Křesťanská askeze: Porovnání verzí

Jeden z prvních křesťanů, [[Svatý Lukáš|Lukáš]], pisatel [[Evangelium podle Lukáše|evangelia]], je s askezí také spojován. Známý je jeho záznam Ježíšových slov o [[Mamon|mamonu]] ({{Citace bible|Lk|16|9-11}}). Pouze Lukáš mezi evangelisty přináší učedníkům požadavek na rozprodání majetku ({{Citace bible|Lk|12|33}}), vyjma vyprávění o bohatém mládenci, kterému Ježíš pověděl totéž ({{Citace bible|Mk|10|21}}). Jednou Lukáš ve svém evangeliu používá slovesa ''apotassesthai'' ({{Citace bible|Lk|14|33}}), které se tenkrát užívalo v odborné mluvě pro asketické zřeknutí se. Lukáš oceňuje ženy, které podporují Ježíšovu misii, neodmítá je ani jimi neopovrhuje,<ref>LEIPOLDT, s. 35.</ref> všímá si jich a váží si jich.<ref>JOHNSON, Luke Timothy a Daniel J HARRINGTON. ''Evangelium podle Lukáše''. Neuvedeno. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. Sacra pagina, s. 31. ISBN 80-7192-560-8.</ref>

Asketismus není v 2. století dosud tak organizovaným hnutím, jak se s ním setkáme později. Do života formující se jednotné církve se asketismus zapojí až ve 4. a 5. století. Asketismus 2. a 3. století je silně individualistický.<ref>IRVIN, Dale T a Scott W SUNQUIST. ''History of the world Christian movement''. Neuvedeno. Maryknoll, N.Y.: Orbis Books, c2001, s. 100. ISBN 1-57075-396-2.</ref> Jeden z nejstarších dochovaných tzv. řádů církve, [[Didaché]], křesťanůmkřesťanu přikazuje (4:8), aby se ve všem rozdělil se svým bratrem a neříkal, že to patří jen jemu. Držení majetku má omezení. <ref>{{Citace monografie|příjmení=Wogaman|jméno=Philip|příjmení2=|jméno2=J.|titul=Christian ethics, A historical introduction|vydání=1|vydavatel=Westminster/John Knox Press|místo=Lousville, Kentucky|rok=1993|počet stran=340|strany=28|isbn=0-664-25163-3}}</ref> Dobrovolné zřeknutí se části majetku ve prospěch druhého člověka je výrazem pokání.<ref>''Katechismus katolické církve''. 1. vyd. Praha: Zvon, 1995, s. 368. ISBN 80-7113-132-6.</ref> Didaché se také zmiňuje o putujících prorocích, jakýchci asketech. Svým vzezřením a vystupováním vyjadřovali nezávislost na sociálních normách. Podle Didaché tito proroci mohli očekávat podporu v podobě stravy a ošacení od komunity, do níž přišli.<ref>JEFFORD, Clayton N. ''The Didache in context: essays on its text, history and transmission''. Leiden: E.J. Brill, 1995, s. 297-298. Supplements to Novum Testamentum. [[Speciální:Zdroje_knih/9004100458|<u><font color="#0066cc">ISBN 90-04-10045-8</font></u>]].</ref> Didaché nepřímo ovlivnilo monastickou nauku o dvou cestách, která je založena na jeho prvních pěti kapitolách.<ref>JEFFORD, s. 352-365.</ref> Dobrovolné

Antiochijský zřeknutí se části majetku ve prospěch druhého člověka je výrazem pokání.<ref>''Katechismus katolické církve''. 1. vyd. Praha: Zvon, 1995, s. 368. ISBN 80-7113-132-6.</ref>biskup [[Ignác z Antiochie|Ignatios]] na počátku 2. století nabádá Kristovy následovníky s důrazem na jednotu (''Ignatios Polykarpovi 1:2''), aby ke zdrženlivosti přistupovali rozvážně. Přál si, aby společností prostupovala spořádaná [[sexualita]].<ref>BROWN, s. 55.</ref> Ignatios vybízí (''Ignatios Polykarpovi 5:2''), je-li kdo schopen si uchovat zdrženlivost a pohlavní nedotčenost, aby se tím nechlubil.<ref>LEIPOLDT, s. 40.</ref> Ženám Ignatios přikazuje, aby byly spokojené se svými muži.<ref>WOGAMAN, s. 31.</ref> Církevní otec [[Justin Mučedník]], působící po roce 140 v Římě, se v ''Apologii'' dedikované císaři Antoninovi Piovi dovolává sexuální zdrženlivosti mnoha křesťanů pokročilého věku coby důvodu pro vážnost křesťanství. Zde začíná vyrůstat ideál úplné sexuální zdrženlivosti.<ref>BROWN, s. 36, 56.</ref> V[[Irenej Ireneověz doběLyonu|Ireneus]], žijícíkřesťanský teolog a lyonský biskup, má za současníka [[Melitón ze Sard|Melitóna ze Sard]], který byl [[Eunuch|eunuchem]].<ref>BROWN, s. 62.</ref>