Gnosticismus: Porovnání verzí

Otázkou vzniku gnosticismu se badatelé zabývají od počátků jeho vědeckého studia v 19. století. Jde o kontroverzní téma, protože případná odpověď úzce souvisí s názory badatelů na povahu gnosticismu a jeho postavení mezi náboženskými směrynáboženstvími antiky. Řešení těchto otázek překáží zlomkovitost dochovaných pramenů, které zároveň většinou nelze přesně datovat. Do mnoha diskuzí ohledně vzniku gnosticismu se také prolíná otázka jeho vztahu ke křesťanství. Takto může být pojímán jako křesťanská hereze, jedna z forem raného křesťanství, předkřesťanský a protokřesťanský fenomén nebo jako nezávislá tradice zcela odlišná od křesťanství. Po nálezu kihovny z Nag Hammádí začaly převažovat spíše hypotézy zdůrazňující vliv judaismu na formování gnosticismu, tzn. vznik gnosticismu jako jednoho z proudů poexilního judaismu, případně teorie o jeho původu v protižidovské polemice v době vyčleňování křesťanství jako samostatného náboženství.<ref>CHALUPA, Aleš, ''Gnosticismus''..., s. 27-29.</ref>

Pojem gnóze byl původně používaný v prostředí řeckých filozofických škol, kde sloužil k označení rozumového poznání skutečné podstaty věcí (odlišnéhokteré se liší od zdánlivého poznání založenéhovzniklého navnějším pozorování vnějšího světapozorováním). V helénistickém období se význam rozšířil na také o poznání zprostředkované božskou milostí. Šlo jednak o poznání povahy božstva a skutečné podstaty světa, ale též o poznání, které umožňovalo nalezení cesty k vysvobození/ či spáse duše. Toto poznání všakale častoobvykle nebylo dosažitelnépřístupné pro všechnyvšem, ale bylo vyhrazené jenužšímu užšímkruhu elitámzasvěcenců.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Chalupa|jméno=Aleš|příjmení2=|jméno2=|titul=Gnosticismus|vydání=1|vydavatel=Masarykova univerzita|místo=Brno|rok=2013|počet stran=81|strany=5-6|isbn=978-80-210-6507-9}}</ref>

Termín gnosticismus slouží k označení specifickéhokonkrétního typu gnóze a jejích nositelů, který existovalexistujícího přibližně v prvních čtyřech1.-4. stoletíchstoletí našeho letopočtu, akterý byl terčem polemiky ze strany raně křesťanských autorů či představitelů některých filozofických škol. Použití tohoto pojmu však není z období antiky doloženo. Poprvé jej použil roku 1669 anglický filozof [[Henry More]] jako nástroj v polemice s katolictvím. Vymezení těchto pojmů gnóze a gnosticismus ale komplikuje jejich rozdílné chápání jejich významové náplně i vzájemného vztahu v různých národních badatelských tradicích. Roku 1966 se těmto otázkam věnoval kongres v Messině, jehož výsledkem byl návrh používat pojem gnosticismus pro hnutí, které začalovzniklo v některých skupinách působících ve 2. st.n.l. a pojem gnóze chápat jako znalost božského zjevení vyhrazeného užší elitě.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Chalupa|jméno=Aleš|příjmení2=|jméno2=|titul=Gnosticismus|vydání=1|vydavatel=Masarykova univerzita|místo=Brno|rok=2013|počet stran=81|strany=7|isbn=978-80-210-6507-9}}</ref>

Gnostické myšlení bylo příkladem pozdně [[Helénismus|helénistické]] strategie radikální osobní existence. Jeho pohled na vnitřní či duchovní vykoupení byl převážně intelektuální. Zřídkakdy se profilovalo jako autonomní hnutí, ale spíše prostřednictvím existujících náboženských a filozofických tradic, jako byly židovské [[Apokalyptika|apokalyptické]] a [[Mudroslovné knihy|mudroslovné]] spekulace, [[Orfismus (náboženství)|orfismus]], středoplatonismus a zejména [[křesťanství]]. JakoSamotní třídagnostikové sepovažovali gnostikovésvoje samipojetí považovalitradic za nadřazené negnostickýmvůči pojetímjejich svýchnegnostickým tradicchápáním. PojetíGnosticismus začali jako autonomníhosamostatný gnosticismuproud vytvořilipovažovat [[Patristika|křesťanští otcové]], kteří ho chápaliinterperetovali jako [[Hereze v křesťanství|křesťanskou herezi]].<ref>{{Citace monografie|příjmení=Martin|jméno=Luther M.|příjmení2=|jméno2=|titul=Helénistická náboženství|vydání=1|vydavatel=Masarykova univerzita|místo=Brno|rok=2013|počet stran=161|strany=119-120|isbn=80-210-1702-3}}</ref>

