Gnosticismus: Porovnání verzí

'''Gnóze''' (z [[řečtina|řec.]] ''gnósis'', γνώσις poznání) nebo také '''gnosticismus''' je [[Náboženství|nábožensko]] – [[Filosofie|filozofický]] směr pozdní [[Starověk|antiky]], který zažil svůj největší rozmach v 1. až -3. století našeho letopočtu. Charakteristické je pro něj odmítání hmotného světa, přesvědčení o spásné roli poznání a víra v božskou jiskru v člověku. Tento článek nepojednává o středověkých představách o gnosticismu ani se nezabývá novognosticismem či jinými proudy tzv. [[Západní ezoterismus|západního ezoterismu]].

Otázkou vzniku gnosticismu se badatelé zabývají od počátků jeho vědeckého studia v 19. století. Jde o kontroverzní téma, protože případná odpověď úzce souvisí s názory badatelů na povahu gnosticismu a jeho postavení mezi náboženstvími antiky.<ref>CHALUPA, Aleš, ''Gnosticismus...'', s. 27.</ref> Řešení těchto otázek překáží zlomkovitost dochovaných pramenů, které zároveň většinou nelze přesně datovat. Do mnoha diskuzí ohledně vzniku gnosticismu se také prolíná otázka jeho vztahu ke křesťanství.<ref>CHALUPA, Aleš, ''Gnosticismus...'', s. 28.</ref> Takto může být pojímán jako křesťanská hereze, jedna z forem raného křesťanství, předkřesťanský a protokřesťanský fenomén nebo jako nezávislá tradice zcela odlišná od křesťanství.<ref name=":4" /> Po nálezu knihovny z Nag Hammádí začaly převažovat spíše hypotézy zdůrazňující vliv judaismu na formování gnosticismu, tzn. vznik gnosticismu jako jednoho z proudů poexilního judaismu, případně teorie o jeho původu v protižidovské polemice v době vyčleňování křesťanství jako samostatného náboženství.<ref name=":4">CHALUPA, Aleš, ''Gnosticismus''..., s. 28-29.</ref>

Pojem '''gnóze''' byl původně používaný v prostředí řeckých filozofických škol, kde sloužil k označení rozumového poznání skutečné podstaty věcí (které se liší od zdánlivého poznání vzniklého vnějším pozorováním). V helénistickém období se význam rozšířil také o poznání zprostředkované božskou milostí. Šlo jednak o poznání povahy božstva a skutečné podstaty světa, ale též o poznání, které umožňovalo nalezení cesty k vysvobození či spáse duše. Toto poznání ale obvykle nebylo přístupné všem, ale bylo vyhrazené pouze užšímu kruhu zasvěcenců.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Chalupa|jméno=Aleš|příjmení2=|jméno2=|titul=Gnosticismus|vydání=1|vydavatel=Masarykova univerzita|místo=Brno|rok=2013|počet stran=81|strany=5-6|isbn=978-80-210-6507-9}}</ref>

Termín '''gnosticismus''' slouží k označení konkrétního typu gnóze a jejích nositelů existujícího přibližně v 1.-4. století našeho letopočtu, který byl terčem polemiky ze strany raně křesťanských autorů či představitelů některých filozofických škol.<ref name=":5" /> Použití tohoto pojmu však není z období antiky doloženo. Poprvé jej použil roku 1669 anglický filozof [[Henry More]] jako nástroj v polemice s katolictvím.<ref name=":5">CHALUPA, Aleš, ''Gnosticismus...'', s. 6.</ref> Vymezení pojmů gnóze a gnosticismus ale komplikuje rozdílné chápání jejich významové náplně i vzájemného vztahu v různých národních badatelských tradicích.<ref name=":5" /> Roku 1966 se těmto otázkám věnoval kongres v Messině, jehož výsledkem byl návrh používat pojem gnosticismus pro hnutí, které vzniklo v některých skupinách působících ve 2. st.n.l. a pojem gnóze chápat jako znalost božského zjevení vyhrazeného užší elitě.<ref>{{Citace monografie|příjmeníname=Chalupa|jméno=Aleš|příjmení2=|jméno2=|titul=Gnosticismus|vydání=1|vydavatel=Masarykova":5" univerzita|místo=Brno|rok=2013|počet stran=81|strany=7|isbn=978-80-210-6507-9}}</ref>

