Jurodiví: Porovnání verzí

{{Upravit|zpřehlednit/chybí úvod dle [[WP:VAS]] -odkazy na enwiki, formát, [[WP:ZS]]}}

[[Soubor:Boyaryna Morozova by V.Surikov - sketch 09.jpg|thumb|[[Vasilij Ivanovič Surikov]]: Jurodivý sedící ve sněhu]]

'''Jurodiví''' ({{vjazyce2|gr|μωρός}}; {{vjazyce2|ru|юродивый}}; {{Vjazyce2|de|der Narr in Christo}}; {{vjazyce2|en|Foolishness for Christ}}), původní význam řeckého slova μωρός byl mrzák (mrzák od narození). V postupném vývoji chápání slova jde o typ radikální zbožnosti, který se staví proti konvencím a duchovním klišé společnosti i církve. Jde o prožívání víry na veřejnosti formou určitého projevu bláznovství s poukazováním na chyby lidí i společnosti. Ovšem cokoliv jurodivý řekne nebo udělá (ať je to sebevíce výstřední), tak to dělá na základě svého vlastního vnuknutí (svého individuálního spojení s Bohem) a nedbá na to, co řekne společnost, nebo zda to dané okolí něják ovlivní. Z náboženského hlediska jde o tzv. „bláznovství pro Krista“ a je známo především v Rusku.<ref>{{Citace monografie|příjmení = FARRUGIA|jméno = Edward G|příjmení2 =|jméno2 =|titul = Encyklopedický slovník křesťanského Východu|vydání = 1. vyd|vydavatel = Refugium Velehrad-Roma|místo = Olomouc|rok = 2010|počet stran =|strany = 454|isbn = 978-80-7412-019-0}}</ref> Nejznámějšími jurodivými jsou Symeon z Emesy (6. stol., Byzantská říše) a Vasilij Blažený (16. stol., Rusko; je mu zasvěcen moskevský [[chrám Vasila Blaženého]]).

== Vývoj jurodivosti a její rysy ==

===== Nejznámější jurodiví jsou =====

* Vasilij Blažený (Moskva) – jeho kult byl populární hlavně za vlády [[Ivan IV.|Ivana Hrozného]], ale počátek jeho oblíbenosti sahá do vrcholu jurodivosti v Rusku kolem roku 1584, kdy na trůn nastoupil car [[Fjodor I.|Fjodor]], který se též považoval za jurodivého. Kanonizace a slavnostní znovupohřbení Vasilije v chrámu Záštity Bohorodičky na Příkopě (dnes známém jako chrám Vasileje Blaženého) proběhly 2. srpna 1588.<ref>{{Citace monografie|příjmení=IVANOV|jméno=Sergej A|příjmení2=|jméno2=|titul=Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání=|vydavatel=Pavel Mervart|místo=Červený Kostelec|rok=2015|počet stran=|strany=238 a 239|isbn=978-80-7465-131-1}}</ref>

* Za jurodivého byl považován i [[Grigorij Jefimovič Rasputin]].