Gnosticismus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
smazání odkazů v reakci na diskuzi, jsou ve slovenštině a nejsou zásadní značka: editace z Vizuálního editoru |
úprava části interpretace pojmů, úprava úvozovek značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1:
'''Gnóze''' (z [[řečtina|řec.]] ''gnósis'', γνώσις poznání) nebo také '''gnosticismus''' je [[Náboženství|nábožensko]] – [[Filosofie|filozofický]] směr pozdní [[Starověk|antiky]], který zažil svůj největší rozmach v 1. až 3. století
== Interpretace pojmů gnóze a gnosticismus ==
Otázkou vzniku gnosticismu se badatelé zabývají od počátků jeho vědeckého studia v 19. století. Jde o kontroverzní téma, protože případná odpověď úzce souvisí s názory badatelů na povahu gnosticismu a jeho postavení mezi náboženstvími antiky. Řešení těchto otázek překáží zlomkovitost dochovaných pramenů, které zároveň většinou nelze přesně datovat. Do mnoha diskuzí ohledně vzniku gnosticismu se také prolíná otázka jeho vztahu ke křesťanství. Takto může být pojímán jako křesťanská hereze, jedna z forem raného křesťanství, předkřesťanský a protokřesťanský fenomén nebo jako nezávislá tradice zcela odlišná od křesťanství. Po nálezu
Pojem gnóze byl původně používaný v prostředí řeckých filozofických škol, kde sloužil k označení rozumového poznání skutečné podstaty věcí (které se liší od zdánlivého poznání vzniklého vnějším pozorováním). V helénistickém období se význam rozšířil také o poznání zprostředkované božskou milostí. Šlo jednak o poznání povahy božstva a skutečné podstaty světa, ale též o poznání, které umožňovalo nalezení cesty k vysvobození či spáse duše. Toto poznání ale obvykle nebylo přístupné všem, bylo vyhrazené užšímu kruhu zasvěcenců.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Chalupa|jméno=Aleš|příjmení2=|jméno2=|titul=Gnosticismus|vydání=1|vydavatel=Masarykova univerzita|místo=Brno|rok=2013|počet stran=81|strany=5-6|isbn=978-80-210-6507-9}}</ref>
Termín gnosticismus slouží k označení konkrétního typu gnóze a jejích nositelů existujícího přibližně v 1.-4. století našeho letopočtu, který byl terčem polemiky ze strany raně křesťanských autorů či představitelů některých filozofických škol. Použití tohoto pojmu však není z období antiky doloženo. Poprvé jej použil roku 1669 anglický filozof [[Henry More]] jako nástroj v polemice s katolictvím. Vymezení pojmů gnóze a gnosticismus ale komplikuje rozdílné chápání jejich významové náplně i vzájemného vztahu v různých národních badatelských tradicích. Roku 1966 se těmto otázkam věnoval kongres v Messině, jehož výsledkem byl návrh používat pojem gnosticismus pro hnutí, které vzniklo v některých skupinách působících ve 2. st.n.l. a pojem gnóze chápat jako znalost božského zjevení vyhrazeného užší elitě.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Chalupa|jméno=Aleš|příjmení2=|jméno2=|titul=Gnosticismus|vydání=1|vydavatel=Masarykova univerzita|místo=Brno|rok=2013|počet stran=81|strany=7|isbn=978-80-210-6507-9}}</ref>
Starověký gnosticismus vyvolal u křesťanských autorů značnou odezvu, která u některých hereziologů vedla k pojetí o genealogické návaznosti dualistických herezí od zoroastrismu přes gnostiky, manichejce až ke středověkým dualistickým herezím včetně katarství, se kterým se lze setkat i v některé starší odborné literatuře.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Zbíral|jméno=David|titul="Označení, typologie a genealogie středověkých herezí: Inspirace a výzvy pro teorii religionistiky"|periodikum=Religio: Revue pro religionistiku|datum=|ročník=18|číslo=2|strany=163-190, s. 184|url=}}</ref>
Během 18. a 19. století začal získávat popularitu tzv. západní ezoterismus. Je založený na historiografickém konceptu a navazuje na renesanční humanistický narativ o starověké moudrosti. Pro tento narativ je důležitý i koncept „vyššího vědění” či určité gnóze, ke které měli přístup různí pohanští starověcí učenci či Mojžíš (případně jiné starozákonní postavy) a jejíž vrcholnou formu přineslo křesťanství. Protože v renesanci vesměs nebyl prosazovaný kritický přístup, vznikl takto ahistorický koncept „dějin pravdy”, který se poté stal jedním s důležitých prvků západního ezoterismu.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Hanegraaff|jméno=Wouter J.|příjmení2=|jméno2=|titul=Esotericism and the Academy: Rejected Knowledge in Western Culture|vydání=1|vydavatel=Cambridge University Press|místo=Cambridge|rok=2012|počet stran=468|strany=5-76|isbn=978-0-521-19621-5}}</ref> Jedním z těchto proudů je i novognosticismus.
== Kontext vzniku ==
Řádek 53 ⟶ 57:
Spása v gnostickém pojetí znamená překonání stavu nevědomosti, který někdy bývá přirovnáván ke spánku či opilosti, a dosažení konečného vysvobození božské jiskry člověka z hmoty. K tomu bylo zapotřebí poznání a často i správného způsobu života, který má bránit opětovnému připoutání gnostika ke hmotě. Podle některých pojetí má být stav uvědomění si božské jiskry ještě rozvíjený pod vedením gnostického učitele. K samotnému návratu božské jiskry do Plérómatu dochází až smrtí gnostika, ale prakticky spásy dosahuje už za svého života, pokud dosáhl uvědomění si své božské podstaty a udržel tento stav až do své smrti. Jinak jeho duše zůstává v zajetí hmoty.<ref>CHALUPA, Aleš, ''Gnosticismus...'', s. 21-22.</ref>
Při návratu do Plérómatu musela duše gnostika projít planetárními sférami, k tomu bylo potřeba znát hesla a pečetě pro průchod říšemi služebníků Démiurga. Jejich popisy a zobrazení se zachovaly v textu ''Dvě knihy Jeú''. Samotný příchod duše do Plérómatu je popisovaný buďto jako
Dalším výrazným prvkem objevujícím se v gnosticismu je představa o
== Gnostické směry ==
Řádek 127 ⟶ 131:
== Literatura ==
*Ismo Dunderberg, „The School of Valentinus“, in: Antti Marjanen – Petri Luomanen (eds.), ''A Companion to Second-Century Christian “Heretics”,'' Leiden: E. J. Brill 2005, 64 – 99.
*Wouter J. Hanegraaff et al. (eds.), ''Dictionary of Gnosis & Western Esotericism,'' Leiden: E. J. Brill, 2006.
*Wouter J. Hanegraaff, ''Esotericism and the Academy: Rejected Knowledge in Western Culture'', Cambridge: Cambridge University Press, 2012.
*Aleš Chalupa ''Gnosticizmus'', Brno: Masarykova univerzita, 2013.
*Luther M. Martin, ''Helénistická náboženství'', Brno: Masarykova univerzita, 1997.
*Petr Pokorný, ''Píseň o perle. Tajné knihy starověkých gnostiků,'' Praha: Vyšehrad 1998 (druhé, rozšířené vydání; 1. vydání Vyšehrad 1986).
| |||