Gnostické myšlení bylo příkladem pozdně [[Helénismus|helénistické]] strategie radikální osobní existence. Jeho pohled na vnitřní či duchovní vykoupení byl převážně intelektuální.<ref>MARTIN, Luther M., ''Helénistická náboženství...'', s. 119.</ref> Zřídkakdy se profilovaloprofiloval jako autonomní hnutí, ale spíše prostřednictvím existujících náboženských a filozofických tradic, jako byly židovské [[Apokalyptika|apokalyptické]] a [[Mudroslovné knihy|mudroslovné]] spekulace, [[Orfismus (náboženství)|orfismus]], středoplatonismus a zejména [[křesťanství]].<ref>MARTIN, Luther M., ''Helénistická náboženství...'', s. 120.</ref> Samotní gnostikové považovali svoje pojetí tradic za nadřazené vůči jejich negnostickým chápáním. Gnosticismus začali jako samostatný proud považovat [[Patristika|křesťanští otcové]], kteříkdyž ho interpretovali jako [[Hereze v křesťanství|křesťanskou herezi]].<ref>{{Citace monografie|příjmení=Martin|jméno=Luther M.|příjmení2=|jméno2=|titul=Helénistická náboženství|vydání=1|vydavatel=Masarykova univerzita|místo=Brno|rok=2013|počet stran=161|strany=119-120|isbn=80-210-1702-3}}</ref>

Většina gnostických sytémů vznikla v okrajových proudech judaismu. Mnohé spisy lze považovat za výklady nebo přepracování textů ze Starého zákona, které obsahují polemiky s jejich převažující interpretací. Gnostické spisy se často odvolávají na starozákonní postavy ([[Adam]], [[Šét]], [[Kain]], [[Šém (biblická postava)|Šém]], [[Noe]]) jako na své předchůdce či autority. V gnosticismu je také patrný vliv židovské apokalyptiky, která je charakterizovaná vírou, že brzy přijde konec světa, a že Bůh pravým věřícím svěřil tajnou ezoterickou moudrost, která vede k vědění zaručujícímu spásu. Toto vědění je ale přístupné pouze zasvěceným, takže se v tomto proudu judaismu ostře rozlišuje mezi „zbožnými” a „bezbožnými”.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Rudolph|jméno=Kurt|příjmení2=|jméno2=|titul=Gnóze: Podstata a dějiny náboženského směru pozdní antiky|vydání=4|vydavatel=Vyšehrad|místo=|rok=2010|počet stran=456|strany=275-276|isbn=978-80-7021-947-8}}</ref> Polemiku okrajových skupin diasporního [[Judaismus|judaismu]] s jeho hlavním proudem lze pozorovat v gnostických textech jako např. [[Podstata Archontů|Podstata archontů]] (NHC II, 4), které se zabývají alternativním výkladem knihy [[Genesis]]. Gnóze se vůči judaismu ostře vymezuje. Židovského Boha [[JHVH|JahveJahveho]] označuje jako Démiurga, který pouzesice stvořil hmotný svět, aale ve skutečnosti ještě nad ním ještě existuje vyšší neznámý Bůh, kterého Židé nevidí.<ref>Pokorný 1986, str. 50.</ref>

Podobně i skupina na okraji židovství známá díky nálezu [[Svitky od Mrtvého moře|Kumránských svitků]] v roce 1947 nabízí spojnici pro objasnění původu gnostických představ vztahujících se k soteriologickému (spásnému) vědění a kosmologickému dualismu. Vedle přísného dodržování židovského Zákona se zde totiž objevují i prvky typické pro gnózi. <ref>RUDOLPH, Kurt, ''Gnóze...'', s. 278.</ref>

