Georg Raphael Donner: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
infobox umělce, drob. úpravy
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Nahrazení automaticky vkládané kategorie narození; kosmetické úpravy
Řádek 35:
[[Soubor:Kaplnka sv. Jána Almužníka03.jpg|thumb|left|Kaple sv. Jana Almužníka]]
 
První jeho velkou prací pro arcibiskupa byla ''výzdoba kaple sv. [[Jan Almužník|Jana Almužníka]]'' při [[Katedrála svatého Martina (Bratislava)|dómu sv. Martina]]. V kapli měly být uloženy v oltáři relikvie světce, ale rovněž měla být pohřební kaplí pro I. Esterházyho. Arcibiskup se nechal při stavbě inspirovat vzory pohřebních kaplí, které se nacházely v Římě. Pro výzdobu kaple byly použity dva druhy mramoru - z [[Innsbruck]]u, Benátek a pro vytvoření sochy arcibiskupa Donner použil mramor kararský. Před vytesáním soch Donner ještě pracuje ve Vídni na modelech.
 
Kaple sv. Jana Almužníka se nachází v závěru boční kaple dómu a vstup je tvořen reprezentačním portálem, který pokrývá řasený závěs přidržovaný andílky a nahoře je umístěna volutová kartuš s nápisem. Oltář se nachází naproti vchodu v [[Nika|nice]] při východní stěně kaple. Hlavním motivem je zde stříbrná truhla s relikviemi, při které stojí dva andělé v nadživotní velikosti na soklech. Truhla stojí na vysokém podstavci, nad kterým se rozpíná [[drapérie]] s korunou ve vrcholu, vytvářející [[baldachýn]], jehož dolní část drapérie je prodloužena pod truhlou a padá dolů k oltáři. [[Soubor:Kaplnka_sv._Jána_Almužníka01.jpg|thumb|Reprezentační vstup do kaple sv. Jana Almužníka]] Další konce baldachýnu drží smuteční andělé po stranách. U jejich nohou jsou na volutových výběžcích [[Tabernákulum|tabernáklu]] umístěny figury pololežících puttů s biskupskými atributami - berla a mitra. Na [[predella (část oltáře)|predelle]] [[oltář]]e se nachází ''bronzové reliéfy'', které byly původně pozlacené. Zobrazují scény s pašijovými výjevy, zleva doprava: ''Bičování, [[Ježíš Kristus|Kristus]] na hoře Olivetské, Nesení kříže, Pieta (ústřední motiv), Vztyčování kříže, Kladení do hrobu a Korunování trním''. ''Socha Imricha Esterházyho'' je umístěna v nice po pravé straně oltáře. Arcibiskup klečí na volutovém klekátku z červeného mramoru, je oblečen v kněžském ornátě a vedle nohou mu leží kněžská koruna. Postava je mírně nakloněná dopředu a hlavu má pokorně skloněnou - zbožně se modlí k oltáři sv. Jana Almužníka. Tvář donátora je reálným portrétem a je měkce modelována. Do kaple byly slavnostně přeneseny ostatky sv. Jana Almužníka 28. října 1732.
Řádek 53:
Roku 1736 obdržela jeho dílna zakázku na ''oltář v kostele v [[Marianka|Marianke]]'' u Bratislavy. V této době pracoval v jeho dílně [[Gottfried Fritsch]], dalším členem dílny a nejnadanějším žákem byl [[Jan Mikuláš Moll]]. Donnerovými žáky byli také [[Ignác Wurschbauer]], bratři Matthias a Sebastian Donnerovi, [[Ľudovít Gode]], [[František Kohl]], [[F. Anton Sambách]] a [[Andrej Berckart]].
Opět zde byl objednavatelem Imrich Esterázy, protože byl v tomto kostele vysvěcen na kněze. Oltář se skládá z tabernáklu, nástavce s glorií a v centru se nacházela středověká soška Panny Marie. Ta je obklopena sedmicípou hvězdou a po stranách ji drží dva andělé. Nahoře se objevují štukové obláčky okolo ústřední scény s puttami a na vrcholu je postava Boha Otce. V dolní části stojí po stranách na samostatných volutách sochy sv. Antonína Velkého a sv. Pavla Poustevníka. Uprostřed niky v tabernáklu je reliéf palmy, na které sedí havran. Celá scéna má evokovat setkání sv. Pavla se sv. Antonínem na poušti.
Podle kronikářů měla být dolní část oltáře z červeného mramoru, sochy andělů a světců z tvrdého kamene mramorované bílým štukem. Postavy puttů a Boha Otce mohly mít vytvořené kostry ze železa potaženou sádrou - z té měla být i oblaka.
Oltář v Marianke čekal stejný osud jako hlavní oltář dómu sv. Martina. Byl v 19. století zničen díky puristickým názorům té doby. Roku 1877 zůstala jen z celého oltáře na místě soška Madony. Obě sochy světců byly špatně zrestaurovány a přemístěny před vchod kaple Milosti. Sochy byly opět zrestaurovány roku 1978 a nacházejí se ve [[Slovenská národní galerie|Slovenské národní galerii]].
 
Řádek 70:
Gurská Pieta se stala poslední prací Georga Raphaela Donnera, který zemřel 15. února 1741.
 
== Literatura ==
* Soňa Greplová, Georg Raphael Donner (1693-1741) – život a dílo, ''Žáci a následovníci Georga Raphaela Donnera na Moravě'', Magisterská diplomová práce, Olomouc 2010, s. 18–30.
* Juraj Kostka a kol., Život a dielo J. R. Donner, ''Donner a jeho okruh na Slovensku'', Bratislava 1954, s. 9–46.
* Mária Malíková, ''Juraj Rafael Donner a Bratislava'', Bratislava 1993, s. 11–64.
 
== Externí odkazy ==
* {{NK ČR|jn20000700420}}
{{Commonscat}}
 
{{DEFAULTSORT:Donner, Georg Raphael}}
 
[[Kategorie:Narození 1693]]
[[Kategorie:Úmrtí 1741]]
Řádek 86 ⟶ 87:
[[Kategorie:Medailéři]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Narození 24. května]]