Baruch Spinoza: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎O Spinozovi: redukce nespecifických knih
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Nahrazení automaticky vkládané kategorie Úmrtí; kosmetické úpravy
Řádek 30:
Roku [[1670]] uveřejnil anonymně „Teologicko-politický traktát“, kde sice uznával absolutní moc vladaře, nicméně v polemice s [[Hobbes]]em doporučoval panovníkům v jejich vlastním zájmu mírnost a názorovou toleranci. Cílem státu je podle něho svoboda. Roku [[1672]] byl zavražděn liberální regent De Witt a roku [[1674]] byl Traktát v Holandsku zakázán. Spinozu v Haagu navštěvoval [[Henry Oldenburg]], [[Gottfried Wilhelm Leibniz|Leibniz]] a von Tschirnhaus, na něž Traktát udělal velký dojem, i když Leibniz jeho systém výslovně odmítl. Roku [[1677]] Spinoza náhle zemřel, patrně na tuberkulosu, která snad souvisela s jeho brusičským povoláním. Benedikt Spinoza žil po celý život osaměle, v příkladné skromnosti a poctivosti a několikrát osvědčil velkou občanskou statečnost. Třebaže v něm jeho okolí většinou vidělo ateistu, jeho filosofie je bez Boha nemyslitelná, a i když zůstal po zbytek života bez jakékoli konfese, svou židovskou identitu nepopíral. Jeho myšlení pak obsahuje i některé prvky kabaly a tradiční židovské etiky. [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]] za Boha nepokládal, oceňoval jej však jako vzor lidské dokonalosti. Ještě v roce [[1677]] vydali přátelé pod názvem „Opera posthuma" [Posmrtné spisy]<ref>RÖD, Wolfgang. ''Novověká filosofie. I, Od Francise Bacona po Spinozu.'' Překlad Jindřich Karásek. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2001. 383 s. Dějiny filosofie; sv. 8. ISBN 80-7298-039-4. [Viz str. 282.]</ref><ref>HEMELÍK, Martin. ''Spinoza: Život filozofa.'' Olomouc: Votobia, 1996, 167 s. ISBN 80-7198-037-4. [Viz str. 117–118.]</ref> jeho dosud nevydané dílo, tj. „Etiku“, „Politický traktát“, „Pojednání o nápravě rozumu“, hebrejskou gramatiku – vesměs nedokončené - a Spinozovy dopisy.
 
[[Katolická církev]] zařadila téměř celé dílo Barucha Spinozy na [[Index librorum prohibitorum|Index zakázaných knih]].<ref>STÖRIG, Hans Joachim. ''Malé dějiny filosofie.'' 7., přeprac. a rozš. vyd., V Karmelitánském nakl. 1. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000. 630 s. ISBN 80-7192-500-4. [Viz str. 252.]</ref> Spisy, které byly vydány v „Opera posthuma", byly na ''Index'' zařazeny dekretem ze dne 29. srpna 1690. „Teologicko-politický traktát", který Spinoza vydal anonymně v roce 1670, byl na ''Index'' zařazen dekretem ze dne 3. února 1679.<ref>''Index librorum prohibitorum'' / Leonis XIII Summi Pontificis auctoritate recognitus SSmi. D. N. Pii pp. XI iussu editus. Romae : Typis polyglottis Vaticanis, 1924. 292 s. [Viz str. 257 a 268.]</ref>
{{citát|Nemyslím, že by pro spásu duše bylo nutné poznat Krista podle těla. Zato pokud jde o Věčného Božího Syna, Věčnou Boží Moudrost, jak se projevuje ve všech věcech, hlavně v lidské duši a nade všechno v Ježíši Kristu – to je úplně jiná věc.|Dopis Oldenburgovi 21/73, listopad 1675<ref name="jedna">Citáty z dopisů jsou přeloženy z anglické Wikiquote.</ref>}}
 
Řádek 52:
{{citát|Kdyby trojúhelník mohl mluvit, také by řekl, že Bůh je bytostně trojúhelníkovitý, tak jako kruh by řekl, že je kruhový.|Dopis H. Boxelovi 56/60 z roku 1674<ref name="jedna"/>}}
 
Je třeba upozornit na skutečnost, že existují různé interpretace Spinozovy metafyziky. [[Josef Tvrdý]]<ref>TVRDÝ, Josef. ''Průvodce dějinami evropské filosofie.'' 2. vyd. Brno: Komenium, 1947. 490 s. [Viz str. 221.]</ref> i profesor [[František Drtina|Drtina]]<ref> DRTINA, František. ''Úvod do filosofie: myšlenkový vývoj evropského lidstva. 2. svazek (Nová doba).'' 2. vydání. Praha: J. Laichter, 1948. 506 s. [Viz str. 219.]</ref> považovali Spinozu za klasického představitele [[Panteismus|panteismu]]. Také profesor Rast uvádí, že „''Spinoza učí jednoznačnému panteismu. Bůh je »natura naturans«'' [příroda tvořící''], mody jsou »natura naturata«'' [příroda vytvářená], ''avšak v základě je všechno jedno."
''<ref>RAST, Maximilian. ''Spinozismus''. In: BRUGGER, Walter aj. ''Filosofický slovník.'' 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1994. 639 s. ISBN 80-206-0409-X. [Citovaný text je na str. 401.]</ref>
 