Také v tradici raně židovské [[Mudroslovné knihy|mudroslovné]] literatury, kterou datujeme 4.-1. st.př.n.l., a na kterou gnosticismus navazuje, je Moudrost (v gnostických textech Sofia) postava úzce spojená s Bohem, kterého někdy dokonce zastupuje. Moudrost ochraňuje celý Izrael či zbožné jednotlivce a vede je spáse.<ref>RUDOLPH, Kurt, ''Gnóze...'', s. 279.</ref>

Zejména myšlenka eschatologického soudu, vzkříšení mrtvých, konceptkonceptu věků (aeony) a dualismusdualismu se do židovské apokalyptiky dostaly vlivem íránsko-[[Zoroastrismus|zoroastrovských]] náboženských představ, a poté i do gnosticismu. Některé prvky v gnosticismu jsou však na judaismu nezávislé, např. motiv z „Písně o perle” z [[Tomášovo evangelium|Tomášova evangelia]], především pak [[manicheismus]] a [[mandejci]], což jsou v zásadě samostatná hnutí, která na gnosticismus navazují a lze označit jako „íránskou gnózi”.<ref>RUDOLPH, Kurt, ''Gnóze...'', s. 280-281.</ref>

Gnostické prameny byly většinou napsány řecky a využívaly terminologii z řecké filozofie. Ohledně stavby světa a nauky o bohu velké gnostické systémy navazovaly na řeckou platónskou filozofii např. u dualismu ducha a hmoty nebo u problému přechodu od božské jednoty k rozmanitosti kosmu.<ref>RUDOLPH, Kurt, ''Gnóze...'', s. 282-283.</ref> Gnostikové často používali převzatou řeckou terminologii, (termíny jako ''aión, ennoia, sofia, bythos'').

Od prvního století př.n.l. se v helénistickém světě objevuje postava mužského vykupitele (např. [[mithraismus]], křesťanství). V období antiky byl kosmos ztotožňovaný s ženským principem vrtkavé štěstěny (Fortuna), ale postupně bylzačal být spojovaný už jen s negativními vlastnostmi feminina, včetně spolčení se s démonickými silami, které působí zotročení lidí. DalšímNežádoucím zdůsledkem jejichvlády negativníchkrutého důsledkůa mělonevypočitatelného býtOsudu bylo také vyloučení protikladného mužského boha.<ref>MARTIN, Luther M., ''Helénistická náboženství...'', s. 117.</ref> Vliv těchto negativních kosmických sil se vztahoval nejenom na hvězdné a planetární sféry, ale také na tělesnou podstatu individuální existence podle principu paralel mikrokosmu a makrokosmu. To vedlo k mytologizaci nedostatků veškeré existence jako [[Kosmogonie|kosmogonického]] a [[Antropogonie|antropogonického]] pádu z říše božského ducha do hmoty. Tento pokleslý kosmos už tedy nebylo možné proměnit vlivem soteriologického působení, jak to bylo typické pro mystéria.<ref>MARTIN, Luther M., ''Helénistická náboženství''..., s. 117-118.</ref>

Mýtické přehodnocení tohoto světa jako zcela negativního bylo základem pro odmítnutí jakýchkoli nároků vnějšího světa na lidskou existenci (včetně sociálních, politických či kosmologických tlaků), což vedlo k radikální změně orientace na poznání sebe sama. Pravé já mohlo být z hmoty vysvobozeno pouze znovusjednocením sse jehosvou transcendentní podstatou, a k tomu bylo třeba překonat zotročující síly kosmu. K feminní podstatě padlé hmoty poskytoval alternativu pouze transcendentní mužský princip. Až zásahem maskulinního vykupitele byla duše schopná překonat svou padlou feminní stránku a znovu se sjednotit s nadkosmickým božským Otcem.<ref>MARTIN, Luther M., ''Helénistická náboženství''..., s. 119.</ref>

Gnosticismus sice nemá jednotnou teologii, ale lze u něj pozorovat určité typické prvky, i když jsou často vyjadřované různými způsoby. Gnostické skupiny využívaly velké množství textů z různých náboženských i filozofických tradic, a z nich převzaté motivy začleňovaly do vlastního systému.<ref>CHALUPA, Aleš, Gnosticismus..., s. 16.</ref>

