Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 11 bajtů ,  před 3 lety
m
Nahrazení automaticky vkládané kategorie narození; kosmetické úpravy
 
== Životopis ==
Narodil se jako třetí ze čtyř synů klasického filologa a pedagoga Josefa Patočky, dva z jeho bratří se také stali vysokoškolskými profesory. Jeho otec měl velkou úctu k [[Masaryk]]ovi a Hostinskému, za jejichž žáka se považoval.<ref>{{Citace periodika | příjmení = Zumr | jméno = Josef | autor = | odkaz na autora = Josef Zumr | titul = S Janem Patočkou o filosofii a filosofech (1967) | periodikum = Filosofický časopis | odkaz na periodikum = Filosofický časopis | rok = 2007 | ročník = 55 | číslo = 3 | strany = 340 | poznámky = Text je přetištěn z Filosofického časopisu, 15, 1967, č. 5, s. 585-598 }}</ref> Po maturitě v Praze se roku [[1925]] zapsal ke studiu slovanské [[filologie]], [[romanistika|romanistiky]] a [[filosofie]] na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofické fakultě UK]]. V roce [[1928]] při studijním pobytu v [[Paříž]]i se poprvé setkal s [[Edmund Husserl|Edmundem Husserlem]]. Roku [[1931]] promoval prací ''Pojem evidence a jeho význam pro noetiku'' u [[Jan Blahoslav Kozák|J. B. Kozáka]] a stal se jeho asistentem. Jako stipendista Humboldtovy nadace v roce [[1933]] studoval u Husserla a [[Martin Heidegger|Martina Heideggera]] ve [[Freiburg im Breisgau|Freiburgu]] fenomenologii a navázal celoživotní přátelství s Husserlovým asistentem [[Eugen Fink|Eugenem Finkem]].
 
Podílel se na založení ''Cercle philosophique de Prague'', stal se jeho českým sekretářem a v roce [[1936]] se habilitoval prací ''[[Přirozený svět]] jako filosofický problém'', která ovlivnila české filosofické prostředí na mnoho let. Od roku [[1937]] byl [[redaktor]]em časopisu ''Česká mysl'', spoluorganizoval Husserlovy přednášky v Praze a po jeho smrti (1938) se přičinil o záchranu jeho pozůstalosti.
 
Po uzavření českých vysokých škol [[1939]] učil na gymnáziu a vydal několik knížek jako přípravu pro budoucí studenty university; koncem války byl nasazen na stavbě. V roce [[1945]] se vrátil na UK, ale už roku 1949 ji musel opustit a krátce přednášel v Brně. Od roku [[1950]] pracoval v Ústavu T. G. Masaryka, pak ve Výzkumném ústavu pedagogickém, kde připravoval první vydání Komenského ''Všenápravy''. Od roku [[1964]] byl editorem ve Filosofickém ústavu AV, absolvoval přednáškové pobyty ve Francii, v Belgii a v Německu, roku [[1968]] se podruhé vrátil na UK, byl jmenován [[profesor]]em, ale roku [[1972]] byl penzionován. Roku 1971 získal [[čestný doktorát]] Technické univerzity v [[Cáchy|Cáchách]], nedostal však povolení k výjezdu. Roku [[1973]] odjel na mezinárodní filozofický kongres ve [[Varna|Varně]], jeho vystoupení však bylo přerušeno a měl pak zákaz cestovat i publikovat. Jeho přednášky v bytových seminářích byly významnými událostmi jinak vcelku šedého kulturního života 70. let.
 
V roce 1976 organizoval petici za propuštění mladých hudebníků kapely [[The Plastic People of the Universe|Plastic People]] a stal se (spolu s [[Václav Havel|V. Havlem]] a [[Jiří Hájek|J. Hájkem]]) jedním z prvních [[Seznam mluvčích Charty 77|mluvčích]] [[Charta 77|Charty 77]] (1.&nbsp;ledna 1977).
Občanské angažmá v „Chartě 77“ mu jistě ukrátilo život a zároveň získalo určitou proslulost, zejména v zahraničí.<ref>{{Citace periodika | příjmení = Sokol | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Sokol | titul = Jan Patočka a ''CHARTA 77'' | periodikum = Reflexe | odkaz na periodikum = Reflexe (časopis) | rok = 2007 | číslo = 32 | strany = 15 | issn = 0862-6901 }}</ref>
 
Svými posledními texty k Chartě 77 jí vtiskl výrazný občanský a mravní charakter (v duchu své vlastní filosofie). Po setkání s nizozemským ministrem zahraničí [[Max van der Stoel|Van der Stoelem]] byl opakovaně vyslýchán [[Státní bezpečnost|StB]], po jednom náročném výslechu byl hospitalizován a zemřel na [[mozková mrtvice|mozkovou mrtvici]]. Jeho pohřeb se stal významnou událostí protikomunistického odporu. Nekrolog četl [[Ladislav Menzel]], který v červenci následujícího roku předčasně zemřel. V letech 1977–1989 vyšlo v [[samizdat]]u 27 svazků „Archivního souboru“ Patočkova díla.
== Vydání Patočkových spisů ==
[[Soubor:Patocka grave.jpg|thumb|upright=1.1|Náhrobek Jana Patočky na [[Břevnovský hřbitov|hřbitově v&nbsp;Břevnově]]]]
Jen malá část Patočkova díla mohla vyjít za jeho života doma. Pětisvazkový výbor vyšel v&nbsp;80.&nbsp;letech v&nbsp;Německu. Deset knih bylo přeloženo do francouzštiny, další do angličtiny, italštiny, španělštiny a řady dalších jazyků. Od roku 1996 vychází česky v&nbsp;nakladatelství [[OIKOYMENH]] edice ''Sebrané spisy Jana Patočky'' (do roku 2014 vyšlo 16 svazků).
 
* ''Přirozený svět jako filosofický problém'', Praha 1936, 1970, 1992
* ''Sókratés'', Praha 1991
* ''Co jsou Češi?'', Praha 1992
* ''Evropa a doba poevropská'', Praha 1992
* ''Platón'', Praha 1992
* ''Tělo, společenství, jazyk, svět'', Praha 1995
 
{{DEFAULTSORT:Patočka, Jan}}
 
[[Kategorie:Čeští filozofové]]
[[Kategorie:Filosofové 20. století]]
[[Kategorie:Zemřelí na cévní mozkovou příhodu]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Narození 1. června]]
1 084 181

editací