Zlatá horda: Porovnání verzí

Odebráno 566 bajtů ,  před 4 lety
m
přejmenovaná šablona; kosmetické úpravy
(→‎Oslabení a rozpad Zlaté hordy: správná data vzniku nástupnických hord, dodatky; frmt)
m (přejmenovaná šablona; kosmetické úpravy)
{{Infobox zaniklý stát
| název = Zlatá horda
| originální název = Алтан Орд<br />Золотая Орда<br />Zolotaya Orda<br />Алтын Урда<br />Altın Urda<br />Altin ordu
| rok vzniku = 1260
| rok zániku = 1502
| před 1 = Mongolská říše
| před 1 vlajka = Flag of the Mongol Empire 2.svg
| před 2 = Kumánsko-Kipčacký kaganát
| před 2 vlajka = CumaniaCoA.png
| před 3 = Volžské Bulharsko
| před 3 vlajka = Volga Bulgaria.png
| před 4 = Bílá horda
| před 5 = Modrá horda
| před 6 = Šedá horda
| více po = ano
| po 1 = Nogajská horda
| po 1 vlajka = Nogai flag.svg
| po 2 = Kazaňský chanát
| po 2 vlajka = Flag of the Kazan Khanate.svg
| po 3 = Astrachaňský chanát
| po 4 = Kazašský chanát
| po 4 vlajka = Kazakh Khanate.svg
| po 5 = Krymský chanát
| po 5 vlajka = Flag of the Crimean Khanate.svg
| po 6 = Kvasimský chanát
| po 7 = Sibiřský chanát
| po 8 = Uzbecký chanát
| vlajka = Flag of Golden Horde-2-.svg
| mapa = GoldenHorde1300.png
| mapa poznámka = Zlatá horda kolem roku 1300
| hlavní město = [[Saraj]]
| rozloha = zhruba 6&nbsp;000&nbsp;000
| rozloha poznámka = ([[1310]])
| jazyky = [[mongolština]], [[turkické jazyky]]
| náboženství = '''od [[1240]] do [[1313]]:''' [[šamanismus]], [[tengrismus]], [[judaismus]], [[křesťanství]], [[tibetský buddhismus]]<br />'''od [[1213]] do [[1502]]:''' [[islám]]
| státní zřízení = [[monarchie]] - [[chanát]]
| vznik = [[1260]]
| zánik = [[1502]]
}}
{{Historie Turkickýchturkických národů do 14. století}}
Říše s původním názvem '''Ulus Džuči''' nebo také podle podmaněných [[Kipčakové|Kipčaků]] '''Kipčacký chanát''' byl rozsáhlý státní útvar, který vznikl roku [[1242]] jako součást [[Mongolská říše|mongolské veleříše]] na ohromném prostoru východní Evropy a Sibiře.
 
V západní Evropě je známa pod názvem '''Zlatá horda''', který se objevil mnohem později, až v [[16. století|16.&nbsp;století]], v ruských pramenech (původně pouze „''orda''“). Roku [[1260]] se Zlatá horda stala samostatným státním útvarem. Ve druhé polovině [[15. století|15.&nbsp;století]] se rozpadla na několik menších chanátů.
 
== Vznik a první rozmach ==
== Mongolská nadvláda na Rusi ==
[[Soubor:Basqaq.jpg|left|thumb|Výběrčí daní z hordy ve městě na Rusi]]
Ruská knížectví formálně nebyla součástí území Zlaté hordy, ale byla Mongolům podřízena. Pokud chtěla rurikovská knížata vládnout ve svých zemích, musel je v jejich postech potvrdit [[chán]] zvláštní listinou, tzv. [[jarlyk]]em (obdobou evropského [[léno|léna]]) poté, co uznala jeho svrchovanou moc, tedy příslušnost k říši. To bylo v pravomoci velkého chána (mongolsky ''čingischána'') a Bátúovou povinností bylo posílat ruská knížata za tímto účelem do [[Karakorum]]u, hlavního města mongolské říše. Většinou to však nedělal a vyřizoval jejich záležitosti osobně ve svém táboře a později na svém dvoře v Saráji. V „hordě“ byla ruská knížata vystavována ponižování i osobnímu nebezpečí. Tataři podporovali rozbroje mezi znesvářenými [[Rurikovci]], a ti se brzy naučili proti sobě v Saráji intrikovat. To na druhé straně chánům umožnilo vykonávat na Rusi úlohu jakéhosi arbitra.
 
Koncem 50.&nbsp;let [[13. století|13.&nbsp;století]] bylo obyvatelstvo ruských knížectví podrobeno tvrdým povinnostem, muselo poskytovat Mongolům rekruty a platit [[daň]] z hlavy – ruskými prameny nazývanou ''vychod''. Její tatarští výběrčí postupovali velmi krutě, a tak při vybírání daní docházelo k častým povstáním, především ve městech. Chování knížat i prostých obyvatel kontrolovali chánovi zmocněnci, ''baskakové''. Hlavním ruským problémem tatarské nadvlády bylo proto ekonomické vykořisťování. Politická struktura s výjimkou potvrzování knížat v jejich postech, především velikého knížete [[vladimir]]ského, zůstala zachována. Nedotčeno bylo i pravoslavné vyznání obyvatel ruských knížectví. Duchovní byli naopak zvýhodněni tím, že nemuseli například platit daně.
 
