Wikipedie

Gnosticismus: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
mBez shrnutí editace
rozšíření části kontext vzniku
Řádek 11:
Gnostické myšlení bylo příkladem pozdně [[Helénismus|helénistické]] strategie radikální osobní existence. Jeho pohled na vnitřní či duchovní vykoupení byl převážně intelektuální. Zřídkakdy se profilovalo jako autonomní hnutí, ale spíše prostřednictvím existujících náboženských a filozofických tradic, jako byly židovské [[Apokalyptika|apokalyptické]] a [[Mudroslovné knihy|mudroslovné]] spekulace, [[Orfismus (náboženství)|orfismus]], středoplatonismus a zejména [[křesťanství]]. Jako třída se gnostikové sami považovali za nadřazené negnostickým pojetím svých tradic. Pojetí autonomního gnosticismu vytvořili [[Patristika|křesťanští otcové]], kteří ho chápali jako [[Hereze v křesťanství|křesťanskou herezi]].<ref>{{Citace monografie|příjmení=Martin|jméno=Luther M.|příjmení2=|jméno2=|titul=Helénistická náboženství|vydání=1|vydavatel=Masarykova univerzita|místo=Brno|rok=2013|počet stran=161|strany=119-120|isbn=80-210-1702-3}}</ref>
 
Formování gnosticismu (podobně jako judaismus a další náboženství) ovlivnil také řecký a helénistický myšlenkový svět. Jednou z charakteristik helénismu je rozpad tradičních náboženských a sciálních struktur včetně tradičních místních náboženství soustředěných okolo ''polis'', který vedl k univerzalismu a individualismu.
Od prvního století př.n.l. lze v helénistickém světě zaznamenat novou postavu mužského vykupitele (např. [[mithraismus]], křesťanství). Kosmická struktura tradičně spojovaná s ženským principem začala být ztotožňována pouze s nepříznivou stránkou feminina. Feminní kosmos a jeho démonické síly měly působit nejen zotročení lidí, ale také vyloučení protikladného mužského boha. Moc spoutávajících sil kosmu sahala od hvězdných a planetárních sfér, které jej obklopují, až po tělesnou a podstatu individuální existence podle principu paralel mikrokosmu a makrokosmu. To vedlo k mytologizaci nedostatků veškeré existence jako [[Kosmogonie|kosmogonického]] a [[Antropogonie|antropogonického]] pádu z říše božského ducha (nacházející se mimo hranice kosmu) do hmoty. Přestala tedy existovat možnost [[Soteriologie|soteriologické]] přeměny v rámci hranic padlého kosmu.<ref>MARTIN, Luther M., ''Helénistická náboženství''..., s. 117-118.</ref>▼
 
Myticko-kosmické přeformulování tohoto světa jako zcela negativního vytvořilo podmínky a pojmy pro odmítnutí jakýchkoli nároků světa a jeho sociálních, politických či kosmických nároků na lidskou existenci, což vedlo k orientaci na vnitřní zdroje poznání sebe sama. Pravé já mohlo být vykoupeno pouze znovusjednocením s jeho transcendentním počátkem, a k tomu bylo třeba překonat svazující moc kosmu. K feminní podstatě padlé hmoty poskytoval alternativu pouze transcendentní mužský princip, jímž byl nahrazen soteriologický model typický pro mystéria. Zásahem maskulinního vykupitele mohla duše překonat svou padlou feminní stránku a znovu se spojit s nadkosmickým božským Otcem.<ref>MARTIN, Luther M., ''Helénistická náboženství''..., s. 119.</ref>▼
 
