cara Borise. V Bulharsku pak restauroval památky byzantského umění ve [[Varna|Varně]], [[Sozopol]]u, Sv. Konstantinu a Mesembrii v Nesebaru. V roce [[1939]] se Schneiderka usadil opět v Česku na opuštěném konci [[Morava|Moravy]], kde pobýval na samotě. Alois se díky umělecké kázni nestaral o vlastní propagaci. Zhruba o 20 let později, uprostřed příprav na soláňský salón, však zemřel.