Řádek 59:
Profesor Muller konstatoval: ''„Spinozův Bůh venkoncem není transcendentní a »jiný«. Bůh je příroda sama../.../ Jedinečná nekonečná příroda neboli Bůh tak může být pochopena dvěma způsoby: buď jako jeden Bůh a jako »natura naturans«, anebo jako nekonečný řád konečných věcí a jako »natura naturata«".''<ref>MULLER, Richard A. ''Benedikt Spinoza.'' In: McGREAL, Ian Philip, ed. ''Velké postavy západního myšlení: slovník myslitelů.'' Překlad Martin Pokorný. Vyd. 1. Praha: Prostor, 1997. 707 s. ISBN 80-85190-61-3. [Stať je na str. 265–271, cituji ze str. 270.]</ref> Ve Spinozově myšlení neexistuje prostor pro osobního Boha<ref>WEISCHEDEL, Wilhelm. ''Zadní schodiště filosofie.'' Překlad Jiří Horák. Olomouc: Votobia, [1993]. 249 s. ISBN 80-85619-36-9. [Kapitola „Spinoza neboli bojkot pravdy" je na na str. 110–118; viz str. 117.]</ref> a náboženské přesvědčení o nesmrtelnosti duše považoval za iluzi.<ref>KENNY, Anthony. ''Stručné dějiny západní filosofie: [Orig.: A brief history of western philosophy].'' 1. vyd. Praha: Volvox Globator, 2000, 515 s. ISBN 80-7207-374-5. [Viz str. 322.]</ref>
 
Na možnost různých interpretací Spinozových názorů upozorňuje profesor Kenny: ''„Klíčem ke Spinozově filozofii je [[Monismus|monismus]], tj. myšlenka, že existuje jen jedna jediná substance, nekonečná božská substance, která je identická s přírodou: Deus sive Natura, »Bůh čili příroda«."'' Toto ztotožnění Boha s přírodou lze pojímat různě. ''„Pokud někdo chápe Boha v jeho systému jako prostě kódovaný způsob odkazující k řádu věcí v přirozeném světě, pak se bude Spinoza jevit jako nefalšovaný [[Ateismus|ateista]]".''<ref>KENNY, Anthony. ''Stručné dějiny západní filosofie: [Orig.: A brief history of western philosophy].'' 1. vyd. Praha: Volvox Globator, 2000, 515 s. ISBN 80-7207-374-5. [Citovaný text je na str. 319.]</ref>
 
Materialistické pojetí Spinozova monismu zastávali marxističtí badatelé.<ref>ALEXANDROV, G. F., ed. et al. ''Dějiny filosofie. II, Filosofie XV. - XVIII. století.'' Překlad Hana Malínská a Jaroslav Vlček. 1., autoris. vyd. Praha: Svoboda, 1952. 518, [4] s. [Kapitola „Spinoza" je na str. 196–231.]</ref><ref>BUHR, Manfred a STARKE, Manfred. ''Spinozismus''. In: ''Filozofický slovník: O-Z.'' Praha: Svoboda, 1985. 481 s. [Viz str. 240–242.]</ref> Nábožensky založení myslitelé Spinozův [[Monismus|monismus]] a [[Panteismus|panteismus]] většinou odmítali; v českých zemích ke kritikům Spinozovy metafyziky patřili např. katolický učenec Josef Pospíšil<ref>POSPÍŠIL, Josef. ''Filosofie podle zásad sv. Tomáše Akvinského. 2. díl. Kosmologie se zvláštním zřetelem k moderním vědám přírodním.'' Brno: Papežská knihtiskárna benediktinů rajhradských, 1897. 1104 s. [Viz oddíl III. „Monismus jest absurdní ve všech svých tvarech", § 35 „Monismus pantheistický" na str. 285–293.]</ref> a profesor [[Emanuel Rádl]], který vyjádřil i pochybnost o Spinozově víře v nějakého Boha: ''„Víra mu však naprosto scházela, víra v lidi i v Boha; že užíval často '''slova''' bůh, nic neznamená."''<ref>RÁDL, Emanuel. ''Dějiny filosofie. II., Novověk.'' Praha: Votobia, 1999. 668 s. ISBN 80-7220-064-X. [Viz str. 254–266; citovaný text je na str. 258.]</ref>
 
=== Etika a politická filosofie ===
Řádek 127:
* NADLER, Steven. ''Spinoza: A Life. ''Cambridge, 1999. ISBN 0-521-00293-1 (anglicky)
* ''Ottův slovník naučný'', heslo Spinoza, díl 23, strana 814.
* [[Emanuel Rádl|RÁDL, Emanuel]]. ''Dějiny filosofie. II., Novověk.'' Praha: Votobia, 1999. 668 s. ISBN 80-7220-064-X. [O Spinozových názorech viz zejména str. 252–266.]
* RÖD, W. ''Novověká filosofie I. Od Francise Bacona po Spinozu''. Praha: OIKOYMENH, 2001 - 383 s. ; 21&nbsp;cm ISBN 80-7298-039-4
* TIPPELT, Hynek. ''Vztah ideje a afektu u Spinozy: inkrementálně-holistická interpretace''. Vyd. 1. Ústí n. Labem: Filozofická fakulta Univerzity J.E. Purkyně v Ústí n. Labem, 2010. 208 s. Acta Universitatis Purkynianae, Facultatis Philosophicae. Studia Philosophica; sv. 4. ISBN 978-80-7414-261-1.
Řádek 157:
 
{{DEFAULTSORT:Spinoza, Baruch}}
 
[[Kategorie:Židovští filozofové]]
[[Kategorie:Nizozemští filozofové]]
Řádek 169 ⟶ 170:
[[Kategorie:Osobnosti na izraelských poštovních známkách]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Úmrtí 21. února]]