=== Judaismus ===
Většina gnostických sytémů vznikla na okraji židovství. Mnohé spisy lze chápat jako výklady či parafráze starozákonních textů, často polemizují s jejich oficiální interpretací. Často se odvolávají na starozákonní postavy ([[Adam]], [[Šét]], [[Kain]], [[Šém (biblická postava)|Šém]], [[Noe]]) jako na své předky. V gnosticismu je také patrný vliv židovské apokalyptiky, která je charakterizovaná vírou v brzký konec světa a zásah Boha ve prospěch svých stoupenců, kterým zjevil ezoterickou moudrost. Toto vědění zaručující spásu je přístupné pouze zasvěceným, takže se v tomto směruproudu ostře rozlišuje mezi "zbožnými"„zbožnými” a "bezbožnými"„bezbožnými”.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Rudolph|jméno=Kurt|příjmení2=|jméno2=|titul=Gnóze: Podstata a dějiny náboženského směru pozdní antiky|vydání=4|vydavatel=Vyšehrad|místo=|rok=2010|počet stran=456|strany=275-276|isbn=978-80-7021-947-8}}</ref> Polemiku okrajových skupin diasporního [[Judaismus|judaismu]] s jeho hlavním proudem lze pozorovat v gnostických textech jako např. [[Podstata Archontů|Podstata archontů]] (NHC II, 4), které se zabývají alternativním výkladem knihy [[Genesis]]. Gnóze se vůči judaismu ostře vymezuje. Židovského Boha [[JHVH|Jahve]] označuje jako Démiurga, který pouze stvořil hmotný svět a ve skutečnosti ještě nad ním existuje vyšší neznámý Bůh, kterého Židé nevidí.<ref>Pokorný 1986, str. 50.</ref>
 
Skupina na okraji židovství známá díky nálezu [[Svitky od Mrtvého moře|Kumránských svitků]] 1947 nabízí spojnici pro objasnění původu gnostických představ vztahujících se k soteriologickému vědění a kosmologickému dualismu.<ref>RUDOLPH, Kurt, ''Gnóze...'', s. 278.</ref>
Řádek 22 ⟶ 20:
V tradici raně židovské mudroslovné literatury, kteoru datujeme 4.-1. st.př.n.l., je Moudrost postava úzce spojená s Bohem a někdy ho dokonce zastupuje. Celé dějiny spásy jsou pod jejím vedením.<ref>RUDOLPH, Kurt, ''Gnóze...'', s. 279.</ref>
 
==== Vliv Íránu ====
Na začátku vědeckého zkoumání gnosticismu v 18. století se na základě hereziologických pramenů předpokládalo, že gnóze je křesťanskou herezí, která se z vyvinula z křesťanství jeho helénizací.<ref name="r2010">Rudolph 2010, str. 38.</ref> Dále se objevila teorie o indo-íránském původu gnóze, podporovaná podobností některých gnostických myšlenek se zoroastrismem.<ref name="r2010" />
Zejména myšlenka eschatologického soudu, vzkříšení mrtvých, koncept věků a dualismus se do židovské apokalyptiky dostaly vlivem íránsko-[[Zoroastrismus|zoroastrovských]] náboženských představ, a poté i do gnosticismu. Některé prvky v gnosticismu jsou však na judaismu nezávislé, např. motiv „Písně o perle”, především pak [[manicheismus]] a [[mandejci]], které lze označit jako „íránskou gnózi”.<ref>RUDOLPH, Kurt, ''Gnóze...'', s. 280-281.</ref>
 
=== Helénismus ===
Po objevu rukopisů z Nag Hammádí se tyto závěry musely přehodnotit a dnes je jasné, že gnóze má předkřesťanský původ.<ref>Rudolph 2010, str. 57.</ref> Její vznik se klade do doby mezi prvním stoletím před naším letopočtem a prvním stoletím našeho letopočtu.
Gnostické prameny byly většinou napsány řecky a využívaly terminologii z řecké filozofie. Ohledně stavby světa a nauky o bohu velké gnostické systémy navazovaly na řeckou platónskou filozofii např. u dualismu ducha a hmoty nebo o problém přechodu od božské jednoty k rozmanitosti kosmu.<ref>RUDOLPH, Kurt, ''Gnóze...'', s. 282-283.</ref> Gnostikové často používali převzatou řeckou terminologii, termíny jako ''aión, ennoia, sofia, bythos''.
 
Gnosticismus byl také ovivněn [[Mystéria|helénistickými mystérii]] a [[Orfismus (náboženství)|orfismem]]. Dokladem existence nekřesťanské helénistické gnóze je [[hermetismus]].<ref>RUDOLPH, Kurt, ''Gnóze...'', s. 283-284.</ref>
Kořeny gnosticismu lze najít v polemice okrajových skupin diasporního [[Judaismus|judaismu]] s jeho hlavním proudem, jak ji podávají gnostické texty jako např. [[Podstata Archontů|Podstata archontů]] (NHC II, 4), které se zabývají alternativním výkladem knihy [[Genesis]]. Gnóze se vůči judaismu ostře vymezuje. Židovského Boha [[JHVH|Jahve]] označuje jako Démiurga, který pouze stvořil hmotný svět a ve skutečnosti ještě nad ním existuje vyšší neznámý Bůh, kterého Židé nevidí.<ref>Pokorný 1986, str. 50.</ref> Gnostická představa o Bohu se jinak v mnohém paradoxně podobá představě židovské, protože gnostický Bůh také nese výrazné [[Monoteismus|monoteistické]] rysy.
 
