Jiří Langer: Porovnání verzí

Chlapec vyrůstal v prostředí zaměřeném na finanční přežití, domácnost byla zásluhou starších bratrů Františka a Josefa sice prodchnuta uměleckou, nikoli však láskyplně náboženskou atmosférou. Bratr František Langer v předmluvě sugestivně popisuje onen proces zvlažňování přístupu k víře u českých židů, kterak ještě jejich děd žijící na vesnici neholil se břitvou, ráno si vázal [[tfilin|obřadní řemínky]], hebrejským modlitbám rozuměl, na bohoslužby se scházel se židy z celého okolí a babička vařila přísnou [[košer]] stravu a zachovávala všecky rituální zvyklosti. Pak se jejich potomci začali stěhovat do měst a nové okolí, jiný způsob života, denní životní shon a vůbec jen světské starosti a myšlenky, které na ně doléhaly, náboženskému cítění nepřidaly nic a leckterému staré zvyklosti činily obtížnými. Františkův a Jiřího otec již modlitbám nerozuměl, modlitební řemínky postupně používal stále řidčeji, košer strava se udržela dlouho hlavně díky katolické hospodyni a v obchodě bylo otevřeno i v sobotu.

 

 

A pak se Jiří zcela ponořil do náboženství, naučil se hebrejsky a sedával nad hebrejskými folianty, zejména talmudu, dodržuje mnohé tradiční příkazy a zvyklosti, dle bratra Františka až do všelijakých formalit a detailů, snad už archaických a jen symbolického významu.

 

== Langerův literární vrchol ==

Jeho nejvýznamnějším dílem je kniha Devět bran, sbírka chasidských legend. Jiří dal svému bratru rukopis ke stylizaci, ale František nakonec neupravil ani čárku:

„Pustil jsem se do čtení a na stylizaci jsem zprvu vůbec nemohl ani myslit. Prostě mne chytily děje, příběhy, líčení, vyprávění, nechal jsem se unášet jejich fantaskností, exotičností a vůbec celou jejich originalitou, a četl jsem a četl. (…) Legendy vypravovaly o světcích, zázračných rabínech, kteří takové divy dokáží. Jenže tihle světci jsou s Hospodinem skoro v intimních stycích, dovolí si být k němu bezmála drzí, takže nakonec nějaký ten boží zázrak vypadá jako sousedská výpomoc. Vypravují o chasidských lidičkách, o zvláštních dětech božích, kteří pro svou nesmírnou zbožnost mají vzácnou privilej, že si směji prostřednictví svých světců vyžádat od přízně nebeské všecko, co potřebují k životu. Avšak jejich život je tak skromňoučký, a prosby jsou podle něho, takže ty vyprošené maličkosti by se mohly pořídit i bez zázraku, jak je to všechno krásně lidské a pozemské.“

Lodě byly ovšem pod různými záminkami nacisty zdržovány, až je zastihly v přístavu Sulina kruté mrazy – řeka hluboko zamrzla a lodě s ní. Lidé byli uvězněni v mínus 30 stupních Celsia a s nedostatkem jídla, takže je logické, že se rozšířily rozličné choroby. Toto trvalo až do února roku 1940, kdy za pomoci českých krajanů usedlých v Rumunsku a zákroku velvyslance u britské vlády, byli zachráněni a převezeni do [[Istanbul]]u. Jiří to odnesl obzvláště, protože svá zavazadla naplnil především svými nejmilejšími knihami – 200 si jich vezl a vedle zápalu plic měl i zánět ledvin. Nefridita brzy došla do vleklého stavu a proměnila se ve smrtelnou nefrózu.

 

 

„Pro sebe, aby přinesl trochu jasu do svých smutných myšlenek, psal opět hebrejskou poezii a otiskoval své básně v časopisech. Byly mezi nimi i básně o Praze, o Staronové synagóze. Jeho verše měly živou a srdečnou odezvu“, vzpomíná František Langer na to, co se dozvěděl z jeho dopisů.

 

== Dílo ==

* ''Básně a písně přátelství. Trocha balzámu – Pijutim ve-širej jedidot. Meat cori'' (2013) – Hebrejské básně v překladu a s komentáři Denisy G. Goldmannové. (Hebrejský originál s paralelním českým překladem), ISBN 978-80-87343-25-8, Nakladatelství P3K, Praha, 152 stran.

* ''Die Erotik der Kabbala'' ([[1923]]) – česky ''Erotika kabaly'', ISBN 80-900228-3-9, Horus, Brno [[1991]].

 

{{DEFAULTSORT:Langer, Jiří Mordechaj Zeev}}

[[Kategorie:Narození 1894]]

[[Kategorie:Úmrtí 1943]]

[[Kategorie:Překladatelé do češtiny]]

[[Kategorie:Pohřbení na hřbitově Nachlat Jicchak]]