Většina gnostických sytémů vznikla nav okrajiokrajových židovstvíproudech judaismu. Mnohé spisy lze chápatpovažovat jakoza výklady či parafrázenebo starozákonníchpřepracování textů ze Starého zákona, častokteré polemizujíobsahují polemiky s jejich oficiálnípřevažující interpretací. ČastoGnostické spisy se často odvolávají na starozákonní postavy ([[Adam]], [[Šét]], [[Kain]], [[Šém (biblická postava)|Šém]], [[Noe]]) jako na své předkypředchůdce či autority. V gnosticismu je také patrný vliv židovské apokalyptiky, která je charakterizovaná vírou, vže brzkýbrzy přijde konec světa, a zásahže BohaBůh vepravým prospěchvěřícím svýchsvěřil stoupenců, kterým zjeviltajnou ezoterickou moudrost., Totokterá vede k vědění zaručujícízaručujícímu spásu. Toto vědění je ale přístupné pouze zasvěceným, takže se v tomto proudu ostře rozlišuje mezi „zbožnými” a „bezbožnými”.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Rudolph|jméno=Kurt|příjmení2=|jméno2=|titul=Gnóze: Podstata a dějiny náboženského směru pozdní antiky|vydání=4|vydavatel=Vyšehrad|místo=|rok=2010|počet stran=456|strany=275-276|isbn=978-80-7021-947-8}}</ref> Polemiku okrajových skupin diasporního [[Judaismus|judaismu]] s jeho hlavním proudem lze pozorovat v gnostických textech jako např. [[Podstata Archontů|Podstata archontů]] (NHC II, 4), které se zabývají alternativním výkladem knihy [[Genesis]]. Gnóze se vůči judaismu ostře vymezuje. Židovského Boha [[JHVH|Jahve]] označuje jako Démiurga, který pouze stvořil hmotný svět a ve skutečnosti ještě nad ním existuje vyšší neznámý Bůh, kterého Židé nevidí.<ref>Pokorný 1986, str. 50.</ref>

Skupina na okraji židovství známá díky nálezu [[Svitky od Mrtvého moře|Kumránských svitků]] 1947 nabízí spojnici pro objasnění původu gnostických představ vztahujících se k soteriologickému vědění a kosmologickému dualismu. Vedle přísného dodržování židovského Zákona se zde objevují i prvky typické pro gnózi. <ref>RUDOLPH, Kurt, ''Gnóze...'', s. 278.</ref>

V tradici raně židovské mudroslovné literatury, kteorukterou datujeme 4.-1. st.př.n.l., je Moudrost postava úzce spojená s Bohem, aktrého někdy ho dokonce zastupuje. CeléMoudrost dějinyochraňuje spásycelý jsouIzrael podči jejímzbožné jednotlivce a vede je vedenímspáse.<ref>RUDOLPH, Kurt, ''Gnóze...'', s. 279.</ref>

Od prvního století př.n.l. lzese v helénistickém světě zaznamenat novouobjevuje postavupostava mužského vykupitele (např. [[mithraismus]], křesťanství). KosmickáV strukturaobdobí tradičněantiky spojovanábyl kosmos ztotožňovaný s ženským principem začalavrtkavé býtštěstěny, ale postupně byl spojovaný ztotožňovánauž pouzejen s nepříznivounegativními stránkouvlastnostmi feminina., Feminnívčetně kosmosspolčení ase jehos démonickédémonickými sílysilami, mělykteré působit nejenpůsobí zotročení lidí,. aleDaším takéz jejich negativních důsledků mělo být vyloučení protikladného mužského boha. MocVliv spoutávajícíchtěchto silnegativních kosmukosmických sahalasil odnejenom hvězdnýchhvězdné a planetárníchplanetární sférsféry, kteréale jej obklopují, až potaké tělesnou a podstatu individuální existence podle principu paralel mikrokosmu a makrokosmu. To vedlo k mytologizaci nedostatků veškeré existence jako [[Kosmogonie|kosmogonického]] a [[Antropogonie|antropogonického]] pádu z říše božského ducha (nacházejícído sehmoty. mimoTento hranicepokleslý kosmu)kosmos douž hmoty.tedy Přestalanebylo tedymožné existovatproměnit možnostvlivem [[Soteriologie|soteriologické]]soteriologického přeměnypůsobení, vjak to rámcibylo hranictypické padléhopro kosmumystéria.<ref>MARTIN, Luther M., ''Helénistická náboženství''..., s. 117-118.</ref>

Myticko-kosmickéMýtické přeformulovánípřehodnocení tohoto světa jako zcela negativního vytvořilobylo podmínky a pojmyzákladem pro odmítnutí jakýchkoli nároků vnějšího světa ana jeholidskou existenci (včetně sociálních, politických či kosmickýchkosmologických nároků na lidskou existencitlaků), což vedlo k orientaciradikální nazměně vnitřníorientace zdrojena poznání sebe sama. Pravé já mohlo být vykoupenoz hmoty vysvobozeno pouze znovusjednocením s jeho transcendentnímtranscendentní počátkempodstatou, a k tomu bylo třeba překonat svazujícízotročující mocsíly kosmu. K feminní podstatě padlé hmoty poskytoval alternativu pouze transcendentní mužský princip,. jímžAž byl nahrazen soteriologický model typický pro mystéria. Zásahemzásahem maskulinního vykupitele mohlabyla duše schopná překonat svou padlou feminní stránku a znovu se spojitsjednotit s nadkosmickým božským Otcem.<ref>MARTIN, Luther M., ''Helénistická náboženství''..., s. 119.</ref>