Mongolská expanze a následná nadvláda měla na Rusi dalekosáhlé důsledky v hospodářské, ale i politické a kulturní sféře a ruské země se s nimi vypořádávaly po řadu staletí.
 
== Bitva na Kulikovském poli ==
[[Soubor:Kulikovo05.jpg|thumb|left| Bitva na Kulikovském poli (1380) <br /> Ilustrace ze 17. století ]]
Do poloviny [[14. století|14.&nbsp;století]] byla Zlatá horda nejrozsáhlejším a vojensky nejsilnějším státem východní Evropy. Do jejího centra v Saráji plynuly nevýslovné příjmy, které pocházely z daní vybíraných v podmaněných zemích, z kontroly tranzitu probíhajícího po [[Volha|Volze]], jež spojovala severomořsko-baltskou oblast s Orientem, z obchodních transakcí [[Benátky|Benátčanů]] a [[Janov (Itálie)|Janovanů]], jejichž [[faktorie]] byly rozesety po pobřeží [[Černé moře|Černého]] a [[Azovské moře|Azovského moře]]. Rozhodující postavení v chanátu zaujímala od Bátúových dob nomádská mongolská šlechta, jejíž konzervativní způsob života byl založen na úspěšné expanzi. K té bylo ovšem stále méně příležitostí. Kromě toho bylo velmi nesnadné ovládat tak obrovské území, jež rozdělovaly složité politické, etnické i sociální problémy. Po roce [[1357]], kdy zemřel chán [[Džani Beg]], [[Uzbek]]ův syn, začala moc chánů výrazně slábnout. V letech 1357 až [[1381]] se jich na trůnu vystřídalo více než dvacet a stalo se téměř pravidlem, že se chanát dělil mezi dva vládce (hranicí byla Volha). Ve Zlaté hordě se projevily decentralizační tendence, osamostatnili se [[Volžští Bulhaři]] a [[Chorézm]]. V důsledku prudké litevské expanze byly ztraceny západoruské oblasti (tatarské panství na tomto teritoriu ukončila porážka v roce [[1363]]) a kontrolu nad ruským severovýchodem fakticky převzal veliký kníže vladimirský [[Dmitrij Donský|Dmitrij]]. Mezi mongolskou vládnoucí vrstvou panovala silná řevnivost a ti, kteří nedosáhli postavení podle svých představ, uspokojovali své ambice nájezdy do ruského pohraničí. Proniknout na severní břeh [[Oka|Oky]], jež tvořila hranici moskevského panství, se však neodvažovali.
 
V důsledku toho začala ruská knížata, jejichž postavení se naopak upevňovalo, pomýšlet na ozbrojený odpor. V 70.&nbsp;letech 14.&nbsp;století nabyly pohraniční srážky vážných rozměrů. Jednotlivá knížectví se často dožadovala pomoci Moskvy. Roku [[1374]] vypuklo povstání proti Tatarům v [[Nižnij Novgorod|Nižním Novgorodu]], při němž přišli o život členové chánova poselstva. V roce [[1377]] si Dmitrij dovolil zpoplatnit místního vládce v [[Kazaň|Kazani]]. O rok později dosáhl prvního významnějšího vítězství nad Tatary na řece Voži ([[1378]]), a potvrdil tak domněnku, že Rusové mohou vést s Tatary vítězný boj. To pochopil také tatarský emír [[Mamaj]], kterému se podařilo na delší dobu ovládnout západní část Zlaté hordy. Rozhodl se uspořádat mohutné tažení na Rus, aby zamezil její politické emancipaci a obnovil poplatnou závislost. Početné vojsko sbíral po celé říši dva roky. Jeho spojencem se stal [[rjazaň]]ský kníže [[Oleg Ivanovič]], který výrazně upevnil knížecí moc v Rjazani, a mladý litevský velkokníže [[Jagello]], který chtěl pokračovat v dobyvačné východní politice svého otce [[Algirdas]]e.
 
[[8. září]] [[1380]] byli Tataři poraženi v první velké otevřené bitvě s Rusy na Kulikovském poli. Mamaj, který pozoroval celý boj z blízkého pahorku, uprchl na poslední chvíli. Na břehu řeky [[Kalka|Kalky]], nedaleko bojiště [[Bitva na řece Kalce|Bitvy na řece Kalce]] z roku [[1223]], ho dostihl jeho soupeř ve Zlaté hordě [[Tochtamiš]] a uštědřil zbytkům jeho vojska další porážku. Poté se Mamaj uchýlil do [[Feodosija|Kaffy]], kde byl zavražděn.
 
