Jurodiví: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
mBez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Boyaryna Morozova by V.Surikov - sketch 09.jpg|thumb|[[Vasilij Ivanovič Surikov]]: Jurodivý sedící ve sněhu]]
[[Soubor:Sant Basil The Prayer.jpg|náhled|Blázni pro Krista často používají šokující nekonvenční chování napadající přijaté standardní normy. Jurodivý Basil se modlí nahý na sněhu.]]'''Jurodiví''' ([[Řečtina|řecky]] μωρός; {{vjazyce2|ru|юродивый}}; {{Vjazyce2|de|der Narr in Christo}}; {{vjazyce2|en|Foolishness for Christ}}), původní význam řeckého slova μωρός byl mrzák (mrzák od narození). V postupném vývoji chápání slova jde o typ radikální [[Religiozita|zbožnosti]], který se staví proti konvencím a duchovním klišé společnosti i [[Církev|církve]]. Jde o prožívání víry na veřejnosti formou určitého projevu [[Blázen|bláznovství]] s poukazováním na chyby lidí i společnosti. Ovšem cokoliv jurodivý řekne nebo udělá (ať je to sebevíce výstřední), tak to dělá na základě svého vlastního vnuknutí (svého individuálního spojení s [[Bůh|Bohem]]) a nedbá na to, co řekne společnost nebo zda to dané okolí nějak ovlivní. Z [[Náboženství|náboženského]] hlediska jde o tzv. „[[Blázen|bláznovství]] pro [[Ježíš Kristus|Krista]]“ a je známo především v [[Rusko|Rusku]].<ref>{{Citace monografie|příjmení = FARRUGIA|jméno = Edward G|příjmení2 =|jméno2 =|titul = Encyklopedický slovník křesťanského Východu|vydání = 1. vyd|vydavatel = Refugium Velehrad-Roma|místo = Olomouc|rok = 2010|počet stran =|strany = 454|isbn = 978-80-7412-019-0}}</ref> Nejznámějšími jurodivými jsou Symeon z [[Homs|Emesy]] (6. stol., [[Byzantská říše]]) a Vasilij Blažený (16. stol., [[Rusko]]; je mu zasvěcen [[Moskva|moskevský]] [[chrám Vasila Blaženého|chrám Vasilije Blaženého]]). ▼
▲'''Jurodiví''' ([[Řečtina|řecky]] μωρός; {{vjazyce2|ru|юродивый}}; {{Vjazyce2|de|der Narr in Christo}}; {{vjazyce2|en|Foolishness for Christ}}), původní význam řeckého slova μωρός byl mrzák (mrzák od narození). V postupném vývoji chápání slova jde o typ radikální [[Religiozita|zbožnosti]], který se staví proti konvencím a duchovním klišé společnosti i [[Církev|církve]]. Jde o prožívání víry na veřejnosti formou určitého projevu [[Blázen|bláznovství]] s poukazováním na chyby lidí i společnosti. Ovšem cokoliv jurodivý řekne nebo udělá (ať je to sebevíce výstřední), tak to dělá na základě svého vlastního vnuknutí (svého individuálního spojení s [[Bůh|Bohem]]) a nedbá na to, co řekne společnost nebo zda to dané okolí nějak ovlivní. Z [[Náboženství|náboženského]] hlediska jde o tzv. „[[Blázen|bláznovství]] pro [[Ježíš Kristus|Krista]]“ a je známo především v [[Rusko|Rusku]].<ref>{{Citace monografie|příjmení = FARRUGIA|jméno = Edward G|příjmení2 =|jméno2 =|titul = Encyklopedický slovník křesťanského Východu|vydání = 1. vyd|vydavatel = Refugium Velehrad-Roma|místo = Olomouc|rok = 2010|počet stran =|strany = 454|isbn = 978-80-7412-019-0}}</ref> Nejznámějšími jurodivými jsou Symeon z [[Homs|Emesy]] (6. stol., [[Byzantská říše]]) a Vasilij Blažený (16. stol., [[Rusko]]; je mu zasvěcen [[Moskva|moskevský]] [[chrám Vasila Blaženého|chrám Vasilije Blaženého]]).
== Vývoj jurodivosti a její rysy ==
Počátky jurodivosti můžeme spatřovat v [[Askeze|askezi]]. [[Poustevník|Anachoreta]] chodil oděný v kůžích nebo byl dokonce nahý, nestříhal si vlasy ani nehty, celé roky se nemyl, živil se trávou aj. a zůstávalo to předmětem jeho vlastního, hluboce intimního vztahu s [[Bůh|Bohem]]. Jurodivý je naproti tomu fenoménem měst. Zakládáním [[Klášter|klášterů]] a příchodem [[Mnich|mnichů]] do měst se stávalo, že se z jejich řad vyčlenil člověk, který opustil zdi [[Klášter|kláštera]] a jako jurodivý pak žil v příslušném kraji, nebo naopak takový člověk přišel do [[Klášter|kláštera]] a byl tam považován za [[Blázen|blázna]] a neznaboha. Tímto se principiálně změnila situace. Původní nedůtklivý postoj [[Askeze|asketů]] „nechte mě na pokoji“ byl vystřídán postojem „nenechám Vás na pokoji“ a pohrdání vůči světu se prolínalo se závislostí na něm.<ref>{{Citace monografie|příjmení=IVANOV|jméno=Sergej A|příjmení2=|jméno2=|titul=Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání=|vydavatel=Pavel Mervart|místo=Červený Kostelec|rok=2015|počet stran=|strany=74|isbn=978-80-7465-131-1}}</ref> To je považováno za základ jurodivosti – apelovat na okolí (městský nebo [[Klášter|klášterní]] svět) formou [[Blázen|bláznovství]] a přivést tím ostatní k pravdě v [[Bůh|Bohu]].
| |||