==== Přehodnocení kosmu ====
Gnostické představy navazovaly i na židovskou [[Apokalyptika|apokalyptiku]], která předpokládala brzký konec světa, a proto nebylo třeba přikládat hmotnému světu velký význam. Spásy se dočkají pouze jednotlivci - apokalyptikové, kterým se zjevil Bůh a odhalil tajemství blížícího se konce světa.<ref>Rudolph 2010, str. 276.</ref> Poznání je tedy stejně jako v gnózi zjevené. Veškeré zlo pochází ze světa, přesněji řečeno z dějin.<ref>Rudolph 2010, str. 277.</ref>
▲Od prvního století př.n.l. lze v helénistickém světě zaznamenat novou postavu mužského vykupitele (např. [[mithraismus]], křesťanství). Kosmická struktura tradičně spojovaná s ženským principem začala být ztotožňována pouze s nepříznivou stránkou feminina. Feminní kosmos a jeho démonické síly měly působit nejen zotročení lidí, ale také vyloučení protikladného mužského boha. Moc spoutávajících sil kosmu sahala od hvězdných a planetárních sfér, které jej obklopují, až po tělesnou a podstatu individuální existence podle principu paralel mikrokosmu a makrokosmu. To vedlo k mytologizaci nedostatků veškeré existence jako [[Kosmogonie|kosmogonického]] a [[Antropogonie|antropogonického]] pádu z říše božského ducha (nacházející se mimo hranice kosmu) do hmoty. Přestala tedy existovat možnost [[Soteriologie|soteriologické]] přeměny v rámci hranic padlého kosmu.<ref>MARTIN, Luther M., ''Helénistická náboženství''..., s. 117-118.</ref>
 
▲Myticko-kosmické přeformulování tohoto světa jako zcela negativního vytvořilo podmínky a pojmy pro odmítnutí jakýchkoli nároků světa a jeho sociálních, politických či kosmických nároků na lidskou existenci, což vedlo k orientaci na vnitřní zdroje poznání sebe sama. Pravé já mohlo být vykoupeno pouze znovusjednocením s jeho transcendentním počátkem, a k tomu bylo třeba překonat svazující moc kosmu. K feminní podstatě padlé hmoty poskytoval alternativu pouze transcendentní mužský princip, jímž byl nahrazen soteriologický model typický pro mystéria. Zásahem maskulinního vykupitele mohla duše překonat svou padlou feminní stránku a znovu se spojit s nadkosmickým božským Otcem.<ref>MARTIN, Luther M., ''Helénistická náboženství''..., s. 119.</ref>
Jedním z předpokladů gnosticismu byl myšlenkový kvas, který vznikl na [[Blízký východ|Blízkém východě]] po pádu [[Alexandr Veliký|Alexandrovy]] říše. Po Blízkém východě se šířily myšlenky [[Helénismus|helénismu]] a popularizované řecké filozofie. Jedním z významných intelektuálních center přelomu letopočtu se stala egyptská [[Alexandrie]], která byla zároveň jedním z významných gnostických center. V gnózi lze pozorovat vliv Platónovy filozofie, především v myšlence vzestupu duše.<ref name="r282">Rudolph 2010, str. 282.</ref> Podobný je i dualismus hmoty a ducha. Gnostikové často používali převzatou řeckou terminologii, termíny jako ''aión, ennoia, sofia, bythos''.<ref name="r282" />
 
Gnosticismus byl dále přímo či nepřímo ovlivněn egyptským náboženstvím, řeckými mystérii ([[Orfismus (náboženství)|orfismem]]), [[Zoroastrismus|zoroastrismem]] a židovskou [[Mudroslovné knihy|mudruslovnou]] literaturou.
 
== Charakteristické rysy ==
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Gnosticismus“