Důležitým rysem gnosticismu je ztotožňování viditelného, hmotného světa se zlem. Hmotný svět je takto pokládaný za říši temnoty, kterou stvořila nižší božská bytost.<ref name="r201067">RUDOLPH, Kurt, ''Gnóze...'', s. 66-67.</ref> Protikladem je nadkosmický svět, kterýkde jesídlí sídlemNejvyšší Nejvyššího BohaBůh, který je nepoznatelný a nepochopitelný,. některéNěkteré směry ho proto popisují pomocí negativních přívlastků (např. nepopsatelný, nespatřitelný, nevýslovný, aj.). Představa nejvyššího Boha je spojená i s myšlenkou konečné jednoty Boha a člověka, jehož božská podstata byla kdysi součástí nadkosmické boží říše.<ref>CHALUPA, Aleš, ''Gnosticismus...'', s. 18.</ref>

Nejvyšší Bůh stvořil ke svému obrazu aeony. Jedním z nich je Sofia (moudrost), která se ale rozhodla stvořit vlastní obraz bez souhlasu Boha, což ale vedlo ke stvoření nepovedené a zdeformované bytosti. [[Sofia]] ji proto vypudila mimo ''[[Pléróma]]'' (řec. plnost, naplnění), ale protože i tato bytost zdědila část božské moci, tak podle svého nedokonalého obrazu stvořila vlastní aeony a archonty, planety i dvanáct znamení zvěrokruhu. Tato bytost je [[Demiurg|Démiurgem]], který stvořil zemi i kosmos. Při stvoření člověka však o svou božskou částici přicházípřišel, kdyžprotože ji vlivem zásahu Sofie vdechnevdechnul člověku, aby jej oživil.<ref>CHALUPA, Aleš, ''Gnosticismus...'', s. 19.</ref>

Člověk má prostřednictvím božské jiskry (''splinthér'') určité spojení s vyšším světem. Tato jiskra je vlivem stvoření uvězněná ve hmotě, ale člověk o její existenci neví, a proto mu tato pravda musí být zjevena zásahem Vykupitele pomocí jeho spásného poznání. V rámci valentinovské gnóze vznikla typologie lidí podle míry uvědomění si vlastní božské podstaty.<ref name=":2" /> V gnosticismu existuje představa božstva Člověka představovaného kosmickým Adamem. Tím může být přímo Nejvyšší Bůh, který byl vzorem ke stvoření člověka. Podle jiné verze byl kosmický Adam přímo stvořený Bohem a nižší bytosti se na stvoření člověka podílely podle něj. Božstvo člověkČlověk tedy podle gnostiků existovalo před Démiurgem a není jeho dílem.<ref name=":2">CHALUPA, Aleš, ''Gnosticismus...'', s. 20.</ref>

Spása v gnostickém pojetí znamená překonání stavu nevědomosti, který někdy bývá přirovnáván ke spánku či opilosti, a dosažení konečného vysvobození božské jiskry člověka z hmoty. K tomu bylo zapotřebí poznání a často i správného způsobu života, který má bránit opětovnému připoutání gnostika ke hmotě. Podle některých pojetí má být stav uvědomění si božské jiskry ještě rozvíjený pod vedením gnostického učitele.<ref>CHAUPA, Aleš, ''Gnosticismus...'', s. 21.</ref> K samotnému návratu božské jiskry do ''Plérómatu'' dochází až smrtí gnostika, ale prakticky spásy dosahuje už za svého života, pokud dosáhl uvědomění si své božské podstaty a udržel tento stav až do své smrti. Jinak jeho duše zůstává v zajetí hmoty.<ref>CHALUPA, Aleš, ''Gnosticismus...'', s. 21-22.</ref>

Při návratu do ''Plérómatu'' musela duše gnostika projít planetárními sférami,. kK tomu bylo potřeba znát hesla a pečetě pro průchod říšemi služebníků Démiurga. Jejich popisy a zobrazení se zachovaly v textu ''Dvě knihy Jeú''. Samotný příchod duše do ''Plérómatu'' je popisovaný buďto jako „spočinutí” případně jako určité manželství mezi duší a Bohem Otcem.<ref>CHALUPA, Aleš, ''Gnosticismus...'', s. 23.</ref>

