Křesťanská askeze: Porovnání verzí

Významnou měrou přispěl k upevnění asketických tendencí v církvi do budoucnosti církevní učitel [[Órigenés]]. Důležitější složkou lidské bytosti je podle něj duch, který se má osvobozovat z područí tělesných žádostí, které ho ovládají. JehoPosilováním posilovánímducha se má člověk oddávat více a více Bohu.<ref>HAZLETT, s. 108.</ref> Tělo se tak stává pro ducha jenprostorem jakousi zkouškouzkoušky, protože duch je díky tělu vychováván. Órigenés zastával oproti mnohým současníkům postoj, že tělo člověk pro pozvolné uzdravení duše potřebuje. PrávěAlexandrijský skrzeteolog tělovidí neboza duchatím, čemu se člověk podvolujevystavuje, nadzemskémupůsobení světunadzemského světa andělů a démonů. Záleží pak, na čí stranu se člověk přikloní a kdo ovlivní jeho srdce. Tímto pohledem se nechali ovlivnit příští generace křesťanů. Sexualitu považoval Órigenés za něco nadbytečného a pohlavní styk v manželství za vedoucí ke zhrubnutí ducha. Naopak zdrženlivost těla se u něj těšila velkému obdivu. Tělo panice nebo panny je chrámem Páně.<ref>BROWN, s. 131-138.</ref> Sám Órigenés šel příkladem druhým v radikální askezi, když vzal doslovně slova zachycená Evangeliem podle Matouše: {{Citace bible|Mt|19|12}} a udělal ze sebe eunucha.<ref>LANE, s. 23.</ref>

Na pohled Órigenův propojený s dřívějšími tradicemi Malé Asie navázal řecký církevní otec [[Metoděj z Olympu|Methodios z Olympu]], když v dialogu ''Symposion'' vyvyšuje panictví a panenství. Manželství je v jeho očích jen ústupkem lidské nedokonalosti. Kristův příchod mezi lidi oživil původní panické tělo Adama. Panictví a panenství povznáší v Methodiově pojetí tělo na úroveň duše.<ref>BROWN, s. 145-147.</ref>

Křesťanský pohled na askezi nezůstal prostý ani vlivu [[Mání|Máního]], který je silně poznamenanýovlivněný [[Dualismus (náboženství)|dualismem]]. Součástí [[Manicheismus|manicheismu]] vedl kbyla tuhétuhá askeziaskeze.<ref>STÖRIG, Hans Joachim a Petr REZEK. ''Malé dějiny filozofie''. 3. vyd. Praha: Zvon, 1993, s. 163. ISBN 80-7113-058-3. </ref> Mání zdůrazňoval úpadek těla, které mohlo zůstat svaté jen askezí v podobě pohlavního odříkání.<ref>BROWN, s. 155-157.</ref> Máního následovníci se dělili na dvě kategorie: vyvolené a posluchače. Právě vyvolení byli rozpoznatelní tím, že odmítali jíst maso a pít víno. Ti byli duchovenstvem ve své církvi duchovenstvem. Posluchači se nedrželi tak asketických pravidel, ale přesto i pro ně byla závazná modlitba čtyřikrát denně, vyznání hříchů jednou týdně a půst jeden den v týdnu a jeden měsíc v roce.<ref>IRVIN, s. 127.</ref>

Cestu společného mnišského života na rozdíl od Antonína zvolil [[Pachomios]]. Stal se zakladatelem druhé významné větve mnišství, [[cenobitství]]. Mnichové hlásící se k tomuto směru se sdružovali v [[Klášter|klášterech]], které k tomuto účelu Pachomios zakládal. Pachomios dal mnichům pravidla, [[Řehole|řeholi]], týkající se [[Modlitba|modlitby]] i denní práce.<ref>FRANZEN, s. 82.</ref>

Mnišský život v Sýrii zahrnoval některé vyhraněnější formy askeze. Patřilo mezi ně zazdívání se (inclusi) anebo celoživotní stání na sloupech ([[Stylita|stylité]]). [[Simeon Stylita starší|Simeon Starší]] tak na svém sloupu žil přes třicet let.<ref>FRANZEN, s. 82.</ref><ref>ALTRICHTER, Michal. ''Krátké dějiny křesťanské spirituality''. Olomouc: Refugium Velehrad-Roma, 2013. Prameny spirituality, s. 63. ISBN 978-80-7412-132-6. </ref> [[Theodoretos z Kyrrhu|Theodoret z PyrrhuKyrrhu]] se zmiňuje o syrských asketkách, které žily připoutané řetězy v kravíně.<ref>HARRIES, Richard a Henry MAYR-HARTING. ''Dva tisíce let křesťanství''. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2010, s. 32. ISBN 978-80-7325-221-2. </ref>