Tochtamiš se stal novým chánem Zlaté hordy a počátkem 80.&nbsp;let se mu podařilo dočasně chanát sjednotit. Podporu mu poskytl tatarský dobyvatel Tímúr-Í-Lenk, v Evropě nazývaný [[Tamerlán]], který krátce předtím sjednotil mongolské obyvatelstvo ve střední Asii (hlavním městem jeho říše se stal [[Samarkand]]) a zahájil mohutné výboje v širokém spektru od indického [[Dillí]] až po Moskvu. Nicméně závislost ruských knížectví byla obnovena pouze po stránce ekonomické. Tradiční politická resp. dynastická relativní nezávislost zůstala nezměněná. Tochtamiš podnikl roku [[1382]] další tažení na Rus, během něhož Tataři vydrancovali a vypálili Moskvu a přinutili Dmitrije, aby se znovu podrobil a odvedl hordě důchod, jehož suma se dokonce zvýšila.
== Oslabení a rozpad ==
[[Soubor:Timur Golden Horde campaign.jpg|right|thumb|Timurova výprava proti Zlaté hordě]]
V 90.&nbsp;letech nastal dramatický zvrat situace ve Zlaté hordě. Chán [[Tochtamiš]] napadl ve druhé polovině 80.&nbsp;let středoasijské državy Tímúra-Í-Lenka, a vyvolal tak mohutnou odvetu dobyvatele ze [[Samarkand]]u. V roce [[1391]] podnikl [[Tamerlán|Tímúr]] první velké tažení proti chanátu. Tochtamiš utrpěl porážku, ale již rok nato svoji vládu ve Zlaté hordě obnovil.
 
Roku [[1395]] se však Tímúr obrátil proti Zlaté hordě podruhé a rozdrtil Tochtamišovo vojsko na břehu řeky [[Těrek]]u. Poté začali jeho bojovníci systematicky drancovat území Zlaté hordy a ničit zdejší města, která nebyla opevněná, neboť to neodpovídalo vojenské cti Tatarů. Tímúr podlomil ekonomickou moc chanátu a navrátil ho ke kočovnému hospodaření. Na jaře [[1396]] se dobyvatelé opět vrátili do Samarkandu s ohromnou kořistí a nevyčíslitelným množstvím otroků zpět na východ.
 
Část Tatarů, která prchala před řáděním Tímúrových vojsk na západ, našla útočiště na [[Litevské velkoknížectví|Litvě]]. Byl mezi nimi také sám Tochtamiš se svojí rodinou a dvorem. Vyhnaného tatarského vládce, který připravoval odvetnou akci, přijal [[Vytautas]] (Vitold) a uzavřel s ním smlouvu o vzájemné pomoci. Jejím cílem bylo nastolit Tochtamiše znovu na trůn v Saraji a Vitolda jako vládce Moskvy a celé ruské země. Roku [[1399]] se Vitoldovi podařilo shromáždit obrovskou armádu, která sestávala z vojenského potenciálu celé Litvy, tatarských bojovníků věrných Tochtamišovi a pomocných křižáckých oddílů. Neobrátila se však proti Rusi, ale proti Tatarům. Kampaň vedená proti Tímúrovi byla velmi neúspěšná. Spojenci utrpěli roku [[1399]] těžkou porážku na řece [[Vorskla|Vorskle]], přestože byli mnohem početnější. Katastrofa na Vorskle znamenala definitivní konec Tochtamišových ambicí.
 
[[Soubor:Facial Chronicle - b.16, p. 462 - Great standing on the Ugra.jpg|thumb|left|upright|Stání na řece Ugře roku 1480 (ilustrace ze 17. století)]]
Kolem poloviny [[15. století|15.&nbsp;století]] se Zlatá horda začala nenávratně rozpadat. Po osamostatnění [[Kazaňský chanát|Kazaňského chanátu]] ([[1438]]) se odtrhli [[Krymský chanát|krymští Tataři]] ([[1441]]), poté [[Astrachaňský chanát]] ([[1466]]) a roku [[1490]] vznikl ještě [[Sibiřský chanát]]. Okleštěná Zlatá horda existovala dále pod názvem [[Velká horda]]. To však neznamená, že tatarské nebezpečí na Rusi pominulo. Nástupnické chanáty si například činily nárok vybírat jako dědicové Zlaté hordy od Rusů ''vychod''. Mezi nimi však zdaleka nepanovala jednota a toho mohla ruská knížata využít ve svůj prospěch.
 
V roce [[1480]] se vojska Hordy chystala ke střetu s ruským vojskem, ale z pozičního „[[stání na řece Ugře]]“ nakonec chán [[Achmat]] bez boje ustoupil, což znamenalo konečnou ztrátu vlády nad ruskými knížectvími. Zlatá horda se pak brzy rozpadla, poslední chán [[Saih Ahmed]] byl roku [[1502]] zajat a na Litvě popraven.
413 043

editací