První skupinou jsou texty křesťanských hereziologů, které informují o jednotlivých gnostických společenstvích z pohledu křesťanské polemiky. Jejich pohled na gnózi formuje potřeba vymezovat se vůči ní a také z toho vyplývající tendenčnost. Navzdory tomu jsou cenným zdrojem informací. Tito autoři takto zachovali alespoň ve zlomcích některé gnostické texty. Do objevů prvních přímých pramenů a především nálezů [[rukopisy z Nag Hammádí|rukopisů z Nag Hammadí]] byly jediným zdrojem informací o gnosticismu.<ref name="ch7">Chalupa 2013, str.7.</ref> V dílech křesťanských hereziologů se tedy sice zachovaly citace z gnostických spisů, ale ty byly zejména vzhledem k celkovému rozsahu gnostické literatury velmi stručné a zároveň byly jejich myšlenky často vytrženy z kontextu.<ref>CHALUPA, Aleš, ''Gnosticismus...'', s. 9.</ref>

[[Justin Mučedník]] ve svém spisu ''Syntagma'' (Shrnutí) odvozuje jednotný původ hereze v působení Satana, který převrátil pravé křesťanské učení. I když se toto dílo nedochovalo, bylo patrně základem pro mnohé hereziology.<ref>CHALUPA, Aleš, ''Gnosticismus...'', s. 7.</ref> [[Irenej z Lyonu|Eirénaios z Lyonu]] napsal pětisvazkové dílo ''Adversus haereses'' (Proti herezím) dochované v latinském překladu. Počátek hereze připisoval působení Šimona Mága známého ze ''Skutků apoštolských''.<ref name=":6">CHALUPA, Aleš, ''Gnosticismus...'', s. 8.</ref> [[Hyppolitos Římský]] ve svém spise ''Refutatio omnium haeresium'' (Vyvrácení všech herezí) uvádí přímé citace z některých spisů, které jsou jinak ztracené (např. ''Naasejský traktát'', ''Velký výklad'').<ref name=":6" /> [[Tertullianus|Tertullián]] v ''De praescriptione haereticorum'' uvádí množství informací o některých gnostických systémech. Gnóze má podle něj původ v pohanské filozofii.<ref name=":6" /> [[Kléméns Alexandrijský|Klémens Alexandrijský]] působil v Alexandrii, kde byl gnosticismus rozšířený. Ve spisech ''Paedagogus'' a ''Stromateis'' se proto zabývá tím, jak má křesťan rozlišit mezi správnou a špatnou gnózí.<ref name=":6" /> [[Epifanios ze Salamíny]] je autorem díla ''Panarion omnium haeresium'' (Lékárnička proti všem herezím), kde shrnuje poznatky předchozích hereziologů. Píše ve čtvrtém století, kdy už gnostikové přestávali být vnímáni jako hrozba, v jeho díle jsou však k nalezení úryvky z jinde nedochovaných gnostických spisů.<ref>CHALUPA, Aleš, ''Gnosticismus...'', s. 7-9.</ref>

Používání pojmu gnosticismus jako vědecké kategorie bylo v poslední době podrobeno silné kritice pramenící z obecnější tendence zaměřovat se na původ užívaných pojmů, kontext jejich vzniku a způsob jejich využívání.<ref>CHALUPA, Aleš, ''Gnosticismus...'', s. 73.</ref> Pojem gnosticismus vznikl jako badatelský konstrukt a nelze ho použít jako model k vysvětlení historických procesů, protože tak jak ho chápe většina badatelů, nikdy neexistoval.<ref>CHALUPA, Aleš, ''Gnosticismus...'', s. 76.</ref> Jedním z navrhovaných řešení je využívání nižších kategorií a pojmů, případně zohlednění tradic.<ref>CHALUPA, Aleš, ''Gnosticismus...'', s. 75.</ref>