Zlatá horda: Porovnání verzí

| název = Zlatá horda

| originální název = Алтан Орд<br />Золотая Орда<br />Zolotaya Orda<br />Алтын Урда<br />Altın Urda<br />Altin ordu

| rok vzniku = 1260

| rok zániku = 1502

| před 1 = Mongolská říše

| před 1 vlajka = Flag of the Mongol Empire 2.svg

| před 2 = Kumánsko-Kipčacký kaganát

| před 2 vlajka = CumaniaCoA.png

| před 3 = Volžské Bulharsko

| před 3 vlajka = Volga Bulgaria.png

| před 4 = Bílá horda

| před 5 = Modrá horda

| před 6 = Šedá horda

| více po = ano

| po 1 = Nogajská horda

| po 1 vlajka = Nogai flag.svg

| po 2 = Kazaňský chanát

| po 2 vlajka = Flag of the Kazan Khanate.svg

| po 3 = Astrachaňský chanát

| po 4 = Kazašský chanát

| po 4 vlajka = Kazakh Khanate.svg

| po 5 = Krymský chanát

| po 5 vlajka = Flag of the Crimean Khanate.svg

| po 6 = Kvasimský chanát

| po 7 = Sibiřský chanát

| po 8 = Uzbecký chanát

| vlajka = Flag of Golden Horde-2-.svg

| mapa = GoldenHorde1300.png

| mapa poznámka = Zlatá horda kolem roku 1300

| hlavní město = [[Saraj]]

| rozloha = zhruba 6&nbsp;000&nbsp;000

| rozloha poznámka = ([[1310]])

| jazyky = [[mongolština]], [[turkické jazyky]]

| náboženství = '''od [[1240]] do [[1313]]:''' [[šamanismus]], [[tengrismus]], [[judaismus]], [[křesťanství]], [[tibetský buddhismus]]<br />'''od [[1213]] do [[1502]]:''' [[islám]]

| státní zřízení = [[monarchie]] - [[chanát]]

| vznik = [[1260]]

| zánik = [[1502]]

{{Historie Turkickýchturkických národů do 14. století}}

Říše s původním názvem '''Ulus Džuči''' nebo také podle podmaněných [[Kipčakové|Kipčaků]] '''Kipčacký chanát''' byl rozsáhlý státní útvar, který vznikl roku [[1242]] jako součást [[Mongolská říše|mongolské veleříše]] na ohromném prostoru východní Evropy a Sibiře.

V západní Evropě je známa pod názvem '''Zlatá horda''', který se objevil mnohem později, až v [[16. století|16.&nbsp;století]], v ruských pramenech (původně pouze „''orda''“). Roku [[1260]] se Zlatá horda stala samostatným státním útvarem. Ve druhé polovině [[15. století|15.&nbsp;století]] se rozpadla na několik menších chanátů.

Ruská knížectví formálně nebyla součástí území Zlaté hordy, ale byla Mongolům podřízena. Pokud chtěla rurikovská knížata vládnout ve svých zemích, musel je v jejich postech potvrdit [[chán]] zvláštní listinou, tzv. [[jarlyk]]em (obdobou evropského [[léno|léna]]) poté, co uznala jeho svrchovanou moc, tedy příslušnost k říši. To bylo v pravomoci velkého chána (mongolsky ''čingischána'') a Bátúovou povinností bylo posílat ruská knížata za tímto účelem do [[Karakorum]]u, hlavního města mongolské říše. Většinou to však nedělal a vyřizoval jejich záležitosti osobně ve svém táboře a později na svém dvoře v Saráji. V „hordě“ byla ruská knížata vystavována ponižování i osobnímu nebezpečí. Tataři podporovali rozbroje mezi znesvářenými [[Rurikovci]], a ti se brzy naučili proti sobě v Saráji intrikovat. To na druhé straně chánům umožnilo vykonávat na Rusi úlohu jakéhosi arbitra.

Koncem 50.&nbsp;let [[13. století|13.&nbsp;století]] bylo obyvatelstvo ruských knížectví podrobeno tvrdým povinnostem, muselo poskytovat Mongolům rekruty a platit [[daň]] z hlavy – ruskými prameny nazývanou ''vychod''. Její tatarští výběrčí postupovali velmi krutě, a tak při vybírání daní docházelo k častým povstáním, především ve městech. Chování knížat i prostých obyvatel kontrolovali chánovi zmocněnci, ''baskakové''. Hlavním ruským problémem tatarské nadvlády bylo proto ekonomické vykořisťování. Politická struktura s výjimkou potvrzování knížat v jejich postech, především velikého knížete [[vladimir]]ského, zůstala zachována. Nedotčeno bylo i pravoslavné vyznání obyvatel ruských knížectví. Duchovní byli naopak zvýhodněni tím, že nemuseli například platit daně.

[[Soubor:Kulikovo05.jpg|thumb|left| Bitva na Kulikovském poli (1380) <br /> Ilustrace ze 17. století ]]

Do poloviny [[14. století|14.&nbsp;století]] byla Zlatá horda nejrozsáhlejším a vojensky nejsilnějším státem východní Evropy. Do jejího centra v Saráji plynuly nevýslovné příjmy, které pocházely z daní vybíraných v podmaněných zemích, z kontroly tranzitu probíhajícího po [[Volha|Volze]], jež spojovala severomořsko-baltskou oblast s Orientem, z obchodních transakcí [[Benátky|Benátčanů]] a [[Janov (Itálie)|Janovanů]], jejichž [[faktorie]] byly rozesety po pobřeží [[Černé moře|Černého]] a [[Azovské moře|Azovského moře]]. Rozhodující postavení v chanátu zaujímala od Bátúových dob nomádská mongolská šlechta, jejíž konzervativní způsob života byl založen na úspěšné expanzi. K té bylo ovšem stále méně příležitostí. Kromě toho bylo velmi nesnadné ovládat tak obrovské území, jež rozdělovaly složité politické, etnické i sociální problémy. Po roce [[1357]], kdy zemřel chán [[Džani Beg]], [[Uzbek]]ův syn, začala moc chánů výrazně slábnout. V letech 1357 až [[1381]] se jich na trůnu vystřídalo více než dvacet a stalo se téměř pravidlem, že se chanát dělil mezi dva vládce (hranicí byla Volha). Ve Zlaté hordě se projevily decentralizační tendence, osamostatnili se [[Volžští Bulhaři]] a [[Chorézm]]. V důsledku prudké litevské expanze byly ztraceny západoruské oblasti (tatarské panství na tomto teritoriu ukončila porážka v roce [[1363]]) a kontrolu nad ruským severovýchodem fakticky převzal veliký kníže vladimirský [[Dmitrij Donský|Dmitrij]]. Mezi mongolskou vládnoucí vrstvou panovala silná řevnivost a ti, kteří nedosáhli postavení podle svých představ, uspokojovali své ambice nájezdy do ruského pohraničí. Proniknout na severní břeh [[Oka|Oky]], jež tvořila hranici moskevského panství, se však neodvažovali.

[[8. září]] [[1380]] byli Tataři poraženi v první velké otevřené bitvě s Rusy na Kulikovském poli. Mamaj, který pozoroval celý boj z blízkého pahorku, uprchl na poslední chvíli. Na břehu řeky [[Kalka|Kalky]], nedaleko bojiště [[Bitva na řece Kalce|Bitvy na řece Kalce]] z roku [[1223]], ho dostihl jeho soupeř ve Zlaté hordě [[Tochtamiš]] a uštědřil zbytkům jeho vojska další porážku. Poté se Mamaj uchýlil do [[Feodosija|Kaffy]], kde byl zavražděn.

V 90.&nbsp;letech nastal dramatický zvrat situace ve Zlaté hordě. Chán [[Tochtamiš]] napadl ve druhé polovině 80.&nbsp;let středoasijské državy Tímúra-Í-Lenka, a vyvolal tak mohutnou odvetu dobyvatele ze [[Samarkand]]u. V roce [[1391]] podnikl [[Tamerlán|Tímúr]] první velké tažení proti chanátu. Tochtamiš utrpěl porážku, ale již rok nato svoji vládu ve Zlaté hordě obnovil.

Roku [[1395]] se však Tímúr obrátil proti Zlaté hordě podruhé a rozdrtil Tochtamišovo vojsko na břehu řeky [[Těrek]]u. Poté začali jeho bojovníci systematicky drancovat území Zlaté hordy a ničit zdejší města, která nebyla opevněná, neboť to neodpovídalo vojenské cti Tatarů. Tímúr podlomil ekonomickou moc chanátu a navrátil ho ke kočovnému hospodaření. Na jaře [[1396]] se dobyvatelé opět vrátili do Samarkandu s ohromnou kořistí a nevyčíslitelným množstvím otroků zpět na východ.

Část Tatarů, která prchala před řáděním Tímúrových vojsk na západ, našla útočiště na [[Litevské velkoknížectví|Litvě]]. Byl mezi nimi také sám Tochtamiš se svojí rodinou a dvorem. Vyhnaného tatarského vládce, který připravoval odvetnou akci, přijal [[Vytautas]] (Vitold) a uzavřel s ním smlouvu o vzájemné pomoci. Jejím cílem bylo nastolit Tochtamiše znovu na trůn v Saraji a Vitolda jako vládce Moskvy a celé ruské země. Roku [[1399]] se Vitoldovi podařilo shromáždit obrovskou armádu, která sestávala z vojenského potenciálu celé Litvy, tatarských bojovníků věrných Tochtamišovi a pomocných křižáckých oddílů. Neobrátila se však proti Rusi, ale proti Tatarům. Kampaň vedená proti Tímúrovi byla velmi neúspěšná. Spojenci utrpěli roku [[1399]] těžkou porážku na řece [[Vorskla|Vorskle]], přestože byli mnohem početnější. Katastrofa na Vorskle znamenala definitivní konec Tochtamišových ambicí.

Kolem poloviny [[15. století|15.&nbsp;století]] se Zlatá horda začala nenávratně rozpadat. Po osamostatnění [[Kazaňský chanát|Kazaňského chanátu]] ([[1438]]) se odtrhli [[Krymský chanát|krymští Tataři]] ([[1441]]), poté [[Astrachaňský chanát]] ([[1466]]) a roku [[1490]] vznikl ještě [[Sibiřský chanát]]. Okleštěná Zlatá horda existovala dále pod názvem [[Velká horda]]. To však neznamená, že tatarské nebezpečí na Rusi pominulo. Nástupnické chanáty si například činily nárok vybírat jako dědicové Zlaté hordy od Rusů ''vychod''. Mezi nimi však zdaleka nepanovala jednota a toho mohla ruská knížata využít ve svůj prospěch.